5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

62 Af 85/2016- 305 - text 11 pokračování 62 Af 85/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Filipa Skřivana ve věci žalobce: PLESOLAR s.r.o. sídlem Vídeňská 172, Vestec zastoupen Mgr. Davidem Satke, advokátem sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha proti žalované: Státní energetická inspekce sídlem Gorazdova 24, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15.4.2016, č. 902019516, sp. zn. 88/062109313, takto: I. Rozhodnutí Státní energetické inspekce ze dne 15.4.2016, č. 902019516, sp. zn. 88/062109313 a rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina ze dne 11.2.2016, č. 6420031196, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou dne 13.5.2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15.4.2016, č. 902019516, sp. zn. 88/062109313, kterým žalovaná prvostupňové rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina (dále jen „územní inspektorát“), ze dne 11.2.2016, č. 6420031196, o uložení pokuty ve výši 1 987 164 Kč za porušení cenových předpisů podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), a povinnosti uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), ve výroku zčásti změnila tak, že žalobce se správního deliktu dopustil tím, že nedodržel věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách pro uplatnění úředně stanovené ceny, upravené v bodě 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERU“) č. 2/2010 ze dne 8.11.2010, když jako prodávající a držitel licence č. 110912076 na výrobu elektřiny ve své provozovně - fotovoltaické elektrárně Plenkovice (dále jen „FVE Plenkovice“) v období od 1.1.2011 do 31.12.2011 neoprávněně uplatnil a vyúčtoval u provozovatele distribuční soustavy E.ON Distribuce, a.s. úředně stanovenou jednotkovou výkupní cenu ve výši 13 320 Kč/MWh bez DPH na elektřinu příslušející výrobnám uvedeným do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2009, ačkoli část této výrobny v rozsahu 0,12418 MW nebyla uvedena do provozu ve smyslu bodu 1.10 cenového rozhodnutí ERU č. 8/2008 ze dne 18.11.2008, neboť na tuto část výrobny elektřiny nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část výroby tak žalobci nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen, čímž získal žalobce v období roku 2011 nepřiměřený majetkový prospěch vyčíslený ve výši 1 987 163, 69 Kč s daní z přidané hodnoty a po odvodu daně 26 % ze slunečného záření. Ve zbytku žalovaná odvoláním napadené rozhodnutí územního inspektorátu potvrdila. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce podrobnou argumentací dovozuje, že správní orgány provedly výpočet celkového výkonu FVE Plenkovice v rozporu s právními předpisy, když použily metodu prostého vynásobení počtu zjištěných panelů a jejich jmenovitého maximálního výkonu. Podle žalobce měla žalovaná zjišťovat celkový elektrický výkon FVE Plenkovice v místě jejího připojení do elektrizační soustavy ve smyslu § 30a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“). Žalobce v této souvislosti poukazuje na to, že pokud žalovaná uvedla, že znění § 30a odst. 1 energetického zákona bylo v době instalace FVE Plenkovice v roce 2009 jiné, tak tím podle žalobce porušila základní zásady správního trestání, neboť nepřihlédla k příznivější právní úpravě. 3. Žalobce dále namítá, že mu v průběhu správního řízení bylo znemožněno v plném rozsahu uplatnit svá práva, a rovněž mu bylo znemožněno seznámit se s obsahem správního spisu. 4. V doplněních žaloby ze dne 5.9.2018 a 11.10.2018 žalobce prostřednictvím advokáta Mgr. Kořána zdůraznil, že žalovanou nebylo zkoumáno, jaké energetické zařízení bylo předmětem licence; existuje-li nesoulad mezi údajem o celkovém instalovaném výkonu uvedeným v licenci a kontrolou zjištěným součtem jmenovitých štítkových hodnot výkonů FV panelů, neznamená to ještě (bez dalšího), že žalobce provozuje část výrobny v rozporu s licencí. Žalobce rovněž poukázal na to, že teprve nabytím účinnost vyhlášky č. 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě (dále jen „vyhláška č. 16/2016 Sb.“), byla vyřešena otázka, jakým způsobem má být určován instalovaný výkon FV elektráren. Žalobce rovněž zpochybnil závěr žalované, že nepřiměřený majetkový prospěch má být tvořen celou výkupní cenou, je nesprávný, neboť výkupní cena elektřiny zahrnovala také tržní (obvyklou) cenu elektřiny a DPH. Žalobce v doplnění žaloby rovněž namítá, že v posuzované věci již uplynula pětiletá objektivní prekluzivní lhůta stanovená zákonem o cenách a jeho odpovědnost za správní delikt tudíž zanikla. 5. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalované 6. Žalovaná ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí, přičemž setrvává na argumentaci obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 7. Žalovaná dále zdůrazňuje, že pokud jde o výkon FVE Plenkovice, za zásadní je nutno považovat součin jmenovitých výkonů instalovaných panelů a jejich množství (v době kontroly). 8. Pokud jde o námitku prekluze, podle žalované by uběhla pětiletá lhůta od porušení cenových předpisů v roce 2011 dne 31.12.2016, počítáno ode dne připsání fakturované ceny za měsíc prosinec 2011 na účet žalobkyně, a to za poslední dílčí porušení cenových předpisů v rámci pokračujících skutků v kontrolovaném roce 2011. Pokud jde o zahájení správního řízení, to bylo podle žalované zahájeno včas, neboť k němu došlo osm měsíců po provedení kontroly, tedy stále v rámci subjektivní tříleté lhůty ve smyslu § 17 odst. 3 zákona o cenách. 9. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Průběh řízení před soudem 10. Zdejší soud již o žalobě jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 18.10.2018, č.j. 62 Af 85/2016-239, kterým žalobu zamítl, nicméně tento rozsudek byl ke kasační stížnosti žalobce zrušen Nejvyšším správním soudem. 11. Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 23.9.2020, č.j. 10 As 272/2018-188, posuzoval, kdo byl za žalobkyni oprávněn jednat v řízení před krajským soudem, a dospěl k závěru, že krajský soud měl jednat s J. K. a měl se zabývat jeho doplněním žaloby. Současně Nejvyšší správní soud poukázal na to, že v průběhu kasačního řízení se oprávněným zástupcem žalobkyně stal opět D. S. „NSS při jednání provedl důkaz i rozhodnutím společníků společnosti Plesolar ze dne 12. 5. 2020 přijatým mimo valnou hromadu, které mu předložil D. S. M. L. zde sděluje společníkům, že společníci k tomuto dni jednak rozhodli o odvolání všech jednatelů společnosti (ať již existujících, nebo těch, kteří se za jednatele jen vydávají) – J. P., M. D., R. D., P. Š. a M. L. – a jednak jmenovali novým jednatelem společnosti právě M. L. Hlasoval i pan I. S. pro případ, že by jej soud (patrně soud rozhodující o neplatnosti smluv o převodu obchodních podílů) shledal existujícím společníkem. Na výzvu soudu předložil D. S. též plnou moc ze dne 13. 5. 2020, kterou jej jednatel M. L. pověřil, aby jej v plném rozsahu zastupoval ve správním soudnictví. Musel-li soudem ustanovený opatrovník O. T. (a s ním i „jeho“ advokát D. S.) ustoupit faktickému vývoji ve společnosti Plesolar a z něj vzešlým jednatelům J. P. a R. D., musí stejně tak nyní ustoupit tito jednatelé a jejich advokát J. K. v důsledku nejnovějšího rozhodnutí společníků ze dne 12. 5. 2020. Ani toto rozhodnutí se nijak neprojevilo v obchodním rejstříku, přesto však zachycuje aktuální vůli většiny hlasujících společníků (i pokud by tomu tak nebylo, nemůže to NSS přezkoumávat), která převáží nad vůlí společníků zachycenou v notářském zápisu ze dne 2. 11. 2016. Opatrovník O. T. se tím do hry nevrací. Protože však D. S., jejž pro řízení původně zmocnil právě opatrovník, předložil i plnou moc udělenou mu novým jednatelem M. L., zastupuje nyní žalobkyni opět D. S.…. Jak už NSS vysvětlil výše … krajský soud pochybil tím, že nejednal s J. K. a nijak se nevyjádřil k jeho doplnění žaloby. NSS proto jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení se bude krajský soud zabývat – vedle obsahu původní žaloby – také doplněním žaloby, které učinil J. K. Je přitom potřeba posoudit, nakolik jde o nové žalobní body (které by po uplynutí lhůty k podání žaloby nebyly přípustné) a nakolik jde o přípustné rozvíjení původních žalobních bodů, které by soud