2 Afs 54/2009 — Nejvyšší správní soud

29 Af 3/2018- 137 - text  22 29 Af 3/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: AGRO Žádovice s. r. o., IČO 29201098 sídlem Žádovice 37, PSČ 696 49 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2017, č. j. 47132/17/5200-11431-706871 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. 11. 2017, č. j. 47132/17/5200-11431-706871, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný změnil dodatečné platební výměry ze dne 8. 4. 2016, č. j. 1634105/16/3013-50521-705772, a č. j. 1634963/16/3013-50521-705772, kterými Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále též „správce daně“) doměřil žalobci na základě zprávy o daňové kontrole ze dne 5. 4. 2016 daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011 a 2012 v souhrnné výši 1 074 640 Kč a současně žalobci uložil povinnost uhradit penále v souhrnné výši 214 982 Kč. 2. Správce daně žalobci neuznal výdaje vynaložené jím na dosažení, zajištění a udržení příjmů v podobě zboží (hnojivo, pšenice a sójové boby) od dodavatelů AGRO-INVEST TRADE s. r. o., AutoAgro Tech s. r. o. a J & K Investment Trading s. r. o., služeb (reklamní a propagační činnost, zprostředkování prodeje nemovitých věcí – zemědělských pozemků) od dodavatele P.A.P.V. Trading s. r. o. a odpisy hmotného majetku (zemědělských strojů a osobního automobilu Škoda Yeti) od dodavatelů AGRO-INVEST TRADE s. r. o., UniTOS spol. s r. o. a J & K Investment Trading s. r. o. za účinné ve smyslu § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pro použití k úpravě základu daně žalobce za rozhodná zdaňovací období. Žalobce tyto pochybnosti (přes výzvu k prokázání skutečností dle § 92 odst. 4 a § 86 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) v rámci daňové kontroly neodstranil, a proto správce daně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal vynaložení uplatněných výdajů tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech, a proto odmítl uznat nárok žalobce na úpravu základu daně o tyto výdaje. 3. Změna rozhodnutí správce daně provedená žalovaným spočívala v tom, že žalovaný uznal žalobcem uplatněné odpisy hmotného majetku, konkrétně strojů manipulátor New Holland, diskový podmítač GB a osobní automobil Škoda Yeti, neboť správcem daně nebylo zpochybněno vlastnictví tohoto majetku žalobcem, užívání k ekonomické činnosti ani povinná evidence, a cena byla zjištěna náhradním způsobem – financováním prostřednictvím úvěru. Odpisy dalšího hmotného majetku – strojů traktor New Holland a postřikovač Hardi, pak žalovaný uznal pouze částečně, neboť se úvěrovaná částka lišila od ceny, zahrnuté do účetnictví žalobcem, přičemž žalobce tento rozdíl spolehlivě nevysvětlil. Žalovaný tak změnil výši doměřené daně za zdaňovací období 2011 a 2012 na souhrnnou částku 869 630 Kč a výši penále na souhrnnou částku 173 926 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce ve své extrémně rozsáhlé žalobě velice podrobně rozepsal žalobní body, které se dají shrnout do dvou kategorií, a sice a) procesní vady v postupu žalovaného a správce daně v daňovém řízení a b) neunesení důkazního břemene žalovaným. 5. Ad a) žalobce uvedl, že v první řadě pro stanovení daně pro zdaňovací období 2011 již uplynula prekluzivní lhůta, pročež daň neměla být vůbec stanovena. 6. Dále žalobce namítl, že žalovaný se dopustil pochybení, jestliže neprovedl žalobcem navrhované svědecké výpovědi. Žalobce navrhoval v odvolání provést svědecké výpovědi osob, uvedených ve finálním seznamu vlastníků pozemků, které byly na žalobce převedeny zprostředkovaně díky službám společnosti P.A.P.V. Trading s. r. o. Žalovaný nevyhověl této žádosti, ačkoliv by bývalí vlastníci těchto pozemků mohli jednoznačně potvrdit, že převod vlastnického práva k jejich pozemkům zprostředkovávala P.A.P.V. Trading s. r. o. 7. Žalobce taktéž uvedl, že přestože o to požádal, nebylo v řízení o odvolání vyhověno jeho žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření se k výsledkům kontrolního zjištění. Taktéž nebylo vyhověno jeho žádosti o ústní projednání výsledku změněného kontrolního zjištění před správce daně, ačkoliv odvolal svůj souhlas s korespondenčním projednáním věci. Daňové řízení bylo stiženo procesní vadou, neboť daňová kontrola u žalobce nebyla nikdy ukončena. Žalobce totiž požádal správce daně o odložení termínu projednání zprávy o daňové kontrole, na kterou má mít nárok, což správce daně vyhodnotil jako omluvu z ústního jednání k projednání zprávy o daňové kontrole, která nadto není dostatečná, a zprávu o daňové kontrole tak žalobci bez projednání zaslal. V takovém případě však daňová kontrola nemohla být nikdy ukončena, neboť správce daně s žalobcem neprojednal zprávu o daňové kontrole. 8. Žalobce taktéž namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť jeho jednotlivé části, vztahující se k dílčím kontrolním zjištěním, trpí absencí jakéhokoliv smysluplného odůvodnění. 9. Další procesní vadou dle žalobce byly nesprávně provedené svědecké výpovědi některých svědků v daňovém řízení, zejména svědků R. D., M. J., M. P. Správce daně buď neměl vznášet vůči svědkům otázky, které se vztahovaly k předmětu dokazování, nebo se otázky správce daně dle žalobce vztahovaly k jiným zdaňovacím obdobím. Žalovaný dále žalobci neumožnil být přítomen svědecké výpovědi Ing. M. M. 10. Žalovaný se dále v seznámení se zjištěnými skutečnostmi dle § 115 odst. 2 daňového řádu nevypořádal s námitkami vznesenými žalobcem. Žalobce též v rámci seznámení se zjištěnými skutečnostmi dle § 115 odst. 2 daňového řádu nebyl seznámen s hodnocením přijatého zboží od společností AGROINVEST TRADE s. r. o. a UniTOS spol. s r. o. Správce daně také v rozporu se zákonnými požadavky nepřemístil veškeré podstatné písemnosti z vyhledávací části spisu do veřejné části spisu, čímž mohl žalobce připravit o důkazní prostředky, které mohl žalobce využít pro svou obranu. 11. Ad b) pak žalobce uvedl, že dostatečným způsobem prokázal, že uplatněné výdaje jsou výdaji účinnými, proto měl nárok na úpravu základu daně o výši těchto výdajů. Byl to naopak žalovaný, kdo dostatečně neunesl důkazní břemeno, kdy neprokázal, že se obchodní případy, které žalobce uskutečnil, odehrály jinak, než žalobce tvrdil. 12. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 2. 3. 2018 s ohledem na povahu žalobních námitek rekapituloval podstatu argumentace vyjádřené jím v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 14. Soud bez nařízení jednání [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“)] přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správce daně včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná. 15. Podstatu nyní projednávané věci tvoří polemika žalobce s oprávněností postupu správce daně, na jehož základě neuznal žalobci náklady vynaložené ve zdaňovacích obdobích 2011 a 2012 na dosažení, zajištění a udržení příjmů v podobě zboží – pšenice, hnojiva a sójových bobů, služeb – reklamních a zprostředkovatelských, a odpisů dlouhodobého hmotného majetku. 16. Podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů je plátce oprávněn odečíst od základu daně výdaje, vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. 17. Soud se v prvé řadě zabýval námitkami žalobce, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek – námitkami prekluze práva stanovit daň a nepřezkoumatelnosti (k prekluzi srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 1169/07, dostupný na www.nalus.usoud.cz, k nepřezkoumatelnosti srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). 18. Žalobce v první řadě namítl prekluzi oprávnění správce daně na doměření daně žalobci. Tato námitka není důvodná. Podle § 148 odst. 1 daňového řádu platí, že „[d]aň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.“ Podle § 148 odst. 2 písm. b) daňového řádu platí, že „[l]hůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k oznámení rozhodnutí o stanovení daně.“ V nyní projednávané věci však žalovaný poukazoval na