1 Afs 5/2009 — Nejvyšší správní soud

30 Af 76/2020- 49 - text  11 30 Af 76/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: JPD Hodonín s.r.o., IČO 02905248, sídlem Horní Plesová 4375, Hodonín zastoupen advokátem JUDr. Mgr. Davidem Rašovským, sídlem Hlinky 135/68, Brno proti žalovanému: 1. Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno 2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, sídlem Náměstí Svobody 4, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí 1. žalovaného z 12. 10. 2020 č. j. 38378/20/5100-31461-012952 a 2. žalovaného z 6. 11. 2020 č. j. 4046933/18/3010-00460-712414 a z 17. 12. 2020 č. j. 4046933/18/3010-00460-712414 takto: I. Žaloba se v části směřující proti rozhodnutí 1. žalovaného ze dne 12. 10. 2020, č. j. 38378/20/5100-31461-012952 zamítá. II. Žaloba se v části směřující proti rozhodnutím 2. žalovaného z 6. 11. 2020 č. j. 4046933/18/3010-00460-712414 a z 17. 12. 2020 č. j. 4046933/18/3010-00460-712414 – odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Odvolací finanční ředitelství (dále „1. žalovaný“) přezkoumalo (k odvolání žalobce) platební výměr na daň z nabytí nemovitých věcí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále „prvostupňový orgán“) z 1. 4. 2019 č. j. 1210973/19/3010-00460-712414, kterým byla podle zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném do dne 31. 10. 2019 (dále „zákonné opatření“), na základě daňového přiznání žalobce ze dne 5. 9. 2018, vyměřena žalobci daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 334 500 Kč. Žalovaný rozhodnutím z 12. 10. 2020, č. j. 38378/20/5100-31461-012952 (dále „napadené rozhodnutí“) změnil rozhodnutí prvostupňového orgánu tak, že se žalobci vyměřuje daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 197 520 Kč. 2. Prvostupňový orgán dne 6. 11. 2020 pod č. j. 4046933/18/3010-00460-712414 vydal platební výměr, kterým žalobci uložil pokutu za opožděné podání daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí ve výši 2 865 Kč, dle ust. § 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Pokuta byla vypočtena ze stanovené daně 197 520 Kč. 3. Prvostupňový orgán dne 17. 12. 2020 pod č. j. 4046933/18/3010-00460-712414 vydal platební výměr, kterým vyrozuměl žalobce o předpisu úroku z prodlení úhrady daňových povinností v podobě daně z nabytí nemovitých věcí za období od 1. 8. 2018 do 16. 11. 2020. Úrok byl předepsán do evidence na osobní daňový účet do dne 30. 11. 202 ve výši 56 687 Kč. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě směřující proti rozhodnutí 1. žalovaného uplatnil následující námitky. Podle žalobce měly správní orgány vypočíst daň z nabytí práva stavby ze základu daně, jímž by byla zjištěná cena práva stavby bez hodnoty stavby, kterou totiž vytvořil sám žalobce (tj. nikoli vlastník pozemku). Opačný výklad je mj. v rozporu s teleologickým výkladem, výkladem reductio ad absurdum, historickým výkladem, logickým výkladem per analogiam a nepřihlíží důsledně k původnímu zákonu č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitosti, kdy úmyslem zákonodárce nebylo učinit předmětem daně faktické originární nabytí nemovité věci. Žalobce navrhl zrušit i platební výměr z 6. 11. 2020 a 17. 12. 2020. Namítl, že sice dle § 252 odst. 2 daňového řádu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni splatnosti až do dne platby včetně. Avšak není jasná výše daně a přesto je třeba hradit úroky i zpětně; „má snad uhradit daň, aniž by věděl, kolik činí?“. III. Vyjádření 1. žalovaného a replika žalobce 5. První žalovaný navrhl žalobu směřující proti rozhodnutí z 12. 10. 2020 zamítnout jako nedůvodnou. Setrval na svých rozhodovacích důvodech. Pro určení výše daně není rozhodné, na čí náklad či z jakého právního titulu, či kdy, vznikla stavba na předmětném pozemku, kdy tato byla ke dni vzniku předmětné daně součástí předmětného pozemku, a tedy i předmětem práva stavby ve smyslu § 1240 a násl. o. z. Výklad 1. žalovaného není nerozumný či nespravedlivý. Nerozumnost či nespravedlnost nelze spatřovat v tom, že by žalobci byla vyměřena daň v nižší výši, nabyl-li by právo stavby k předmětnému pozemku před tím, než na něm zřídil stavbu. Je pouze odpovědností žalobce, že nezvolil takový postup, dle něhož by mu vznikla nižší povinnost k dani (např. zřídit předmětnou stavbu až poté, co vznikne, tedy bude zavkladováno v příslušném katastru nemovitostí, právo stavby), či že taková soukromoprávní ujednání, jež vedla ke vzniku daně, uzavřel. Tvrzení žalobce stran doby vzniku předmětné smlouvy jsou nevěrohodná, kdy tato smlouva, byť označena datem podpisu 8. 4. 2015, obsahuje fotokopii části výpisu z katastru nemovitostí, v níž jsou obsaženy údaje o řízení, jímž bylo do příslušného katastru nemovitostí vloženo v roce 2017 věcné břemeno. Je tak zřejmé, že smlouva nemohla vzniknout dříve než v roce 2017, a je tak antedatována. Žalobu směřující proti platebním výměrům z 6. 11. 2020 a 17. 12. 2020 1. žalovaný navrhl odmítnout pro nepřípustnost, jelikož žalobce proti nim nepodal odvolání. 6. Žalobce v replice uvedl, že nevyužil opravných prostředků vzhledem k formalistické praxi, kterou finanční orgány předvedly v řízení o věci samé. Žalovaný nic nevrátí bez donucení soudem, ať už se jedná o daň či její protiprávně stanovené příslušenství, kdy není možno za několik let zpětně stanovit příslušenství daně, přičemž daň byla stanovena až v samotném závěru daňového řízení. IV. Posouzení věci krajským soudem IV. A) Žaloba proti rozhodnutí 1. žalovaného (ze dne 12. 10. 2020) 7. Soud na základě včas podané žaloby přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - dále jako „s. ř. s.“) i řízení předcházející jeho vydání. 8. Podstatou sporu mezi účastníky je otázka, zda správní orgány byly oprávněny zohlednit hodnotu stavby při oceňování práva stavby. Žalobce zastává názor o neoprávněnosti zohlednění hodnoty stavby při oceňování práva stavby - dle žalobce měla být daň vypočtena jen z hodnoty pozemku. Správní orgány jsou názoru opačného. 9. Žalobce předložil smlouvu označenou jako smlouva o právu stavby uzavřenou dle § 1243 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“), datovanou 8. 4. 2015, přičemž podpisy účastníků smlouvy byly ověřeny (až) 21. 3. 2018. Šlo o smlouvu uzavřenou mezi Ing. J. J. a MUDr. P. J. v pozici zřizovatelů práva stavby a spoluvlastníků dotčených pozemků na straně jedné a žalobcem jako stavebníkem na straně druhé. Za žalobce smlouvu podepsali jako jednatelé stejné osoby jako zřizovatelé práva stavby. Dle smlouvy zřizovatelé práva stavby zřídili ve prospěch stavebníka (žalobce) právo stavby spočívající v právu stavebníka mít na povrhu dotčených pozemků stavbu označenou v projektové dokumentaci „Polyfunkční dům II“. Právo stavby bylo zřízeno na 15 let od jeho vzniku, za stavební plat 60 000 Kč ročně a stavebník se zavázal provést stavbu do 28. 2. 2018. Účastníci smlouvy se dohodli, že návrh na vklad do katastru nemovitostí bude podán do 4 měsíců od provedení stavby a s návrhem na vklad práva stavby bude podán návrh na zápis stavby do katastru jako součásti práva stavby. 10. Stavební úřad dne 8. 1. 2018 vydal žalobci jako stavebníkovi kolaudační souhlas s užíváním stavby (Polyfunkční dům) s tím že stavba byla realizována na základě veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení vydané dne 3. 9. 2015. 11. Zřizovatelé práva stavby a žalobce jako stavebník uzavřeli 21. 3. 2018 Dodatek č. 1 k citované smlouvě o právu stavby, ve kterém prohlásili, že stavebník provedl stavbu odpovídající charakteristice stavby a že se stavba stane součástí práva stavby a takto bude zapsána do katastru nemovitostí s tím, že návrh na vklad bude podán neprodleně po uzavření Dodatku č. 1. 12. Návrh na vklad práva stavby (zahrnující i zřízenou stavbu) byl podán 23. 3. 2018 a vklad byl proveden 20. 4. 2018, s účinky k 23. 3. 2018. 13. Podle § 1240 odst. 1 o. z. „Pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o stavbu již zřízenou či dosud nezřízenou.“. Podle § 1242 o. z.: „Právo stavby je věc nemovitá. Stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, ale také podléhá ustanovením o nemovitých věcech.“. Podle § 1243 o. z.: „(1) Právo stavby se nabývá smlouvou, vydržením, anebo, stanoví-li tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci. (2) Právo stavby zřízené smlouvou vzniká zápisem do veřejného seznamu. Zápisu do veřejného seznamu podléhá i právo stavby vzniklé rozhodnutím orgánu veřejné moci.“. Podle § 1244 odst. 1 o. z. „Právo stavby lze zřídit jen jako dočasné; nesmí být zřízeno na více než 99 let…“. Dle § 1250 o. z.: „Co do stavby vyhovující právu stavby má stavebník stejná prá