1 Afs 236/2019 — Nejvyšší správní soud

62 Ad 8/2020- 38 - text 8 pokračování 62 Ad 8/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: I. N. trvale bytem X zastoupen JUDr. Bc. Monikou Ježkovou, advokátkou sídlem Sv. Čecha 239/1, Třebíč proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22.5.2020, č.j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22.5.2020, č.j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč k rukám JUDr. Bc. Moniky Ježkové do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22.5.2020, č.j. X, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o prominutí penále ve výši 536 254 Kč z důvodu odstranění tvrdosti podle § 104ch odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), a dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení (dále jen „vyhláška č. 161/1998 Sb.“) I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že žalovaná zneužila své pravomoci a překročila meze správního uvážení, když nezohlednila dobrou víru žalobce. Žalobce začal v České republice podnikat od 1.10.2006, neboť přebral podnikání po své zemřelé matce a chtěl zaměstnat její bývalé zaměstnance. Na základě žalobcem předloženého dokladu ze dne 17.10.2006 o jeho dosavadní podnikatelské činnosti v Německu nebyl ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči vyzván k podání vyplněného tiskopisu Oznámení zahájení výkonu samostatné výdělečné činnosti. Žalobce měl tudíž za to, že všechny formální požadavky pro podnikání splnil. 3. Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že řádně a včas hradil zákonem stanovené platby, nevyhýbal se svým zákonným povinnostem a byl kontaktní. Na jednání s Okresní správou sociálního zabezpečení v Třebíči ve dnech 11.12.2006, 28.5.2009 či 1.3.2011 se vždy osobně dostavil, podával daňová přiznání, pojistné na zdravotní pojištění hradil v Německu. Žalobce nehradil pojistné na důchodové pojištění v České republice, neboť žije v Německu. Hrazení tohoto pojistného považoval za dobrovolné, stejně jako u podnikatelů v Německu. Žalobce poukazuje na to, že Okresní správa sociálního zabezpečení v Třebíči u něj provedla dvě kontroly, aniž by byly zjištěny jakékoli nedostatky. 4. Žalobce dále namítá, že se o svém dluhu dozvěděl až v říjnu 2019, tedy až po 13 letech svého podnikání. Na výzvu Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči z roku 2019 se řádně dostavil a dlužné pojistné splatil v nejkratším možném termínu, aniž by žádal o splátkový kalendář. 5. Okresní správa sociálního zabezpečení v Třebíči měla žalobce sama upozornit na tuto jeho povinnost, popřípadě na její neplnění, a měla jej přiměřeně poučit o jeho právech ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť o jeho podnikání věděla již od roku 2006. Žalobce v této souvislosti rovněž odkazuje na čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jímž je garantována právní pomoc v řízení před orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Žalobce také namítá, že úhrada penále je pro něj likvidační s přihlédnutím k momentálně ztrátovému podnikání. 6. Z uvedených důvodů rozvedených v replice žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalované 7. Žalovaná nesouhlasí se žalobou a uvádí, že v důvodech uvedených v žádosti o prominutí penále, jež jsou předestřeny i v podané žalobě, nelze spatřovat tvrdost zákona, neboť se jedná o subjektivní zavinění na straně žadatele, který nedbal základní zákonné povinnosti v rámci jeho podnikatelské činnosti v České republice. Žalovaná zdůrazňuje, že na prominutí penále není právní nárok, a dodává, že je irelevantní, zda u žalobce byly v průběhu let konány dvě kontroly či jaký je počet jeho zaměstnanců. Oznamovací povinnost je osoba samostatně výdělečně činná povinna splnit i v případě, kdy je evidována jako zaměstnavatel, neboť zákon č. 582/1991 Sb. neobsahoval, ani neobsahuje výjimky, které by osobu samostatně výdělečnou činnou této povinnosti zprostily. 8. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a navrhla, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumával v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nedostatek důvodů. 11. Podle § 104ch odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí a v oboru své působnosti také Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti mohou zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti penále. 12. Podle § 104ch odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. může Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou zmocnit k provádění svého oprávnění uvedeného v odstavci 1 Českou správu sociálního zabezpečení nebo okresní správy sociálního zabezpečení. V tomto zmocnění vymezí bližší podmínky, zejména okruh důvodů a výši penále, která z těchto důvodů může být prominuta. 13. Podle § 104ch odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. nemusí rozhodnutí o žádosti o prominutí penále obsahovat odůvodnění a opravné prostředky proti němu se nepřipouštějí. Na řízení o prominutí penále se nevztahuje správní řád. 14. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 161/1998 Sb. může Česká správa sociálního zabezpečení z důvodu odstranění tvrdosti zcela nebo částečně prominout penále, jestliže jeho výše přesahuje 200 000 Kč, avšak nepřesahuje 1 000 000 Kč, a jsou-li splněny podmínky stanovené přímo použitelnými předpisy Evropských společenství pro poskytnutí veřejné podpory de minimis. Podle § 2 odst. 1 této vyhlášky je podmínkou pro prominutí penále, že a) plátce zaplatil pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“) splatné do dne vydání rozhodnutí příslušné správy sociálního zabezpečení a prominutí penále; tato podmínka se považuje za splněnou, pokud úhrn pojistného a penále, které plátce pojistného zaplatil do tohoto dne, dosahuje alespoň v úhrnu pojistného, které měl zaplatit do tohoto dne, b) vůči plátci pojistného není podán návrh na zahájení insolvenčního řízení a c) plátce pojistného nevstoupil do likvidace. 15. Podle § 177 odst. 1 správního řádu se základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až § 8 použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. 16. Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaná zneužila své pravomoci a překročila meze svého uvážení, neboť nevzala v potaz všechny jím tvrzené skutečnosti týkající se liknavosti Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči, řádného splacení všech závazků vůči státu, včetně okamžitého zaplacení dlužného pojistného. Taktéž nezohlednila, že žalobce nebyl vyzván k podání tiskopisu Oznámení zahájení výkonu samostatné výdělečné činnosti ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči o tom, že poté má všechny náležitosti a zákonné podmínky splněny. Žalobce také namítal likvidační dopady penále. 17. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vyjmenovala uvedené argumenty žalobce a jeho žádost odmítla s následujícím odůvodněním: „Česká správa sociálního zabezpečení posoudila uvedené důvody, zvážila všechny konkrétní okolnosti a dospěla k závěru, že se jedná o subjektivní zavinění na straně žadatele, neboť jde o základní povinnosti v podnikatelské činnosti. V důvodech, které žadatel uvádí, nelze tedy spatřovat nepřiměřenou tvrdost zákona a Česká správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že nelze žádosti vyhovět a penále prominout. Proto bylo rozhodnuto tak, jak výše uvedeno.“ 18. Předně se zdejší soud zabýval tím, zda napadené rozhodnutí vyhovuje požadavkům na jeho přezkoumatelnost, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení. Přitom nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu je vadou, k níž soudy přihlížejí ex offo, neboť znemožňuje posoudit důvodnost žalobních námitek (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15.1.2008, č.j. 2 As 34/2006-73, č.