1 Ao 1/2005 — Nejvyšší správní soud

64 A 3/2021- 59 - text 6 64 A 3/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci navrhovatele: J. D. zastoupený advokátem Mgr. Filipem Nečasem sídlem Malinovského nám. 603/4, Brno proti odpůrci: Městský úřad Uherské Hradiště sídlem Masarykovo nám. 19, Uherské Hradiště o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – rozhodnutí Okresního národního výboru v Uherském Hradišti z 27. 12. 1989, č. j. Vod. 2077/89, o stanovení pásem hygienické ochrany takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o přezkum části opatření obecné povahy spojený s přezkumem rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby z důvodu nesouhlasného stanoviska vodoprávního úřadu (řízení vedeno pod sp. zn. 30 A 64/2021). 2. Městský úřad Staré Město, odbor stavebního úřadu a územního plánu, rozhodnutím ze dne 14. 12. 2020, č. j. MeUSM/05591/2020, sp. zn. SÚ/03429/2019/Ho, zamítl žádost navrhovatele o dodatečné povolení stavby zahradního domku – umístěného na pozemku parc. č. 6119/4 (orná půda) v katastrálním území Staré Město u Uherského Hradiště. Důvodem pro zamítnutí žalobcovy žádosti byl rozpor stavby s podmínkami ochranného pásma stanoveného rozhodnutím Okresního národního výboru v Uherském Hradišti ze dne 27. 12. 1989, č. j. Vod. 2077/89, o stanovení pásem hygienické ochrany. Odvolání žalobce zamítl Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 30. 3. 2021, č. j. KUZL 20787/2021, a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. II. Obsah návrhu 3. Navrhovatel v podaném návrhu namítl, že opatření obecné povahy stanovující ochranné pásmo vodního zdroje omezilo jeho vlastnické právo v širším rozsahu, než je nezbytné pro zajištění veřejného zájmu vymezeného v § 1 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (dále jen „zákon o vodách z roku 1973“), neboť navrhovateli znemožnilo užívat a povolit předmětnou stavbu, která nijak neohrožuje zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Zákon o vodách z roku 1973 neumožňoval a ani současný vodní zákon neumožňuje státu omezit vlastnické právo nad rámec zákona. 4. Ani podle stávající právní úpravy by takové omezení vlastnického práva nebylo možné. Podle § 30 odst. 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, je v ochranném pásmu II. stupně zakázáno provádět činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje. Rozsah těchto činností má být blíže popsán v samotném opatření, které takové ochranné pásmo vymezuje. 5. Výkladem současného vodního zákona lze dospět k jednoznačnému závěru, že vlastnické právo navrhovatele, zahrnující mimo jiné právo umístit na svém pozemku předmětnou stavbu, může být omezeno stanovením předmětného ochranného pásma, avšak předmětné ochranné pásmo může obsahovat pouze zákaz takových činností, které poškozují nebo ohrožují vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje. Pokud takto stanovené ochranné pásmo omezuje vlastnické právo navrhovatele ve větším rozsahu, pak se nejedná o omezení ústavně konformní. V takovém případě rozsah omezení nejenom přesahuje veřejný zájem, ale je také v rozporu se zmocňovacím ustanovením stávajícího vodního zákona. 6. Navrhovatel dále namítá, že podmínky ochranného pásma byly v příslušné části změněny naposledy rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště, odborem životního prostředí, ze dne 30. 8. 2010, č. j. OŽP/66248/10/10181/2010/Č. Bylo doplněno, že „na pozemcích zahrnutých do PHO 2 st. Vnitřní, nesmí být budovány jiné objekty než ty, které souvisejí s jímáním a čerpáním vody.“ Takto vydané omezení v rámci uvedeného rozhodnutí však je nutné považovat za správní akt nicotný, neboť uvedený úřad překročil svou pravomoc stanovit omezení pouze těch činností, která by mohla poškodit nebo ohrozit vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje. Okresní národní výbor v Uherském Hradišti při vydávání napadeného opatření obecné povahy nerespektoval limity stanovené veřejným zájmem a zneužil své pravomoci k omezení vlastnického práva nad rámec nutný k zajištění veřejného zájmu. Nicotný správní akt nemůže nikoho zavazovat, neboť v právním slova smyslu neexistuje. Krajský úřad Zlínského kraje se tímto nicotným správním aktem neměl řídit při rozhodování o potvrzení či zrušení závazného stanoviska. 7. Navrhovatel proto požádal, aby soud zrušil rozhodnutí o stanovení pásem hygienické ochrany v části vymezující pásmo hygienické ochrany přes pozemek parcelního čísla 6119/4 v katastrálním území Staré Město u Uherského Hradiště zapsaný na LV č. 1363 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště. III. Vyjádření odpůrce 8. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že jímací území „Kněžpole“ a pásma hygienické ochrany byla stanovena k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů podzemních vod určených pro zásobování pitnou vodou. 9. Pásma hygienické ochrany se dle současných právních předpisů považují za ochranná pásma vodních zdrojů dle § 30 vodního zákona v souladu s § 127 odst. 1 vodního zákona a článkem II bod 2 zákona č. 150/2010 Sb. Vždy jsou stanovována ve veřejném zájmu. Udržení kvality pitné vody je prioritním a celospolečenským zájmem. 10. Rozsah pásem hygienické ochrany byl stanoven na základě odborného hydrogeologického posudku jako celistvé území. Zároveň byly v rámci rozhodnutí uvedeny podmínky, za jakých lze v daném území hospodařit. Pokud se navrhovatel cítí omezen na svých právech, může dle § 30 odst. 11 vodního zákona žádat náhradu za prokázané omezení užívání pozemků a staveb. IV. Posouzení věci soudem 11. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Shledal, že návrh byl podán včas (§ 101a odst. 1 s. ř. s.), je dána aktivní procesní legitimace navrhovatele i pasivní legitimace odpůrce, napadené rozhodnutí o stanovení pásem hygienické ochrany je opatřením obecné povahy (§ 30 vodního zákona) a v návrhu je dostatečně určitě formulován petit. 12. Soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101b odst. 2 s. ř. s.), přičemž byl vázán uplatněnými důvody návrhu. Při přezkumu opatření obecné povahy vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS, podle kterých posouzení opatření obecné povahy spočívá v přezkumu: 1) pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy, 2) otázky, zda správní orgán nepřekročil při vydávání opatření obecné povahy meze své působnosti, 3) otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem, 4) obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, 5) obsahu opatření obecné povahy z hlediska přiměřenosti. 13. Námitky navrhovatele spadají do oblastí ad 1 (námitka nicotnosti) a ad 4 (námitka rozporu opatření obecné povahy se zákonem). IV. A) Námitka nicotnosti 14. Navrhovatel v podaném návrhu namítl, že opatření obecné povahy je nicotné, neboť odpůrce překročil svou pravomoc tím, že v ochranném pásmu zakázal i činnosti nesouvisející s ochranou vodního zdroje. 15. Podle § 101b odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 2 s. ř. s. může soud vyslovit nicotnost opatření obecné povahy. Za vady, které způsobují nicotnost je však možné považovat jen např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje (co není osobou v právním slova smyslu), nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (viz např. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001-96, ze dne 13. 5. 2008, č. j. 8 Afs 78/2006-74, nebo ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010-65). 16. Soud proto zkoumal pravomoc odpůrce vydat napadené opatření obecné povahy. 17. Podle § 19 odst. 1 zákona o vodách z roku 1973 vodohospodářský orgán podle potřeby stanoví rozhodnutím ochranná pásma k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů. Z odst. 4 pak vyplývá, že v ochranných pásmech je zakázáno provádět činnosti ohrožující nebo poškozující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Tyto činnosti stanoví vodohospodářský orgán po projednání s dotčenými orgány státní správy v rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranného pásma podle odstavce 3. Vodohospodářský orgán může též v rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranných pásem po projednání s dotčenými orgány státní správy omezit užívání nemovitostí a stanovit podmínky k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje. 18. Z § 2 zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství