2 Afs 62/2004 — Nejvyšší správní soud

62 Af 37/2020- 61 - text 10 pokračování 62 Af 37/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: HA-SOFT, s.r.o. sídlem Rokycanova 566/17, Brno zastoupen JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem sídlem Údolní 222/5, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.4.2020, č.j. 14984/20/5200-10421-711070, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 17.4.2020, č.j. 14984/20/5200-10421-711070, kterým byla zamítnuta žalobcova odvolání a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 21.3.2019: - dodatečný platební výměr č.j. 1256633/19/3002-50525-703733, kterým byla žalobci dodatečně stanovena k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období 2014 ve výši 2 543 962 Kč a současně uložena povinnost uhradit penále ve výši 508 792 Kč, - dodatečný platební výměr č.j. 1257094/19/3002-50525-703733, kterým byla žalobci dodatečně stanovena k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2015 ve výši 2 515 918 Kč a současně uložena povinnost uhradit penále ve výši 503 183 Kč, - dodatečný platební výměr č.j. 1257358/19/3002-50525-703733, kterým byla žalobci dodatečně stanovena k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2016 ve výši 2 534 596 Kč a současně uložena povinnost uhradit penále ve výši 506 919 Kč. 2. Správce daně dospěl k závěru, že odměny zaměstnanců žalobce za poskytnuté licence v oblasti software jsou příjmem ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), a měly být jednotlivým zaměstnancům zahrnuty do úhrnů příjmů ze závislé činnosti a zdaněny dle § 38h ZDP. I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce namítá, že nebylo prokázáno, že smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeho zaměstnanci byly zastřeným právním úkonem. V průběhu daňového řízení nebyl proveden důkaz, prokazující úmysl žalobce a jednotlivých autorů počítačových programů předstírat určitý právní úkon a zastřít jiný právní úkon, který žalovaný v textu svého rozhodnutí nepojmenoval. Žalovaný se nadbytečně zabýval naplněním znaků závislé činnosti, neboť takové zjištění nemá podle žalobce žádný dopad do sféry autorského práva; i závislá osoba může vytvořit autorské dílo. Žalovaný neměl podle žalobce aplikovat model uplatňovaný při zjišťování praktik tzv. švarcsystému, neboť s ohledem na povahu autorského práva o takový systém jít nemůže. 4. Závěr žalovaného, že při neustálém technickém pokroku je aktualizace softwarů zcela logická a počítačové programy vytvořené kolem roku 2004 bez jejich další aktualizace nemají žádnou hodnotu a neodpovídají technickému pokroku, legislativním změnám a požadavku zákazníků, nelze podle žalobce akceptovat. 5. Žalobce dále namítá, že žalovaný nezjišťoval, o jaká díla šlo, kdy byla vytvořena a kdo je vytvořil; první z autorských děl bylo vytvořeno ještě před zápisem žalobce do obchodního rejstříku a žalobci bylo umožněno je užívat. První smlouvy mezi žalobcem a autory tak byly uzavřeny mimo kontrolované období; podle žalobce daňový subjekt nemůže být sankcionován za jednání, která není povinen správci daně jakkoli dokládat. S odstupem více než dvaceti pěti let nemůže správce daně tvrdit, jaká smlouva byla uzavřena dříve. Žalobce zdůrazňuje, že původní autorská díla nebyla vytvořena jako díla zaměstnanecká, neboť žalobce ihned po svém založení s těmito díly obchodoval, a proto nemohla být vytvořena jeho zaměstnanci. Pokud by žalobce využíval pouze díla zaměstnanecká, neměl by nejméně jeden rok po svém založení s čím obchodovat. 6. Všechny další úpravy jednotlivých softwarů jsou podle žalobce možné jen za předpokladu, že byly využity části těchto původních autorských děl a nešlo tedy o díla jiná, nová či odlišná. Naopak, pokud by se různé aktualizace počítačových programů jako autorských děl považovaly za nová díla s režimem zaměstnaneckého díla, šlo by nepochybně o nepřípustný zásah do práv autora původního programu. V této souvislosti žalobce dodává, že autorské dílo jako takové může mít pouze jeden právní režim; část díla nemůže být podřízena režimu čistého autorského díla a část režimu díla zaměstnaneckého. 7. Žalobce dále namítá, že výhradní a neomezená licence nemá vliv na to, zda jde o zaměstnanecké dílo. Zobecnění takového přístupu by vedlo k vyloučení aplikace ustanovení autorského zákona pro určitý okruh subjektů. 8. Žalobce rovněž namítá, že pro řízení o uložení daňové povinnosti nemohou být relevantní zjištění z webových stránek žalobce, které mají obchodní a reklamní účel. Daně podle žalobce nelze vyměřovat podle reklamních prostředků použitých daňovými subjekty, daňové povinnosti by v takovém případě byly odlišné od skutečné daňové povinnosti. 9. Žalobce zdůrazňuje, že všechny kroky ve vztahu s autory činil transparentně. Autoři řádně svůj příjem zdanili jakožto příjem ze samostatné výdělečné činnosti ve smyslu § 7 ZDP. Pokud správce daně žalobci dodatečně vyměřil daň, jsou daně z těchto plateb odvedeny dvakrát. 10. Žalobce dále namítá, že složité odborné otázky byly posouzeny osobou, která je plně kvalifikovaná v oblasti daňových předpisů, avšak nikoli v programování. 11. V podané replice žalobce poukázal na to, že žalovaný zcela mechanicky opakuje závěry správce daně, aniž by se zabýval jejich správností. Podle žalobce údaje uvedené v tabulce v napadeném rozhodnutí nekorespondují s údaji ve veřejném rejstříku, neboť RNDr. J. A., Ing. J. H., Ing. J. V. a Ing. P. Z. nebyli společníky od 1.1.1993, ale jakožto zakladatelé žalobce byli společníky již od 30.4.1992. 12. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 13. Žalovaný nesouhlasí se žalobou a věcně setrvává na závěrech vyslovených v napadeném rozhodnutí. Žalovaný odmítá, že by disimulované jednání nebylo dostatečně popsáno, neboť právě za tímto účelem zkoumal znaky závislé činnosti. K námitce dvojího zdanění žalovaný uvádí, že skutečnost, že zaměstnanci zdanili své odměny podle § 7 ZDP, nemá vliv na povinnost žalobce srazit a odvést daň z příjmu ze závislé činnosti dle § 6 ZDP z odměn vyplacených zaměstnancům. K namítanému nedostatku odbornosti správce daně žalovaný uvádí, že neshledal důvod pro ustanovení znalce ve smyslu § 95 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). 14. Žalovaný navrhuje, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rovněž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci 15. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 16. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za podmínek dle § 51 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Spornou otázkou v nyní posuzované věci je, zda odměny vyplacené na základě licenčních smluv zaměstnancům žalobce za zdaňovací období 2014, 2015 a 2016 jsou příjmem ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) ZDP či nikoli. Není přitom sporu o tom, že žalobce, který byl založen dne 30.4.1992, vyvíjel a prodával komplexní informační systémy SEIWIN (soubory aplikací) pro řízení lesního hospodářství. Rovněž není sporu o tom, že příjmy ze samostatné výdělečné činnosti konkrétních zaměstnanců za zdaňovací období 2014, 2015 a 2016 byly toliko příjmy plynoucí právě z licenčních smluv a že tito zaměstnanci byli zároveň společníky žalobce coby obchodní společnosti. 18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“), je předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je