8 As 246/2020 — Nejvyšší správní soud

29 A 140/2019- 107 - text  12 29 A 140/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Provident Financial s. r. o., IČO 25621351 sídlem Olbrachtova 2006/9, 140 00 Praha zastoupený advokátkou Mgr. Andreou Stachovou sídlem Valentinská 92/3, 110 00 Praha proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2019, č. j. ČOI 80916/19/O100/3000/19/Hl/Št, sp. zn. ČOI 62787/17/1000 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím zamítl ústřední inspektorát České obchodní inspekce odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „inspektorát“) ze dne 8. 3. 2019, č. j. ČOI 30029/19/3000/R/AF, sp. zn. 553/30/18, jehož výrokem I. byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“), jehož se dopustil tím, že v šesti smlouvách o zápůjčce (č. 586988350 uzavřené se spotřebitelem I. K. dne 19. 10. 2015, č. 585880093 uzavřené se spotřebitelem Š. Ž. dne 23. 11. 2015, č. 587590374 uzavřené se spotřebitelem I. A. dne 19. 12. 2015, č. 588447705 uzavřené se spotřebitelem Š. Ž. dne 4. 4. 2016, č. 589375838 uzavřené se spotřebitelem Š. Ž. dne 4. 6. 2016, a č. 588455564 uzavřené se spotřebitelem I. K. dne 12. 7. 2016) neinformoval spotřebitele v souvislosti s právem na odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, o částce úroku splatné za den. Tím žalobce porušil povinnost uvedenou v § 6 odst. 1 ve spojení s přílohou 3 odst. 1 písm. n) zákona o spotřebitelském úvěru. Výrokem II. inspektorát dle § 43 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), upustil od uložení správního trestu, a výrokem III. uložil žalobci povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobce v první řadě odmítl, že by se dopustil jednání, které by mohlo být jakýmkoliv způsobem považováno za protiprávní. Nedošlo k porušení jakékoliv zákonné povinnosti. Nesprávný je zejména závěr žalované, že nesplnil svou zákonnou povinnost vyplývající z § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Způsob, jímž žalovaná vyložila ustanovení písm. n) odst. 1 přílohy 3 téhož zákona, je mylný. Již za použití gramatického výkladu je zřejmé, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí obsahovat jen informaci o částce úroku splatné za den, nikoliv samotnou konkrétní částku úroku splatnou za den. Tuto informaci přitom žalobce v předmětných smlouvách řádně poskytl. Nelze souhlasit s názorem žalované, že by způsob výpočtu částky úroku splatné za den měl být složitý, nevýstižný či nejasný. Jedná se o prostou matematiku. Naopak předpoklad správních orgánů, že spotřebitel není schopen těchto základních matematických úkonů, je absurdní a znevažuje spotřebitele. Navíc, možnost požadovat při odstoupení od smlouvy úrok ze zapůjčené částky žalobce nikdy nevyužil. V průběhu správního řízení doložil vzorový formulář, dle něhož byla od 24. 8. 2016 tato praxe explicitně deklarována. Tento formulář obsahuje ustanovení, že v případě odstoupení spotřebitele od smlouvy poskytovatel úvěru nepožaduje uhrazení úroku přirostlého k vrácené částce a částka úroku splatná za den tak činí 0 Kč. Porušení zákonné povinnosti žalobce podle § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tudíž nenastalo, ani nebylo prokázáno. Nebyly tak naplněny znaky skutkové podstaty deliktu. 3. Žalovaná dále na jedné straně uvedla, že žalobce v předmětných smlouvách neuvedl informaci o částce úroku splatné za den, na straně druhé však rovněž konstatovala, že žalobce o částce úroku splatné za den alespoň nějakým způsobem informoval. Údajné deliktní jednání je pak ve výroku I. rozhodnutí inspektorátu popsáno neúplně a neurčitě. V plném rozsahu není uvedena konkretizace údajů obsahující popis místa, času a způsobu spáchání deliktu, což ve spojení s ostatními procesními vadami rozhodnutí způsobuje jeho nesprávnost a nepřezkoumatelnost. 4. Žalobce dále namítl pochybení při provádění důkazních prostředků. Inspektorát ve věci neučinil potřebná skutková zjištění a nezjistil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Dne 10. 9. 2018 u inspektorátu proběhlo ústní jednání. V návaznosti na ně žalobce následně předložil doplňující vyjádření, jehož přílohou byly další relevantní důkazní prostředky, které mohly prokázat, že k žádnému porušení právní povinnosti nedošlo. Tyto však nebyly provedeny v rámci ústního jednání, a pokud byly provedeny mimo ústní jednání, nebyl o tomto úkonu žalobce vyrozuměn a ani o něm nebyl sepsán protokol. Jedná se o zásadní vadu mající vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobci byla upřena možnost vyjádřit se k prováděným důkazům. Údajný delikt byl tudíž prokázán pouze prostřednictvím některých důkazních prostředků, a to navíc neúplně. Správní orgány se v odůvodnění svých rozhodnutí jednak dostatečně nevypořádaly s žalobcem navrženými důkazy, a zároveň případně neodůvodnily, proč tyto navržené důkazy neprovedly či proč k nim nebylo přihlédnuto. Ostatně podklady pro rozhodnutí jsou v rozhodnutích správních orgánů uvedeny spíše kuse až zmatečně. 5. Žalovaná se nedostatečně a chybně vypořádala s námitkami žalobce, a to zejména s námitkami vyvracejícími závěr ohledně údajného porušení právní povinnosti. Stejně správní orgány nakládaly i s námitkou ohledně bezpředmětnosti jiného rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2018, č. j. ČOI 12652/18/O100/1000/18/Hl/Št, pro dané řízení. Z právních závěrů uvedených v tomto rozhodnutí přitom zjevně vycházely. Právní názor žalované vyjádřený v tomto rozhodnutí je přitom nesprávný, spekulativní a subjektivní. Obdobně pak správní orgány ignorovaly též námitky žalobce týkající se problematiky porušení principu ochrany legitimního očekávání. Již samotné zahájení řízení pro něj přitom bylo značně překvapivé. Správní orgány nijak nezohlednily skutečnost, že žalobce byl v minulosti podroben několika komplexním kontrolám ze strany České obchodní inspekce, zaměřeným na plnění všech zákonných povinností, přičemž žádná z nich neshledala porušení z hlediska nesplnění náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobce tedy i v daném případě očekával stejný přístup. Správní orgány se však zaměřily pouze na námitku týkající se sdělení České obchodní inspekce, inspektorátu pro Plzeňský a Karlovarský kraj ze dne 5. 10. 2018, č. j. ČOI 128712/18/2200, sp. zn. 39138/17/1000, v němž bylo uvedeno, že protiprávní jednání žalobce není důvodem pro vedení řízení vzhledem k jeho nízké společenské nebezpečnosti. Byl to nikoli tento inspektorát, ale žalovaná, kdo se svým rozhodnutím ze dne 3. 4. 2018 odchýlil od předchozí rozhodovací praxe České obchodní inspekce. 6. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalované, jakož i rozhodnutí inspektorátu, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 7. Ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 11. 2019 žalovaná uvedla, že jediným, avšak rozhodujícím podkladem pro vydání rozhodnutí o spáchání správního deliktu žalobcem byla kontrolní zjištění učiněná inspektorátem kontrolou předmětných smluv o zápůjčce uzavřených žalobcem. Dle § 81 zákona o přestupcích mohou být skutečnosti zjištěné při kontrole v řízení navazujícím na výkon této kontroly jediným podkladem rozhodnutí o přestupku. Postup inspektorátu byl řádně přezkoumán žalovanou. Ta shledala použitou právní kvalifikaci žalobcova jednání, jakož i upuštění od uložení správního trestu, správnými a odpovídajícími závažnosti a všem zjištěným okolnostem správního deliktu. Žalovaná setrvala na právním názoru, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí obsahovat konkrétní částku úroku splatnou za den, nikoli pouze způsob jejího výpočtu. S ohledem na uvedené navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Další podání účastníků řízení 8. V replice ze dne 5. 3. 2020 žalobce setrval na již dříve uplatněné argumentaci. Zdůraznil, že z vyjádření žalované k žalobě jasně vyplynulo, že správní orgány vycházely toliko z jediného důkazu, jímž byl protokol o kontrole. K dalším důkazům předloženým žalobcem nepřihlížely a tento postup ani řádně neodůvodnily. 9. V podání ze dne 1. 11. 2021 žalobce upozornil na skutečnost, že rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2018, na nějž správní orgány odkazovaly a jehož bezpředmětnost žalobce namítal, bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. 5 A 123/2018-114. Následně došlo i k zastavení souvisejícího správního řízení. Argumentace nyní již