7 Aps 3/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Af 14/2021- 107 - text 10 30 Af 14/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobce: Gold Investment s.r.o. sídlem Bryksova 763/46, 198 00 Praha 9 zastoupený TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Generální finanční ředitelství Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2020, č. j. 75313/20/7700-10124-204230 takto: I. Rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 23. 12. 2020, č. j. 75313/20/7700-10124-204230, a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 19. 5. 2020, č. j. 18643/20/5300-22443-712876, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč, a to k rukám zástupce žalobce TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o., sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 24. 9. 2014 řádné daňové přiznání za zdaňovací období srpen 2014, v němž uplatnil nadměrný odpočet ve výši 430 120 Kč. Platebním výměrem (č. j. 6912217/17/2009-52523-109343 z 8. 9. 2017) vyměřil Finanční úřad pro hlavní město Prahu daňovému subjektu na základě výsledků daňové kontroly, které předcházel postup k odstranění pochybností, nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty („DPH“) za srpen 2014 ve výši 1 575 Kč. Odvolací finanční ředitelství k odvolání žalobce změnilo platební výměr a přiznalo žalobci (rozhodnutím č. j. 44935/18/5300-22443-711745 ze 17. 10. 2018) nárok na odpočet DPH ve výši 430 120 Kč (tj. ve výši žalobcem deklarované). 2. Rozhodnutím č. j. 3793074/19/2009-52521-111059 ze dne 29. 5. 2019 přiznal Finanční úřad pro hlavní město Prahu žalobci úrok ze zadrženého nadměrného odpočtu DPH za srpen 2014 ve výši 172 852 Kč (dále jako „rozhodnutí o přiznání úroku“), proti kterému se žalobce neodvolal. Tento úrok byl správcem daně přiznán z částky 430 120 Kč od 1. 12. 2014 do 9. 10. 2017 ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 14 procentních bodů. 3. Finanční úřad pro hlavní město Prahu následně podal podnět k nařízení přezkoumání rozhodnutí o přiznání úroku z důvodu, že nezohlednil, že úrok podle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, náleží žalobci jen do 31. 12. 2014, přičemž od 1. 1. 2015 náleží žalobci úrok podle § 254a daňového řádu, ve znění zákona č. 267/2014 Sb. Odvolací finanční ředitelství po posouzení tohoto podnětu shledalo, že správce daně rozhodl o přiznání úroku v rozporu s právním předpisem, jelikož s účinností od 1. 1. 2015 byl do daňového řádu zaveden institut úroku z daňového odpočtu podle § 254a. Proto rozhodnutím ze dne 19. 5. 2020, č. j. 18643/20/5300-22443-712876, nařídilo přezkoumání rozhodnutí o přiznání úroku s cílem stanovit úrok v souladu se zákonem („prvostupňové rozhodnutí“). 4. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání, v němž vyslovil nesouhlas s názorem o aplikovatelnosti § 254a daňového řádu. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 12. 2020, č. j. 75313/20/7700-10124-204230 („napadené rozhodnutí“), odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Souhlasil s názorem žalobce, že za období od 1. 12. 2014 do 30. 6. 2017 nelze užít § 254a daňového řádu s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jako „NSS“) ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013-34, Kordárna, kvůli nesouladu § 254a daňového řádu ve znění od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 s právem EU. Dluh správce daně vůči žalobci z titulu nevyplaceného nadměrného odpočtu trval až do 9. 10. 2017. S ohledem na to, že v době trvání dluhu byl § 254a daňového řádu s účinností od 1. 7. 2017 novelizován - a úrok z daňového odpočtu tak podle § 254a daňového řádu odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o dva procentní body - je třeba jej od 1. 7. 2017 aplikovat v novelizovaném znění (cena finančních prostředků je dána úrokovou mírou, kdy je účinné právo v době, kdy dluh vznikl a trvá). Doplnil, že NSS v rozsudku ze dne 16. 7. 2020, č. j. 1 Afs 445/2019-47, EP ENERGY TRADING, nezpochybnil § 254a daňového řádu ve znění od 1. 7. 2017. Podle žalovaného tedy není důvod, aby byl úrok z daňového odpočtu nadále přiznáván s použitím sazby ve výši, ke které dospěl NSS v rozsudku Kordárna, tj. podle § 155 odst. 5 daňového řádu. V důsledku toho, že NSS § 254a daňového řádu, ve znění zákona č. 267/2014 Sb. účinném od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017, rozsudkem č. j. 1 Afs 445/2019-47 derogoval, nelze užít ani přechodné ustanovení čl. XI odst. 3 zákona č. 170/2017 Sb. („předmětné přechodné ustanovení“), které upravuje aplikaci § 254a daňového řádu ve znění zákona č. 267/2014 Sb., účinného od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017. Toto přechodné ustanovení se stalo „neživotným“ (obsoletním). Podle žalovaného tak s účinností od 1. 7. 2017 do vyplacení vratitelného přeplatku ze stanoveného nadměrného odpočtu, tj. do 9. 10. 2017, má být aplikován úrok ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o dva procentní body v souladu s § 254a odst. 3 daňového řádu, ve znění zákona č. 170/2017 Sb. II. Obsah žaloby 5. Žalobce v podané žalobě navrhl zrušit napadené i prvostupňové rozhodnutí z následujících důvodů. Zahájení přezkumného řízení je nezákonné, neboť úrok byl žalobci správně vyplacen v souladu s § 155 odst. 5 daňového řádu. Úrok byl stanoven v souladu s platnou a účinnou právní úpravou ke dni vzniku nároku žalobce na úroky, která respektovala i právo EU. Názor žalovaného, že na úroky za dobu od 1. 7. 2017 do 9. 10. 2017 je aplikovatelný § 254a odst. 3 daňového řádu, ve znění zákona č. 170/2017 Sb., je v rozporu s právem EU i se zákonem. Hmotněprávní povaha úroků neumožňuje aplikaci § 254a daňového řádu ve znění, které nabylo účinnosti až po vzniku právního vztahu, ze kterého nárok na úrok z daňového odpočtu vznikl, tj. po prosinci 2014. Žalobce dodal, že § 254a daňového řádu, i ve znění od 1. 7. 2017, je v rozporu s právem EU. 6. Dále namítl, že žalovaný porušil § 115 odst. 2 daňového řádu, jelikož nedal žalobci možnost vyjádřit se k doplněnému právnímu posouzení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný s argumentací žalobce nesouhlasil. Je přesvědčen, že neporušil § 115 odst. 2 daňového řádu. Při hodnocení odvolacích námitek vycházel z důkazních prostředků založených ve spise a dokazování neprováděl. Povinnost postupovat podle § 115 odst. 2 daňového řádu by žalovanému vznikla jen v případě, kdy by dospěl k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch žalobce. 8. V průběhu odvolacího řízení vydal NSS rozsudek ve věci EP ENERGY TRADING, na který ale v odvolacím řízení poukázal sám žalobce. Nemohl tedy být překvapen tím, že žalovaný závěry tohoto rozsudku aplikoval, navíc ve prospěch žalobce. V souladu se závěrem žalovaného totiž dochází – ve vztahu k době od 1. 12. 2014 do 9. 10. 2017 – ke zvýšení úroku (oproti částce, která by byla správcem daně přiznána na základě právního názoru vyjádřeného v prvostupňovém rozhodnutí). Orgány daňové správy jsou vázány právními předpisy platnými v době vzniku daňového dluhu. Dluhem byl nevyplacený nadměrný odpočet. Vzhledem k tomu, že v průběhu času se cena peněz může měnit, mohou se měnit i úrokové sazby. Úrok vzniká jednotlivě za každý den prodlení. Pokud tedy již nárok na úrok vznikl, je třeba určit úrokovou sazbu. Tu je nutné vztáhnout ke každému jednotlivému dni prodlení, tzn. použít pro její výpočet právní úpravu účinnou pro každý jednotlivý den prodlení. Tomu odpovídá i usnesení rozšířeného senátu NSS z 23. 11. 2011 č. j. 7 Afs 59/2010-143, podle něhož je pro úrok rozhodným právem právo účinné v době, kdy dluh vznikl a trvá. Žalovaný se neztotožňuje s výkladem v rozsudku č. j. 7 Afs 373/2018-39 (zejména bod 14.), že „daňovému subjektu náleží úrok ze zadržovaného odpočtu dle pravidel stanovených v rozsudku Kordárna za celou dobu trvání prodlení při prověřování oprávněnosti plátcem uplatněného nároku na odpočet“, neboť ten odporuje názoru rozšířeného senátu. Při akceptaci tohoto názoru by nebylo možné zohlednit měnící se cenu peněz, tedy úrokovou sazbu platnou v době, kdy dluh stále trvá. Domnívá se, že § 254a daňového řádu, ve znění od 1. 7. 2017, je v souladu s právem EU. 9. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce 10. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zopakoval, že hmotněprávní povaha úroků neumožňuje aplikaci § 254a daňového řádu. Citované ustanovení, ve znění od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 a od 1. 7. 2017 neobsahuje přechodné ustanovení, na jehož základě by bylo možné aplikovat pro hmotněprávní nárok žalobce na úrok ze zadržovaného odpočtu vzniklý před 31. 12. 2014 daňový řád ve znění od 1. 7. 2017. Je proto nutné vycházet z čl. XI. 3. přechodných ustanovení zákona č. 170/2017 Sb. Obrana ž