4 As 123/2014 — Nejvyšší správní soud

29 A 210/2020- 63 - text 8 29 A 210/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a ve věci žalobce: VILUKO trade s.r.o., IČO: 29261911 sídlem Branišovice 167, 671 77 Branišovice zastoupený advokátem Mgr. Martinem Řandou, LL.M. sídlem Truhlářská 13-15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2020, č. j. ČOI 155905/20/O100/3000/Krč/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 24. 9. 2020, č. j. ČOI 118041/20/3000/R/N, kterým uložil žalobci dle § 9 odst. 14 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění účinném do 31. 3. 2020 (dále jen „zákon o pohonných hmotách“), ve spojení s § 46 odst. 1 a § 93 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) pokutu ve výši 80 000 Kč za přestupek dle § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, kterého se měl žalobce dopustit tím, že porušil povinnost stanovenou v § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, neboť dne 8. 2. 2020 na čerpací stanici provozované žalobcem na adrese 671 77 Branišovice 167 prodával motorovou naftu (vzorek č. 38/30/20/V), která nevyhovovala ČSN EN 590+A1:2018, a to ve sledovaném ukazateli jakosti Bod vzplanutí P. M. (dále jen „bod vzplanutí“), kdy zjištěná hodnota činila 44,0° C, zatímco příslušnými normami specifikovanými ve výroku napadeného rozhodnutí je stanovena jako minimální hodnota tohoto ukazatele teplota 53,0° C. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Žalobce v první řadě namítá, že žalovaný, ani správní orgán prvního stupně nesprávně posoudili otázku naplnění liberačních důvodů dle § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, kdy opatření přijatá žalobcem k zajištění dostatečné kvality pohonných hmot nesprávně vyhodnotili jako nedostatečná. Žalobce je přesvědčen, že jasně doložil, že vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti dle § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách zabránil. 4. Žalobci je kladeno za vinu spáchání přestupku prodeje nevyhovující motorové nafty dle § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách. Tento přestupek patří mezi přestupky ohrožovací, nikoli poruchové. Konkrétně je právně relevantním zájmem u těchto přestupků ohrožení zájmu zajistit „ochranu uživatelům vozidel tak, aby nejakostními palivy nebyly zaneseny motory vozidel a nedošlo k jejich poškození.“ Žalobce uvádí, že i dle správních orgánů je nejpravděpodobnějším vysvětlením nízkého bodu vzplanutí odebrané motorové nafty příměs benzínu. Příměs pouhého 1 % benzínu do motorové nafty sníží bod vzplanutí nafty o cca 10-20 °C. V čerpadle i v hadici cisternového vozu přitom může být i 30-40 litrů benzínu. Při stočení cca 1000 litrů motorové nafty tak má i příměs relativně malého množství benzínu obrovský vliv na bod vzplanutí motorové nafty. Žalobce uvádí, že se po prvním odhalení nevyhovující motorové nafty žádná z dodavatelských společností (žalobce uvádí, že od roku 2015 odebíral pohonné hmoty pouze od dvou renomovaných dodavatelů: Transcargo Dracar a.s., IČO 26821397, a SILMET Příbram a.s., IČO 26210428) k problému neznala, žalobce přistoupil k úplnému vyčištění nádrže DIESEL 2 a k zúžení počtu dodavatelů pohonných hmot na jediného, kterým byla společnost SILMET. Hned po dalším návozu motorové nafty od této společnosti se však problém znovu opakoval, z čehož žalobce dovozuje, že i v prvním případě souvisel problém s dodávkou motorové nafty od společnosti SILMET. V tomto druhém případě však motorová nafta vykazovala výrazně vyšší hodnotu bodu vzplanutí oproti prvnímu případu (cca 45,5 °C oproti cca 24,5 °C). Důvodem byla zřejmě skutečnost, že ve druhém případě bylo dodáno větší množství motorové nafty než v prvním případě (cca 7.965 litrů oproti cca 999 litrům [přičemž v tomto prvním případě se před stočením dodávky v nádrži již nacházelo cca 1.500 až 1.600 litrů motorové nafty]). Je proto prakticky jisté, že znehodnocená nafta již byla dodána společností SILMET a je možné, že před návozem motorové nafty na čerpací stanici žalobce navážel pracovník dodavatele benzín, který zůstal v hadici a čerpadle cisternového vozu, což nemohl pracovník žalobce při stáčení motorové nafty do nádrže na čerpací stanici obviněné nijak odhalit. Dle žalobce není vyloučena ani možnost úmyslné kontaminace nafty benzínem, což by mohlo souviset s konkurenčním bojem v oblasti provozování čerpacích stanic. Pro tento závěr svědčí zejména zřejmě smyšlený anonymní podnět žalované k provedení kontroly i informace o kontrolách poskytnuté České televizi. 5. Žalobce dále poukazuje na § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, který je konstruován na základě principu objektivní odpovědnosti, kdy je provozovatel čerpací stanice odpovědný za prodej nejakostních pohonných hmot, aniž by bylo vyžadováno jeho zavinění. Žalobce tedy nese objektivní odpovědnost, ačkoli učinil vše, co bylo v jeho silách, aby řádně plnil svoje povinnosti, a dodavatel motorové nafty přitom nijak postižen není. Dle názoru žalobce se správní orgán prvního stupně výhradně zaměřuje na kontrolu provozovatelů čerpacích stanic, ačkoliv dle § 7 odst. 2 písm. a) zákona o pohonných hmotách má za úkol kontrolovat i další subjekty. Žalobce (s odkazem na podrobný výčet všech opatření, která doposud učinil – vyčistění a vysušení nádrže, výběr jediného výlučného dodavatele, přítomnost pracovníka při každém návozu pohonných hmot, zabezpečení nádrží, verifikace dopravce, kamerový systém na čerpací stanici a způsob sjednávání každé dodávky pohonných hmot) tvrdí, že učinil vše, co po něm bylo možné spravedlivě požadovat, aby porušení zákona zabránil, a nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že nebylo prokázáno naplnění liberačních důvodů dle § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, resp. že se jedná o základní požadavky k zabezpečení řádného provozu čerpací stanice, čímž došlo k omezení jeho práva na svobodné podnikání dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce trvá na tom, že jeho výše popsaná technická a organizační opatření jdou nad rámec běžné obchodní praxe uplatňované na trhu veřejného prodeje pohonných hmot. Dle žalobce by proto bylo nemravné, kdyby přes všechna svá opatření měl nést odpovědnost za předmětný skutek. 6. S ohledem na existenci liberačních důvodů je žalobce přesvědčen, že neměl být uznán vinným ze spáchání přestupku a tedy mu neměla být uložena žádná sankce. Pokud by krajský soud přesto dospěl k opačnému závěru o odpovědnosti žalobce za přestupek kladený mu za vinu, je žalobce přesvědčen, že mu měla být uložena jen symbolická pokuta maximálně v řádu jednotek tisíc korun. Žalobce je přesvědčen, že při stanovení výše pokuty měli žalovaný a správní orgán prvního stupně vzít v potaz všechna opatření zachovávaná žalobcem a skutkové okolnosti případu popsané výše. Vedle toho měli přihlédnout ještě k dalším rozhodným skutečnostem. Polehčující okolnosti, ke kterým musí správní orgán při stanovení výše pokuty přihlédnout, stanoví § 39 zákona o přestupcích; v tomto ustanovení je uveden pouze demonstrativní výčet, správní orgán je povinen přihlédnout i k jiným namítaným polehčujícím okolnostem. 7. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč a kromě toho žalobce vynaložil další náklady na vysušení a vyčištění nádrže s kontaminovanou naftou, v důsledku čehož žalobce vynaložil nebo vynaloží celkovou částku převyšující zisk za celý rok provozování BČS Branišovice, přičemž tento dopad je ještě umocněn značným odlivem zákazníků a poklesem tržeb způsobeným dopady pandemie koronaviru a poškozením reputace žalobce v důsledku negativních reportáží České televize. Správní orgány proto měly při výměře případné pokuty v souladu s § 2 odst. 1 správního řádu přihlédnout k hrozícím negativním dopadům uložené pokuty, která měla extrémně závažné dopady na hospodářskou situaci žalobce a jeho zaměstnanců v době, kdy naopak vláda prostřednictvím různých podpůrných programů deklaruje snahu hospodářský stav země stabilizovat a podporovat podnikatele v jejich snahách o překonání současné složité situace.