5 Afs 342/2017 — Nejvyšší správní soud

30 Af 67/2020- 146 - text 9 30 Af 67/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobkyně: JUDr. K. T. proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem náměstí Svobody 4, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2020, č. j. 4372712/20/3005-80541-712618 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný vydal dne 26. 8. 2020 exekuční příkaz č. j. 3940264/20/3005-80541-712618, kterým nařídil exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky. V exekučním příkazu bylo poddlužníkovi zakázáno, aby po dobu trvání daňové exekuce vyplatil žalobkyni pohledávku, kterou má za poddlužníkem. Poddlužníkovi byla stanovena povinnost vyplatit přikázanou pohledávku, v rozsahu uvedeném v exekučním příkazu, na účet správce daně. 2. Žalobkyně podala dne 22. 9. 2020 Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj návrh na zastavení exekuce dle § 181 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, z důvodu nepřezkoumatelnosti exekučního titulu. Žalovaný napadeným rozhodnutím návrh na zastavení daňové exekuce zamítl. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost exekučního příkazu, zejména v kontextu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2018, č. j. 5 Afs 342/2017-40. V něm bylo konstatováno, že soud je v rámci rozhodování o žalobě proti exekučnímu příkazu povinen věcně přezkoumat i výkaz nedoplatků, který je exekučním titulem. 4. Žalovaný v rozhodnutí o návrhu na zastavení daňové exekuce na str. 3 popsal použití plateb, konkrétně na úhradu dříve splatných daňových povinností, nedoplatku zajištěného zástavním právem na nemovitých věcech, ale exekuční titul zůstal neupraven. Je tedy nepřezkoumatelný. 5. O určení neexistence zástavního práva je vedeno občanskoprávní řízení u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 218/2018. Dále je u Krajského soudu v Brně vedeno řízení týkající se možného promlčení daňových povinností zajištěných výše uvedeným zástavním právem, a to pod sp. zn. 30 Af 103/2018. 6. Žalobkyně nemá zaručeno, že jí provedené úhrady nebyly použity na úhradu jejích dřívějších daňových povinností, které byly prekludovány. Na základě výše uvedeného navrhla napadené rozhodnutí žalovaného zrušit. III. Argumentace žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Exekučním titulem, na jehož základě byl vydán exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky ze dne 26. 8. 2020, je výkaz nedoplatků č. j. 3940265/20/3005-80541-712618 sestavený ke dni 25. 8. 2020. Žalobkyně uhradila dne 18. 1. 2019 na osobní daňový účet vztahující se k dani z přidané hodnoty částku 174 Kč. Dále dne 24. 7. 2019 zaplatila částku 8 771 Kč, dne 23. 10. 2019 částku 4 751 Kč, dne 24. 1. 2020 částku 8 827 Kč a dne 23. 4. 2020 částku 7 519 Kč. Žalovaný nikterak nerozporuje provedení daných úhrad, které žalobkyně v návrhu na zastavení daňové exekuce doložila. 8. Pořadí úhrady plateb je určeno kogentně v ustanovení § 152 odst. 1 písm. a) daňového řádu, přičemž toto pořadí je závazné jak pro správce daně, tak pro daňový subjekt. Daňový subjekt je oprávněn určit pouze, na jaký druh daně své povinnosti plní, respektive jaký osobní daňový účet při úhradě zvolí. V případě žalobkyně byla nejstarší neuhrazenou daňovou povinností daň z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2005 doměřená dodatečným platebním výměrem ze dne 1. 6. 2011, č. j. 41302/11/294971700870, ve výši 232 978 Kč. Daný nedoplatek byl dne 17. 10. 2012 zajištěn zástavním právem na nemovitých věcech, které bylo zřízeno rozhodnutím správce daně č. j. 58949/12/294970704118. Do katastru nemovitostí bylo dané zástavní právo zapsáno dne 29. 10. 2012. Vzhledem k existenci zajištění zanikne právo vybrat a vymáhat nedoplatek až 20. 10. 2042, jak vyplývá z § 160 odst. 6 daňového řádu. Proto žalobkyní provedené úhrady dne 18. 1. 2019, 24. 9. 2019, 23. 10. 2019, 24. 1. 2020 a 23. 4. 2020 v celkové výši 30 042 Kč použil žalovaný na úhradu nejstaršího nedoplatku na dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2005. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2015, č. j. 29 Af 49/2013-84, jasně plyne, že dané zástavní právo na nemovitých věcech vzniklo a vázne. Tento závěr potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 8. 2017, č. j. 8 Afs 76/2016-60. 9. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Af 103/2018 se nijak nedotýká nedoplatku na dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2005. Navíc v daném řízení bylo v mezidobí rozhodnuto zamítavým rozsudkem ze dne 18. 2. 2021. IV. Další vyjádření účastníků ve věci 10. Žalobkyně v replice ze dne 9. 8. 2021 sdělila, že v řízení o určení neexistence zástavního práva podala dne 23. 11. 2020 dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2020, č. j. 13 Co 15/2020-120. 11. Duplikou ze dne 15. 6. 2022 žalovaný soud informoval, že Nejvyšší soud rozhodl v předmětné věci usnesením ze dne 5. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1212/2021-193. Usnesení Krajského soudu v Brně změnil tak, že se mění usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 10. 2019, č. j. 11 C 218/2018-101, tak, že se řízení nezastavuje. Ve zbylé části bylo dovolání žalobkyně odmítnuto. Následně Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 8. 3. 2022, č. j. 11 C 218/2018-239, žalobu na učení neexistence zástavního práva zamítl. Dané rozhodnutí sice nenabylo doposud právní moci, avšak i přesto žalovaný nepovažuje námitku probíhajícího řízení před civilními soudy za relevantní. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, č. j. 29 Af 49/2013-84, jednoznačně potvrdil, že zástavní právo vzniklo a vázne na předmětných nemovitých věcech. Žalovaný dále doplnil, že i přes zjevnou existenci zástavního práva lhůta pro placení daně z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2005 neběžela po dobu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 86/2012 od 20. 8. 2012 do 11. 12. 2017 a po dobu řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Afs 368/2017 od 13. 12. 2017 do 16. 5. 2019. Dále lhůta neběžela po dobu řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 49/2013 od 12. 7. 2013 do 29. 2. 2016 a v řízení před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 Afs 76/2016 od 10. 3. 2016 do 30. 8. 2017. 12. Ve vyjádření ze dne 23. 6. 2022 žalobkyně navrhla, aby soud přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 3. 2022, č. j. 11 C 218/2018-239. K části týkající se běhu lhůt potom odkázala na komentářovou literaturu k ustanovení § 160 odst. 4 daňového řádu. Argumentaci žalovaného považuje za nepřípadnou, neboť soudní řízení označená žalovaným byla zahájena až po účinnosti daňového řádu. V. Posouzení věci soudem 13. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 14. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 15. Podle § 181 odst. 2 daňového řádu „správce daně na návrh příjemce exekučního příkazu nebo z moci úřední daňovou exekuci zcela nebo zčásti zastaví, pokud a) pro její nařízení nebyly splněny zákonné podmínky, b) odpadl důvod, pro který byla daňová exekuce nařízena, c) povolí posečkání úhrady nedoplatku, d) bylo pravomocně rozhodnuto, že postihuje majetek, k němuž náleží právo nepřipouštějící exekuci, nebo věci nepodléhající exekuci, e) zaniklo právo vymáhat nedoplatek, f) předpokládaný výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů, g) by pokračování v daňové exekuci bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi, h) bylo nařízeno více daňových exekucí a k úhradě vymáhaného nedoplatku postačí pouze některá z nich, nebo i) je tu jiný důvod, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat.“ 16. Daňová exekuce se dle § 178 odst. 1 daňového řádu nařizuje vydáním exekučního příkazu. Výrok exekučního příkazu obsahuje mimo náležitosti zakotvené v § 102 odst. 1 daňového řádu také způsob provedení daňové exekuce; výši nedoplatku, pro který je exekuce nařizována; výši exekučních nákladů podle § 183 odst. 1 a 2; odkaz na exekuční titul (§ 178 odst. 2 daňového řádu). 17. Dle ustanovení § 176 odst. 1 písm. a) daňového řádu je výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní jedním z možných exekučních titulů (dále daňový řád zakotvuje mezi exekuční tituly vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění a vykonatelný zajišťovací příkaz). Podle § 176 odst. 2 daňového řádu obsahuje výkaz nedoplatků: „a) označení správce daně, který výkaz nedoplatků vydal, b) číslo jednací, c) označení daňového subjektu, který neuhradil nedoplatek (dále jen „dlužník“), d) údaje o jednotlivých nedoplatcích, e) podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit kvalifikovaným elektronickým podpisem úřední osoby, f) potvrzení o vykonatelnosti, g) den, k němuž je výkaz nedoplatků sestaven.“ 18. Podle § 160 odst. 6 daňového řádu „je-