10 As 300/2022 — Nejvyšší správní soud

29 A 229/2018- 115 - text  9 29 A 229/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Martina Kopy v právní věci žalobce: R. Č. zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Celnarovou sídlem náměstí T. G. Masaryka 38/10, 690 02 Břeclav proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje sídlem Kounicova 24, 611 32 Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vydání předvolání ze dne 9. 11. 2018, č. j. KRPB-221234-26/TČ-2018-060415-JM, ve spojení se sdělením žalovaného ze dne 21. 11. 2018 č. j. KRPB-221234-32/TČ-2018-060415-JM, k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh soudního řízení 1. Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem domáhá ochrany před zásahem žalovaného spočívajícím ve vydání předvolání ze dne 9. 11. 2018, č. j. KRPB-221234-26/TČ-2018-060415-JM, ve spojení se sdělením žalovaného ze dne 21. 11. 2018, č. j. KRPB-221234-32/TČ-2018-060415-JM, k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“). Na základě citovaného předvolání (ve spojení se sdělením žalovaného) se měl žalobce dne 8. 1. 2019 v 9:00 hod. dostavit k provedení identifikačních údajů ve smyslu § 65 zákona o policii, a to např. snímání daktyloskopických otisků; zjištění tělesných znaků; provedení měření těla; pořízení obrazových, zvukových a jiných záznamů či odběr biologických vzorků umožňujících získání o genetickém vybavení. Uvedený úkon je proveden v rámci trestního řízení, vedeného proti žalobci ve věci přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, přičemž žalobci bylo dne 4. 10. 2018 sděleno podezření ze spáchání předmětného přečinu (§ 179b odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 84 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 82 a § 85 s. ř. s.), se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. 3. Žalobce v podané žalobě namítá, že předvoláním došlo k nezákonnému zásahu do jeho osobnostních práv, jelikož provedení úkonů vytyčených v předvolání by narušilo její osobní sféru, především právo na informační sebeurčení dle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a právo na tělesnou integritu dle čl. 7 Listiny. Žalovaný totiž v předvolání neuvedl, z jakého důvodu požaduje po žalobci poskytnutí osobních údajů, ani blíže nezkoumal přiměřenost takového zásahu ve srovnání s posuzovaným případem podezření či obvinění z trestného činu. Žalovaný tak bez dalšího předvolal žalobce, aniž by zkoumal závažnost a charakter protiprávního jednání žalobce, přičemž v konkrétním případě žalobce nelze ani nijak dovodit přiměřenost zásahu v podobě odběru daných vzorků ve vztahu ke sledovanému účelu (vyšetřování trestné činnosti) u namítaného přečinu žalobce v podobě maření výkonu úředního rozhodnutí spočívající v údajném porušení zákazu řízení motorových vozidel. Rozhodně tedy není dle žalobce nezbytné za tímto účelem snímat daktyloskopické otisky, zjišťovat tělesné znaky, provádět měření těla, odebírat biologické vzorky ke zjištění DNA atp. Navíc u žalobce již byl podán návrh na potrestání a bylo nařízeno hlavní líčení, a to i přesto, že k provedení uvedených úkonů nedošlo. Žalobce tak má za to, že předmětné předvolání bylo vydáno nedůvodně a zkracuje subjektivní práva žalobce. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejdříve vylíčil relevantní skutečnosti a rekapituloval obsah správního spisu. Poté se žalovaný podrobně vyjádřil k naplnění formálních a hmotněprávních podmínek pro předvolání k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona o policii v nyní projednávané věci, a to i se zohledněním judikatury Nejvyššího správního soudu. V neposlední řadě pak žalovaný konkrétně rozporuje žalobní argumentaci žalobce, kterou považuje za irelevantní. IV. Předchozí soudní řízení 5. Krajský soud v Brně již o věci meritorně rozhodl, a to dokonce dvakrát. Nejdříve rozsudkem ze dne 30. 5. 2022, č. j. 29 A 229/2018-60, v němž dospěl k závěru, že předmětný zásah žalovaného byl nezákonný. 6. Nejvyšší správní soud nicméně ke kasační stížnosti žalovaného citovaný rozsudek krajského soudu č. j. 29 A 229/2018-60, zrušil rozsudkem ze dne 2. 8. 2022, čj. 10 As 190/2022-30 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud krajskému soudu vytkl závažné porušení rovnosti práv účastníků řízení před krajským soudem, neboť krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí zcela opomněl se vyjádřit k podstatné argumentaci uplatněné v soudním řízení žalovaným, což představuje vážnou vadu řízení. 7. Krajský soud v Brně tuto procesní vadu odstranil a o věci následně rozhodl opětovně, a to rozsudkem ze dne 30. 9. 2022, č.j. 29 A 229/2018-87, v němž dospěl k závěru, že předmětný zásah žalovaného byl nezákonný. Krajský soud byl toho názoru, že žalovaný [nejen podle § 11 písm. c) zákona o policii] měl povinnost v nyní projednávaném případě posoudit, zda bylo v žalobcově individuální situaci přiměřené přistoupit k postupu podle § 65 odst. 1 zákona o policii, tj. poměřit proti sobě stojící zájmy – právo na nedotknutelnost osoby, resp. právo na informační sebeurčení na straně jedné a zájem na potírání trestné činnosti a zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na straně druhé – a své úvahy následně vtělit do odůvodnění daného předvolání. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, přičemž lze souhlasit s tvrzením žalobce, že předmětné předvolání pouze obsahuje parafrázi citovaného § 65 zákona o policii, aniž by zde byla známka jakékoliv úvahy žalovaného o přiměřenosti či nezbytnosti provedení daných identifikačních úkonů, nadto nijak nekonkretizovaných, nelze než konstatovat, že předmětné předvolání ze dne 9. 11. 2018 (ve spojení se sdělením žalovaného ze dne 21. 11. 2018) představovalo nezákonný zásah do práv žalobce. Důvod uváděný žalovaným v podobě „pro případnou budoucí identifikaci“ tento požadavek dle krajského soudu v žádném případě nesplňuje. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že žalovaný své úvahy o přiměřenosti žalobci de facto ozřejmil až v souvislosti s jím podanou žalobou, a to ve vyjádření k žalobě, přičemž krajskému soudu není známá jediná překážka, proč tak žalovaný nemohl učinit již v době před odesláním předmětného předvolání. 8. Nejvyšší správní soud nicméně ke kasační stížnosti žalovaného zrušil i tento citovaný rozsudek krajského soudu č. j. 29 A 229/2018-87, a to rozsudkem ze dne 28. 11. 2022, č. j. 10 As 300/2022-20. Nejvyšší správní soud krajskému soudu vytkl, že v rozporu se závazným názorem vysloveným v prvním rušícím rozsudku Nejvyššího správního soudu dovodil, že přiměřenost zásahu musel jako první posoudit žalovaný. Jak Nejvyšší správní soud vysvětlil, po policii nelze požadovat, aby přímo v textu výzvy podrobně vysvětlila, jakým způsobem provedla test proporcionality. Policejní výzva není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. NSS opakuje, že v řízení o zásahové žalobě správní soudy nemají – na rozdíl od řízení o žalobě proti rozhodnutí – funkci toliko přezkumnou, ale též nalézací. Proto žalovaný mohl legitimně „dovysvětlit“ svůj postup až ve vyjádření k žalobě a nabídnout další informace pro jejich využití v testu proporcionality. Test proporcionality, i když jej správní orgán v odůvodnění výslovně neprovedl, musí v každém případě provést alespoň soud (shodně rozsudky ze dne 19. 4. 2018, čj. 3 As 335/2017-33, bod 25, a ze dne 17. 5. 2022, čj. 9 As 124/2018-46, bod 29, nebo 4 As 27/2018, bod 32). Správní soud však pracuje jen s těmi informacemi, které plynou z obsahu výzvy, ze spisu a z vyjádření policie k žalobě. V. Posouzení věci soudem 9. Krajský soud se, za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu a v mezích žalobních bodů nyní projednávané žaloby (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) se opětovně zabýval tím, zda lze na základě zjištěného skutkového stavu dospět k závěru o nezákonnosti zásahu žalovaného, přičemž shledal, že žaloba není důvodná. (§ 87 odst. 2 s. ř. s.). 10. Podle § 82 s. ř. s. se každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat