6 Ads 372/2020 — Nejvyšší správní soud

30 A 174/2020- 87 - text 5 30 A 174/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Z. P. proti žalovanému: Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Brně sídlem Polní 37, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2019, čj. VI./20 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce požádal podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve dnech 21. 5. 2020 a 22. 5. 2020 různé krajské pobočky Úřadu práce ČR, včetně žalované Krajské pobočky v Brně, aby mu poskytly všechna pravomocná rozhodnutí o odvoláních směřujících proti jejich rozhodnutím ve věcech týkajících se zaměstnanosti, dávek pomoci v hmotné nouzi a žádostí o informace, jež byla doručena odvolatelům v době od 1. 11. 2019 do dne vyřízení žádosti, a to včetně jejich vlastních rozhodnutí, proti nimž odvolání směřovala, vše v anonymizované podobě. Přípisem mu Generální ředitelství Úřadu práce ČR sdělilo, že za mimořádně rozsáhlé vyhledání těchto informací (mělo jít o 2 863 rozhodnutí) požaduje souhrnnou úhradu ve výši 300 615 Kč. Proti tomuto postupu se žalobce bránil stížnostmi u jednotlivých krajských poboček, které souhrnně vyřídilo Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 31. 7. 2020, jímž potvrdilo postup povinných subjektů i výši požadované úhrady. 2. Žalobce požadovanou úhradu v zákonné lhůtě nezaplatil, proto mu Generální ředitelství Úřadu práce ČR přípisem ze dne 9. 11. 2020 souhrnně sdělilo, že jeho žádosti odkládá. Přípis o odložení žádosti o informace ze dne 22. 5. 2020 adresované Úřadu práce ČR – Krajské pobočce v Brně mu již předtím zaslal i ředitel uvedené krajské pobočky. Sdělení je datováno dnem 27. 10. 2020 (na písemnosti je sice uvedeno datum 27. 10. 2019, jde však o zjevnou písařskou chybu). Právě toto sdělení s čj. VI./20 napadá žalobce žalobou podanou Krajskému soudu v Brně dne 8. 11. 2020. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Krajská pobočka Úřadu práce ČR má povinnost zveřejnit sazebník úhrad způsobem umožňujícím dálkový přístup, a zároveň jej vyvěsit ve své úřadovně na všeobecně přístupném místě. To vyplývá z § 5 odst. 1 písm. f) a § 5 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobcův náhled podporuje i vyhláška č. 442/2006 Sb., podle které je-li součástí povinného celku více povinných subjektů, zveřejňuje informace každý povinný subjekt. Sdělení o ceně za poskytnutí informací, včetně místa a způsobu získání, je základní informace o povinném subjektu a musí být zveřejněna v jeho sídle i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Sazebník úhrad ani není dostupný přímo na webových stránkách žalovaného, ale jen na webových stránkách Úřadu práce ČR. Zároveň povinný subjekt netvrdí, že by byl sazebník přístupný v jeho úřadovně. Proto žalovaný ztratil právo na úhradu za vyhledávání požadovaných informací. III. Argumentace žalovaného 4. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Předně se žalovaný domnívá, že správným žalovaným má být Úřad práce ČR, nikoliv jeho pobočka. Odkaz na webové stránky Generálního ředitelství, kde je sazebník úhrad zveřejněn, je podle žalovaného dostatečný a přehledný. IV. Řízení před krajským soudem 5. Žalobce původně požadoval, aby soud provedl ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Po jeho nařízení nicméně dal souhlas s rozhodnutím bez jednání, proto soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 6. Žalobce v žalobě navrhoval jako důkaz webovou stránku žalovaného https://www.uradprace.cz/web/cz/jihomoravsky-kraj. Soud jej shledal nadbytečným. Žalobce se tím snaží prokázat, že se na stránkách žalovaného nenachází sazebník úhrad. O tom ale není sporu. Sám žalovaný uznává, že sazebník je zveřejněn na webových stránkách Úřadu práce ČR. Navíc je zveřejnění sazebníku úhrad pro posouzení věci nepodstatné, jak soud osvětlí níže. Stejně tak nebylo třeba provádět dokazování ohledně toho, kdy Úřad práce ČR zaslal žalobci oznámení o výši úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Soud si sice tento doklad před jednáním od žalovaného vyžádal, nakonec však vyhodnotil tento žalobní bod jako opožděný, jak vysvětlí níže. Nadto ani zde nebylo po skutkové stránce mezi stranami sporu o tom, kdy k dodání sdělení do datové schránky žalobce došlo. V. Posouzení věci krajským soudem 7. Žaloba není důvodná. 8. Skutkový stav popsal soud ve vymezení věci a přistoupil proto rovnou k právnímu posouzení. 9. Žalovaný vznesl ve vyjádření k žalobě námitku, že není povinným subjektem a žalovaným by měl být Úřad práce ČR. Krajský soud se naopak domnívá, že povinným subjektem je žalovaný. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů působí v Úřadu práce (i) generální ředitelství a (ii) krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu, jejichž součástí jsou kontaktní pracoviště. Podle § 5 odst. 1 zmíněného zákona rozhoduje Úřad práce v 1. stupni prostřednictvím krajských poboček a generálního ředitelství. To, že krajské pobočky Úřadu práce mají postavení prvoinstančního správního orgánu, potvrzuje důvodová zpráva k zákonu č. 366/2011 Sb., dle které „krajské pobočky Úřadu práce a jeho generální ředitelství mají ve správním řízení postavení prvoinstančního správního orgánu“, a judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 11. 2. 2021, čj. 6 Ads 372/2020 - 30, ze dne 14. 4. 2021, čj. 4 As 3/2021 - 17, a ze dne 23. 11. 2021, čj. 6 As 185/2021 - 28). Takové vymezení krajské pobočky jako správního orgánu nepochybně dopadá také na vymezení povinných subjektů podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jinými slovy není důvod, proč by v případě žalobcovy žádosti měl být povinným subjektem Úřad práce a ne jeho pobočky, na které se žalobce obrátil. Námitky žalovaného ohledně pasivní legitimace vyplývající z jeho postavení povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou proto nedůvodné. 10. Do celé situace vneslo nejistotu pouze generální ředitelství Úřadu práce, které žalobce informovalo o souhrnném odložení žádostí o poskytnutí informací. Nutno ovšem dodat, že k tomu generální ředitelství přistoupilo dne 9. 11. 2020, zatímco Krajská pobočka v Brně žalobce informovala dříve, a to již dne 27. 10. 2019. Krajský soud proto vyhodnotil, že předmětnou žádost žalobce odložil žalovaný a generální ředitelství žalobci sdělilo (duplicitně) totéž. Zároveň soud respektoval vůli žalobce, který jako žalovaného, tedy toho, kdo jeho žádost odložil, označil právě Krajskou pobočku v Brně. 11. Jádrem sporu je, zda žalovaný mohl po žalobci požadovat úhradu za vyhledávání informací, jestliže na svých webových stránkách a ve své provozovně sazebník úhrad nevyvěsil. 12. Zákon o svobodném přístupu k informacím stanoví v § 17 odst. 3 případy, kdy může povinný subjekt požadovat úhradu nákladů, které v souvislosti s vyhledáváním informace vznikly. Podmínkou uplatnění takového nároku na úhradu nákladů je oznámení skutečnosti, že za poskytnutí informace bude povinný subjekt požadovat úhradu a výši této úhrady. Podle § 17 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím ztratí povinný subjekt tento nárok pouze v případě, že tuto oznamovací povinnost vůči tazateli nesplní. 13. Nyní o takový případ nejde, jelikož žalobci byla výše úhrady sdělena a řádně odůvodněna oznámením generálního ředitelství Úřadu práce ze dne 5. 6. 2020 v souladu s § 17 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Sdělení úhrady následně potvrdilo též Ministerstvo práce a sociálních věcí, které žalobce odkázalo na sazebník uveřejněný na webové stránce https://www.uradprace.cz/web/cz/sazebnik-uhrad. Oba úřady, tedy jak generální ředitelství, tak ministerstvo, v řízení zdůvodnily, proč jde v daném případě o rozsáhlé vyhledávání a jak dosáhly výsledné výše úhrady. Žalobce ostatně výši úhrady ani nezpochybňuje. 14. Je pravdou, že v § 5 zákona o svobodném přístupu k informacím jsou upraveny informace, které mají povinné subjekty ze zákona zveřejňovat. Z § 5 odst. 1 a 4 téhož zákona přitom vyplývá, že tak mají povinné orgány činit jednak ve svém sídle a svých úřadovnách, jednak způsobem umožňujícím dálkový přístup. Takto předem zveřejňovanou informací je podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona o svobodném přístupu k informacím i sazebník úhrad za poskytnutí informací. S nesplněním této povinnosti však zákon o svobodném přístupu k informacím v žádném případě nespojuje následek v podobě ztráty nároku povinného subjektu na úhradu nákladů. Ten je spojen pouze s § 17 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Naopak lze říci, že pokud by povinný subjekt zveřejnil sazebník úhrad na žalobcem požadovaných místech, ovšem adresně žalobci nesdělil výši požadované úhrady včetně poučení, nárok n