2 As 53/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 4/2021- 53 - text 15 30 A 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a JUDr. Ing. Venduly Sochorové žalobkyně: a) Bc. M. H. žalobce: b) J. H. oba zastoupeni advokátkou Mgr. Evou Grabarczykovou sídlem Pellicova 174/1, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví České republiky sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020 č. j. MZDR 1339/220-5/OES takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobci se včas podanou žalobou domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020, č. j. MZDR 1339/2020-5/OES, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje z 23. 10. 2019 č. j. KHSJM 58559/2019/BM/PRAV sp. zn. S-KHSJM 26517/2018. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím byli žalobci uznáni vinnými ze spáchání přestupku podle § 92k odst. 6 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jako „ZOVZ“). II. Obsah žaloby 2. Žalobci v žalobě uvedli, že se neztotožňují se závěrem žalovaného o nedůvodnosti jejich námitky promlčení. Namítají, že pokud se měla jejich nezletilá dcera H. H. podrobit podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 537/2006 Sb. očkování ve schématu 3 + 1, nelze na nesplnění této povinnosti nahlížet jako na jeden skutek (jeden celek), nýbrž s ohledem na časové odstupy mezi jednotlivými dávkami tohoto očkování jako na samostatné skutky se všemi důsledky, včetně samostatného běhu promlčecích lhůt. Proto počala běžet jednoletá promlčecí doba u první dávky 2. 3. 2017, u druhé 2. 4. 2017 a u třetí 2. 5. 2017 a u čtvrté 2. 11. 2017 – tedy nikoli až 4. 11. 2017 (jak dovodil žalovaný). Proto byl v době zahájení přestupokového řízení – 21. 8. 2018 – přestupek promlčen. 3. Druhá námitka žalobců směřuje do stanovení druhu a výměry správního trestu. Podle žalobců žalovaný nevzal dostatečně v potaz jejich osobní poměry, nepřihlédl k míře jednání každého ze žalobců a absentuje posouzení a přihlédnutí k míře jednání každého ze žalobců jako spolupachatelů, jímž měli přispět ke spáchání přestupku. Správní orgány u žalobce neposoudily jeho zavinění za přestupek, jakož i omyl právní, kdy nezletilou má v péči žalobkyně, přičemž žalobkyně mu žádné informace o provedení či neprovedení očkování nezletilé nesdělila. Třetí námitka směřuje do způsobu doručování. Žalobci namítli, že údaj o trvalém pobytu žalobce byl v registu osob změněn 18. 2. 2020 z A. 81, B. na B. 891/38, B. a údaj o trvalém pobytu žalobkyně byl 6. 5. 2020 změněn z A. 81, B. na P. 665, P.; podle žalobců jim bylo po změně jejich trvalého pobytu vadně doručováno na A. v B. Navíc žalobce si zřídil na základě žádosti z 24. 4. 2020 datovou schránku a do ní mu mělo být správním orgánem doručováno; pokud bylo žalobci rozhodnutí žalovaného doručováno toliko poštou, nemůže dojít k fikci doručení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobnímu návrhu uvedl, že žalobcovo odvolání bylo zamítnuto pro opožděnost, tudíž nevyčerpal řádné opravné prostředky a je namístě jeho žalobu odmítnout pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Námitka promlčení je nedůvodná. Zákonná povinnost byla žalobcům uložena podle § 46 odst. 1 a 4 ZOVZ, přičemž podle tohoto ustanovení jsou tam vyjmenované osoby povinny podrobit se stanovenému druhu (a nikoli dávce) pravidelného očkování. Porušením této povinnost může dojít teprve tehdy, kdy marně uplynula lhůta pro podání poslední dávky – tedy dovršením osmnáctého měsíce věku. Počátek běhu promlčecí doby tak nelze vztáhnout k poslednímu okamžiku, kdy ještě bylo možné nezletilé podat první dávku, nýbrž až od doby, kdy došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, tj. dovršením osmnáctého měsíce věku nezletilé, tj. k 3. 11. 2017. Promlčecí doba počala běžet dne následujícího, tj. 4. 11. 2017 a řízení o přestupcích bylo se žalobci zahájeno 21. 8. 2018, pročež k promlčení nemohlo dojít. Nebylo třeba brát ohled na očkování proti tuberkulóze, neboť nezletilá jej nepodstoupila. Žalobci ve správním řízení nenamítali žádnou ze skutečností ohledně druhu a výměry sankce, které uvádějí v žalobě. Žalovaný se sice dopustil pochybení, když doručoval žalobci napadené rozhodnutí poštou, ačkoli měl povinnost doručovat mu do jeho datové schránky; avšak tato vada nebyl způsobilá zkrátit žalobce na jeho procesních právech a nezpůsobila nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce se totiž s napadeným rozhodnutím žalovaného prokazatelně seznámil, a to 8. 7. 2020, kdy podle doručenky převzal zásilku obsahující napadení rozhodnutí. O jeho řádném seznámení s obsahem rozhodnutí svědčí i skutečnost, že proti němu podal v zákonem stanovené lhůtě žalobu. Žalobkyně si napadené rozhodnutí vyzvedla na poště 3. 7. 2020, a proto jí bylo doručeno (bez ohledu na trvalý pobyt). IV. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž by nařizoval jednání, za splnění podmínek vyplývajících z § 51 s. ř. s. Skutková zjištění 6. Soud zjistil následující skutkový stav. Přestupkové řízení bylo zahájeno dne 21. 8. 2018, kdy bylo oznámení o zahájení řízení doručeno poslednímu z žalobců - konkrétně žalobci. Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje (dále jako „KHS“) rozhodnutím z 23. 10. 2019 č. j. KHSJM 58559/2019/BM/PRAV sp. zn. S-KHSJM 26517/2018 uznala oba žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 92k odst. 6 písm. b) ZOVZ, jehož se dopustili tím, že nesplnili povinnost podle § 46 odst. 1 a 4 ZOVZ ve spojení s § 4 odst. 1 vyhlášky č. 537/2006 Sb., když jako zákonní zástupci (otec a matka) nezletilé H. H. (narozené X) nezajistili, aby se nezletilá podrobila pravidelnému očkování (proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B), a to nejpozději před dovršením osmnáctého měsíce věku nezletilé, tj. do 3. 11. 2017, přičemž nezletilá není osobou, u níž byla zjištěna imunita vůči infekci nebo zdravotní stav, který brání podání očkovací látky (trvalá kontraindikace). Za tento přestupek byla každému ze žalobců uložena pokuta 5 000 Kč. Při doručování prvostupňového rozhodnutí poštou do vlastních rukou žalobce nebyl zastižen na adrese A. 81 v B., a proto byla zásilka s rozhodnutím 29. 10. 2019 uložena na poště a připravena k vyzvednutí a žalobce byl vyzván k vyzvednutí zásilky s poučením. Žalobce si zásilku nevyzvedl, a proto byla zásilka dne 11. 11. 2019 vrácena KHS. 7. Žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí KHS dne 15. 11. 2019. Žalobkyně podáním daným k poštovní přepravě 10. 12. 2019 doplnila své odvolání, v němž bylo obsaženo i připojení se žalobce k tomuto odvolání. Žalovaný napadeným rozhodnutím ve výroku I. odvolání žalobkyně a) podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jako „SŘ“) zamítl a potvrdil rozhodnutí KHS, jelikož neshledal, že by rozhodnutí KHS bylo vydáno v rozporu s právními předpisy nebo že by bylo nesprávné. Výrokem II. žalovaný napadeným rozhodnutím podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jako „SŘ“) odvolání žalobce b) zamítl jako opožděné. Právní posouzení Žalobní argumentace žalobce b) 8. Žalovaný nerozhodl o odvolání žalobce b) (dále jako „žalobce“) proti rozhodnutí KHS meritorně, ale jeho odvolání zamítl pro opožděnost. Pokud odvolací správní orgán zamítne odvolání proti meritornímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro opožděnost, má takové rozhodnutí pro žalobce i hmotněprávní dosah, neboť je mu tím znemožněno otevřít otázku zákonnosti meritorního rozhodnutí správního orgánu I. stupně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. 4 As 59/2004 – 66). Právě z tohoto důvodu je umožněn soudní přezkum rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání pro opožděnost, avšak pouze v otázce, zda bylo odvolání skutečně podáno opožděně, či nikoliv, zda byl tedy žalobce zkrácen na svém právu na odvolací přezkum prvostupňového rozhodnutí. Není možné se věnovat námitce věcné nesprávnosti, nezákonnosti (ani nicotnosti) rozhodnutí správního orgánu I. stupně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 – 111 nebo z 16. 3. 2021 č. j. 5 As 134/2018 – 45, bod 36.). Soud je tak oprávněn – stran žaloby žalobce - věnovat se pouze otázce, zda bylo odvolání skutečně podáno opožděně, tj.