1 As 80/2008 — Nejvyšší správní soud

31 A 152/2020- 170 - text 10 31 A 152/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: ENVIROPOL, s. r. o., IČ: 28961722 sídlem Československého exilu 2062/8, 143 00 Praha zastoupen Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, ev. č. ČAK 09074 sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava za účasti osoby zúčastněné na řízení: Moravské kovárny, a. s., IČ: 46346694 sídlem Hruškové Dvory 44, 586 31 Jihlava zastoupen Mgr. Petrem Melicharem, ev. č. ČAK 04914 sídlem Zrzavého 9, 586 01 Jihlava o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 30. 9. 2020 se žalobce domáhal poskytnutí ochrany proti tvrzenému zásahu Krajského úřadu Kraje Vysočina a požadoval po soudu, aby bylo žalovanému zakázáno pokračovat v zásahu do práva žalobce umožněním společnosti Moravské kovárny, a.s., nahlížet do spisu vedeného žalovaným pod sp. zn. OZPZ 1062/2020 Kří. II. Podání účastníků 2. V podané žalobě a jejím doplněním namítal žalobce, že žalovaný umožnil společnosti Moravské kovárny, a.s., seznámit se se spisem, aniž by uvedená společnost splnila podmínky účastenství v řízení dle § 27 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v rozhodném znění, a aniž by prokázala právní zájem k nahlédnutí do správního spisu. V podrobnostech uvedl, že podal u žalovaného žádost o změnu povolení stacionárního zdroje podle § 13 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v rozhodném znění, která obsahuje obchodní tajemství žalobce, které v důsledku nahlížení do spisu bylo zpřístupněno konkurentu žalobce. Žalobce uvedl, že společnost Moravské kovárny, a.s. nemůže být ani teoreticky účastníkem řízení, neboť nemůže být dotčena na svých právech, a žalovaný postupoval nezákonně, pokud této společnosti přiznal postavení účastníka řízení. 3. Žalovaný ve svém vyjádření soudu sdělil, že společnost Moravské kovárny, a.s. je účastníkem řízení vedeném pod sp. zn. 1062/2020/Kří, proto jí bylo umožněno nahlížet do vedeného správního spisu. K tvrzení o obchodním tajemství uvedl, že toto nebylo vyznačeno v podané žádosti a ani z předcházejících řízení ani z faktu, že součástí žádosti je i provozní řád, neplyne, že by údaje o recyklační lince byly žalobcem utajovány. III. Posouzení krajským soudem 4. Krajský soud v Brně o žalobě rozhodl ve věci po nařízeném jednání, v jehož rámci prováděl dokazování. Na základě podané žaloby přezkoumal soud postup žalovaného v mezích žalobních bodů (dle § 82 s. ř. s.) a, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vyjádřen v rozsudku ze dne 9. 12. 2021, č. j. 6 As 169/2021-28, kterým byl zrušen přecházející rozsudek zdejšího soudu ze dne 14. 4. 2021, č. j. 31 A 152/202089, v nyní projednávané věci, dospěl opětovně k závěru k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Petitem žaloby se žalobce domáhal zákazu pokračování zásahu umožněním nahlížení do spisu, který je veden o návrhu žalobce, společnosti Moravské kovárny, a.s. Z doplnění žaloby a následného posouzení věci vyplynulo, že ačkoliv žalobce svým návrhem brojil proti umožnění nahlížení do správního spisu žalovaným společnosti Moravské kovárny, a.s., primární spornou otázkou je účastenství této společnosti v řízení, které je vedeno před žalovaným. 6. Ve svém předcházejícím rozhodnutí ve věci samé konstatoval zdejší soud, že závěry o účastenství OZNŘ ve správním řízení napadl žalobce pouze jako předběžnou otázku, kterou ani neučinil předmětem řízení, a soud by nemohl posoudit autoritativně hodnocení otázky účastenství společnosti Moravské kovárny, a.s. ze strany správních orgánů a neshledal důvod, proč by nahrazoval úvahy správních orgánů ohledně účastenství společnosti Moravské kovárny, a.s. Dále soud konstatoval, že v řízení vedeném před žalovaným pod sp. zn. 1062/2020/Kří, je třeba vycházet z toho, že společnost Moravské kovárny, a.s. je účastníkem řízení a jako taková má právo nahlížet do správního spisu. 7. Oproti tomu Nejvyšší správní soud tento názor zdejšího soudu nesdílel a konstatoval, že „V situaci, kdy žalovaný v předchozím správním řízení nepřistoupil k vydání usnesení dle § 28 odst. 1 věty druhé správního řádu o tom, zda osoba zúčastněná je či není účastníkem správního řízení, neexistuje pravomocné a závazné rozhodnutí o této otázce, které by bylo možno podrobit samostatnému soudnímu přezkumu na základě žaloby proti rozhodnutí. Pokud stěžovatelka v podané žalobě účastenství osoby zúčastněné na řízení zpochybnila, měl krajský sám tuto otázku posoudit, včetně toho, zda případně nejsou naplněny jiné zákonné důvody (ve smyslu § 38 odst. 1 správního řádu), pro které by osoba zúčastněná na řízení mohla nabýt oprávnění nahlížet do správního spisu a být seznámena s jeho obsahem (v případě, že by soud dospěl k závěru, že účastníkem správního řízení nebyla).“ 8. Otázka, kterou musí zdejší soud opětovně zodpovědět, zůstává stejná, a to, zda společnosti Moravské kovárny, a.s. žalovaný oprávněně umožnil nahlížení do spisu. Nicméně soud se jako předběžnou otázkou s ohledem na závazný právní názor kasačního soudu zabýval tím, zda je společnost Moravské kovárny, a.s. účastníkem řízení o žádosti žalobce o vydání změny povolení provozu stacionárního zdroje dle § 13 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Společnost Moravské kovárny, a.s. jako účastník řízení o návrhu žalobce 9. Samotný zákon o ochraně ovzduší neupravuje účastenství v řízení, která jsou podle tohoto zákona vedena. Dopadá na ně proto obecná úprava obsažená v § 27 správního řádu. 10. Soud v rámci nařízeného soudního jednání provedl jako důkaz rozhodnutí, která vydalo Ministerstvo životního prostředí (dále též „ministerstvo“), resp. Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Havlíčkův Brod, v přestupkových řízeních, která byla vedena se žalobcem na úseku ochrany ovzduší, ochrany vod a odpadového hospodářství. Příslušné správní spisy byly soudu zapůjčeny Oblastním inspektorátem České inspekce životního prostředí v Havlíčkově Brodě v elektronické podobě. 11. Z rozhodnutí ministerstva ze dne 27. 4. 2021, č. j. MZP/2021/530/638, soud zjistil, že jím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 22. 2. 2021, č.j.: ČIŽP/46/2021/971, kterým byla obviněnému uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč podle ustanovení § 121 odst. 5 písm. d) zákona o odpadech za přestupek dle § 121 odst. 4 písm. g) tohoto zákona za porušení povinností stanovených v ustanovení § 121 odst. 4 písm. g) zákona o odpadech (Nedovolená přeprava odpadů podle nařízení Evropského parlamentu, přepravovaný odpad nebyl uveden v přílohách III, IIIA nebo IIIB; přeprava byla uskutečněna způsobem, který není výslovně uveden v dokumentu podle přílohy VII). 12. Z rozhodnutí ministerstva ze dne 16. 2. 2021, č. j. MZP/2020/560/1851, soud zjistil, že jím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí č.j. ČIŽP/46/2020/5579, sp. zn. ZN/ČIŽP/46/1584/2020, byla ve výroku I. obchodní společnost ENVIROPOL s. r. o. uznána vinnou z přestupku tím, že v roce 2019 a lednu 2020 vypouštěla odpadní vody s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky (kadmia) do kanalizace pro veřejnou potřebu města Jihlavy ze své provozovny na adrese Hruškové Dvory 126, 586 17 Jihlava – Hruškové Dvory, a to bez povolení vodoprávního úřadu, čímž porušila povinnost z ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Za spáchání přestupku naplněním skutkové podstaty podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. d) vodního zákona Česká inspekce životního prostředí uložila obchodní společnosti ENVIROPOL s. r. o. podle ustanovení § 125a odst. 2 písm. e) vodního zákona pokutu ve výši 250 000,- Kč. 13. Z rozhodnutí ministerstva ze dne 20. 8. 2021, č. j. MZP/2021/560/1278, soud zjistil, že jím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 11.6.2021, č.j. ČIŽP/46/2021/3218, kterým byla společnosti ENVIROPOL s.r.o., Praha 4, Československého exilu 2062/8, IČ 289 61 722, uložena pokuta ve výši 70.000 Kč za přestupek, který spáchal tím, že neprovozoval stacionární zdroj znečišťování ovzduší uvedený v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb. v souladu s povolením provozu vydaným dle zákona č. 201/2012 Sb. Krajským úřadem Kraje Vysočina dne 15.1.2015 pod č.j. KUJI 49805/2014, ve znění změny č. 1 povolení provozu vydané pod č.j. KUJI 77438/2015 dne 24.11.2015 a ve znění změny č. 2 povolení provozu vydané pod č.j. KUJI 88414/2017 dne 29.11.2017 a v souladu s provozním řádem, a tedy v rozporu s podmínkou o