5 Afs 151/2004 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 13/2020- 171 - text  16 29 Ad 13/2020 [OBRÁZEK][OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobce: AMERFO o.p.s, IČO: 28064038 sídlem Odlehlá 10/19, 621 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 8. 6. 2020, č. j. MPSV-2019/256007-513/2, takto: I. Rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 8. 6. 2020, č. j. MPSV-2019/256007-513/2, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 27 689 Kč, a to k rukám jeho advokáta, JUDr. Mgr. Filipa Rigela, Ph.D., do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce požádal dne 28. 10. 2019 Úřad práce České republiky – krajskou pobočku v Brně (dále jen „úřad práce“) o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce (dále jen „příspěvek“) dle § 78 odst. 4 a 5 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a to za 3. čtvrtletí roku 2019. Přitom měl ke dni 30. 9. 2019 součet splatných nedoplatků přesahující částku 10 000 Kč, a to v celkové výši 162 658 Kč, z toho ve výši 149 713 Kč u Městské správy sociálního zabezpečení na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (nedoplatky uhradil dne 3. 10. 2019), ve výši 10 270 Kč u Všeobecné zdravotní pojišťovny na pojistném a penále na veřejné zdravotní pojištění (nedoplatky uhradil dne 17. 10. 2019) a 2 675 Kč u České průmyslové zdravotní pojišťovny (nedoplatky uhradil dne 11. 10. 2019). 2. Jelikož žalobce v důsledku shora uvedených nedoplatků nesplňoval k rozhodnému datu podmínku bezdlužnosti pro účely přiznání příspěvku, požádal dne 10. 11. 2019 žalovaného v souladu s § 78a odst. 16 zákona o zaměstnanosti o odstranění tvrdosti zákona. V žádosti jako důvod uvedl, že k nedoplatkům došlo v důsledku administrativního pochybení externí účetní a poukázal na to, že nezákonný stav napravil. 3. Žalovaný poté rozhodnutím ze dne 9. 12. 2019, č. j. MPSV-2019/225354-424/2, žalobci neprominul splnění podmínky výše součtu nedoplatků uvedené v § 78a odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti. 4. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad k ministryni práce a sociálních věcí (dále jen „ministryně“). V něm nad rámec důvodů uvedených již v žádosti doplnil, že rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné a nesprávné. Je tomu tak především z důvodu porušení zásady rovnosti a nesprávného užití neurčitého právního pojmu. Taktéž v doplněních rozkladu žalobce poukázal na porušení zásady legitimního očekávání, a to z toho důvodu, že jiným žadatelům žalovaný nesplnění podmínky bezdlužnosti prominul, přičemž jejich pochybení byla srovnatelná či závažnější než ta žalobcova. Uvedl také některé skutkové okolnosti související s jeho činností a nutností uzavírat své provozovny a propouštět zaměstnance v důsledku záporného posouzení jeho žádosti, a to v kombinaci se situací nastalou v souvislosti s šířením onemocnění covid-19. 5. Ministryně rozklad zamítla a jím napadené rozhodnutí žalovaného potvrdila. Uvedla, že důvody uváděné žalobcem jsou nedostatečné a k nastalé situaci nemuselo dojít, kdyby žalobce důsledně kontroloval povinné platby vůči státním institucím. Rozhodnutí v jiných případech, na která žalobce poukazoval, byla přijata za jiných skutkových okolností a nevytvořila správní praxi, které by se žalobce mohl dovolávat. Právě proti tomuto rozhodnutí ministryně nyní žalobce podává žalobu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 6. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí ministryně zrušil a věc se závazným právním názorem vrátil k dalšímu řízení žalovanému. 7. Žalobce uvedl především to, že správní orgány nesprávně aplikovaly své správní uvážení dle § 78 odst. 16 zákona o zaměstnanosti. Dle tohoto ustanovení může Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě písemné a odůvodněné žádosti zaměstnavatele o odstranění tvrdosti zákona ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele prominout splnění podmínky uvedené v § 78a odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Právě výraz „může“ zde představuje prostor pro správní uvážení, kterého však žalovaný a ministryně využili vadně. Žalobce poukázal na princip rovnosti plynoucí jak z Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), tak zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). V této souvislosti žalobce uvedl, že mu bylo známo, že v uplynulých letech docházelo běžně k promíjení předmětné podmínky v obdobných případech, jako je ten jeho, tj. tam, kde šlo o první pochybení při platbě pojistného, které vzniklo administrativní chybou a bylo napraveno. Tím vznikla ustálená správní praxe při odstraňování tvrdosti zákona a žalobci (jakožto žadateli) vzniklo legitimní očekávání, že bude v jeho případě postupováno stejně. V jeho případě pochybení způsobil externí subjekt, který se žalobci staral o účetnictví a měl povinnost provést potřebné platby. Na základě rozboru rozhodnutí žalovaného se žalobce domnívá, že v kvalitativně podobných případech rozhodoval žalovaný o prominutí podmínky bezdlužnosti kladně. V těchto jiných případech bylo pochybení relativně bagatelního rázu, resp. z bagatelních důvodů. Mimořádnost tu byla shledána především proto, že šlo o pochybení první a že jde o zaměstnavatele konající prospěšnou činnost. U žalobce tomu je však zcela stejně, jde o první pochybení a prospěšnost jeho činnosti žalovaný také nijak nezpochybnil. Žalovaný nemá žádnou vnitřní metodiku (či tato metodika není známa), podle které by postupoval v obdobných případech žádostí o prominutí a ve které by byla stanovena základní pravidla pro to, kdy lze a kdy nelze podmínku prominout. Takovéto prostředí nahrává libovůli postupu správního orgánu a žalobce se obává, že se obětí takové libovůle stal. 8. Žalobce dále odkázal na judikaturu a mj. i z ní dovodil, že žalovaný nesprávně užil neurčitého právního pojmu. Tím je termín „výjimečné případy hodné zvláštního zřetele“. V daném případě není v rozhodnutí první ani druhé instance nikterak definován naznačený neurčitý právní pojem, tj. není vymezen okruh situací, které by žalovaný považoval za způsobilé k odstranění tvrdosti zákona. Toto pochybení nenapravilo ani rozhodnutí o rozkladu, přestože rozklad na tuto skutečnost výslovně upozornil. V tomto ohledu je tak rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce je přitom přesvědčen o tom, že jeho případ uvedený pojem naplňuje. Tyto důvody jako důvody hodné zvláštního zřetele dle žalobce uznat lze a pokud tyto důvody žalovaný odmítl uznat, měl osvětlit, proč tak činí. 9. Dále žalovaný dle žalobce nesprávně aplikoval závěry vyplývající z judikatury, na kterou odkazoval. Konkrétně šlo o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2019, č. j. 2 Ads 340/2018-23 (není-li zmíněno jinak, tak všechna zde uvedená rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Tento rozsudek je sice poměrně striktní při výkladu podmínek pro poskytnutí příspěvku, nicméně tuto přísnost vyvažuje poukazem na možnost požádat o odstranění tvrdosti zákona. Smysl a účel zákona, spočívající v podpoře a udržování pracovních příležitostí pro osoby zdravotně postižené, v tomto směru žalovaný vyložil nesprávně. 10. Konečně žalovaný (resp. ministryně) při svém rozhodování nesprávně nepřihlédl ke krizovému stavu vyvolanému v souvislosti s šířením onemocnění covid-19. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a další podání účastníků řízení 11. Ve vyjádření k žalobě žalovaný v první řadě navrhl, aby soud žalobu odmítl jako nepřípustnou. S odkazem na příslušná usnesení Městského soudu v Praze se domnívá, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Z těchto rozhodnutí plyne, že napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť z takového přezkumu jsou vyloučeny právě úkony správního orgánu předběžné povahy. 12. Dále žalovaný uvedl, že i kdyby soud dospěl k závěru o přípustnosti žaloby, měl by ji pro nedůvodnost zamítnout. 13. Žalovaný poukázal na to, že žalobcova argumentace nyní není konzistentní s argumentací, kterou prezentoval v řízení, jímž se domáhal obnovy řízení, v němž mu žalovaný nepřiznal příspěvek. Nyní totiž žalobce namítá, že pochybení spočívající v nevčasném uhrazení příslušných plateb způsobil externí (účetní) subjekt, zatímco v návrhu na obnovu řízení uvádí, že za nedostatečnou kontrolu odchozích plateb může žalobcův zaměstnanec, který žalobce neinformoval o svém zdravotním stavu; kdyby žalobce o tomto zdravotním stavu věděl, nepověřil by daného zaměstnance mj. kontrolou plateb. K tom