5 As 76/2009 — Nejvyšší správní soud

29 A 4/2021- 33 - text  7 29 A 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: P. K. zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2020, č. j. JMK 157315/2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 4. 2. 2020, č. j. ODSČ-24147/19-4, kterým byla žalobci podle § 62 odst. 2 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč za hrubě urážlivé podání učiněné dne 5. 12. 2019, textu: „Dobrý den, prosím dle zákona o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí informací o pracovní době Š. D., včetně přehledu dovolené. Přijdu si za ní osobně, za mrtkou.“ 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že hodnocené podání žalobce obsahovalo vulgární výrok „mrtka“, kterým byla „titulována“ pracovnice správního orgánu prvního stupně. Tento výraz lze použít ve třech významech (vždy však hanlivých) – ejakulát (sperma, semeno), krám, křáp (nekvalitní věc) nebo nadávka ekvivalentní k nadávkám jako píča, kunda. Odvolací orgán nemá proto pochyb o tom, že podání odvolatele je bez debat hrubě urážlivé, což je také jeho jediným účelem, nelze jej vykládat jinak. Tento vulgární výrok je pak doplněn o poznámku v podobě záměru budoucího osobního setkání s výhružným podtextem. Podmínka hrubé urážky tak byla bezezbytku naplněna pro značnou intenzitu vulgarity podání. Dále žalovaný uvedl, že nemá pochyb o tom, kdo urážlivé podání učinil. Správní orgán prvního stupně obstaral množství podkladů, které jak jednotlivě, ale především ve vzájemné souvislosti, bez jakýchkoliv rozporů svědčí o tom, že právě žalobce byl podatelem výše uvedeného hrubě urážlivého podání. II. Shrnutí žalobních argumentů 3. Žalobce ve včas podané žalobě namítl, že posouzení věci správními orgány je nesprávné z důvodu, že nebyl postaven najisto subjekt přestupku a řízení je zatíženo procesní vadou, spočívající v neprovedení důkazu. 4. Žalobce zastává názor o nesprávném právním posouzení věci, neboť se nejednalo o podání. Dle § 37 odst. 4 správního řádu lze podání učinit pouze ústně do protokolu nebo v elektronické podobě; je-li však činěno e-mailem (veřejnou datovou sítí bez použití podpisu), musí být do 5 dnů potvrzeno písemně nebo ústně do protokolu. S ohledem na skutečnost, že v posuzované věci se jednalo jen o prostý e-mail bez elektronického podpisu, který následně nebyl potvrzen, nejednalo se o „podání“, přičemž pokutu lze uložit toliko za urážlivé „podání“. 5. Druhá vada právního posouzení věci spočívá dle žalobce v jejím posouzení jako samostatného jednání, ač žalovaný výslovně odkazuje na správní spis Úřadu městské části Brno – Bohunice, dle kterého byl žalobce oznámen jako pachatel přestupku proti občanskému soužití pro hrubé jednání vůči Bc. D., když ve stejný den, kdy bylo učiněno hrubě urážlivé podání, měl žalobce z telefonního čísla uskutečnit telefonický hovor, při kterém „došlo k vulgaritám vůči Bc. D.“, což dle názoru žalovaného svědčí o promyšleném jednání žalobce v podobě hrubě urážlivého podání, navazujícího na telefonický kontakt. V takovém případě by však odeslání e-mailu bylo pouhým dílčím útokem v rámci přestupku proti občanskému soužití, jednalo by se o pokračující delikt, sestávající ze dvou dílčích útoků – vulgarity vyjádřené po telefonu a e-mailem, v podobném čase, směřující vůči stejné osobě. Za těchto okolností nebylo možno jeden z dílčích útoků pokračujícího přestupku extrahovat a samostatně posoudit jako delikt pořádkový, ale dané jednání mělo být projednáno v rámci řízení o přestupku proti občanskému soužití jako dílčí úkon tohoto pokračujícího přestupku. Správní orgány nebyly oprávněny o tomto dílčím útoku rozhodovat samostatně. 6. Žalobce konstatuje, že skutečnost, že hledí na vybrané jednotlivé správní úředníky, rozhodující o dopravních přestupcích, s despektem, nijak neprokazuje, že by učinil hrubě urážlivé podání. 7. Odkaz žalovaného na údajný telefonát P. K. úřednici, projednávaný ÚMČ Brno – Bohunice, je zcela nepřípadný, jde toliko o fabrikát, oznámený patrně toutéž úřednicí. Žalobce totiž nebyl v dané věci uznán vinným ze spáchání přestupku, a tedy žalobci není zřejmé, z čeho žalovaný vychází. Nadto proti žalobci nebylo ani zahájeno přestupkové řízení. Žalovaný tedy dovozuje, že žalobce byl pachatelem projednávaného pořádkového deliktu ze skutečnosti, že ve věci údajného telefonátu proti němu nebylo řízení ani zahájeno, jinak řečeno, jednalo se o oznámení nedůvodné. Dovozovat subjekt deliktu ze skutečnosti, že v jiné věci nebyl subjektem přestupku, není logické. Naopak, odkaz na věc vedenou ÚMČ Brno – Bohunice prokazuje, že žalobce nebyl osobou, která by úřednici telefonovala. V takovém případě je nesprávné dovozovat, že autorem e-mailu byl žalobce z důvodu, že tento úřednici telefonoval, neboť naopak bylo zjištěno, že to nebyl žalobce, kdo by úřednici telefonoval; existovala-li by byť minimální pravděpodobnost, že se jednalo o žalobce, kdo úřednici telefonoval, bylo by proti žalobci v dané věci zahájeno přestupkové řízení. 8. Žalobci tak není zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje vinu žalobce. Zůstává totiž pouze jediná okolnost, a sice že e-mail byl odeslán z e-mailové schránky žalobce. Tomu tak vskutku je, nicméně za situace, kdy žalobce popíral, že by právě on e-mail odeslal, nelze uzavřít, že e-mail odeslal žalobce. To by znamenalo, že kdykoli kdokoli jednoduše zneužije cizí e-mailovou adresu tak, že odešle e-mail, aby se „tvářil“ jako odeslaný z e-mailové adresy jiného, půjde takové jednání k tíži osoby, která e-mail běžně používá. Jde o velmi nebezpečný precedent. 9. Nadto, a tím se žalobce dostává k namítané procesní vadě, žalobce navrhl důkaz k prokázání svého tvrzení, dle kterého on e-mail neodesílal. Žalobce totiž poukázal, že v momentě odeslání e-mailu se nacházel dlouhodobě na území Ruské federace, o čemž ostatně svědčí listiny obsažené ve spise vyhotovené Policií České republiky. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že každý e-mail s sebou nese – ve své „hlavičce“ (header) informaci o IP adrese počítače, ze kterého byl e-mail odeslán, tj. též o jeho lokaci. Pokud se tedy ze spisu podávalo, že žalobce se nacházel v Rusku, pak bylo možné navrženým důkazem snadno zjistit, zda e-mail byl odeslán z Ruska, nebo z jiného místa. To mohlo vyloučit, že by jej odeslal právě žalobce. 10. Žalobce dále namítl, že mu bylo upřeno právo seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Rozhodováno bylo na základě došlého e-mailu ze dne 5. 12. 2019. Tento e-mail byl doručen správnímu orgánu elektronicky. Součástí e-mailu je nepochybně též jeho hlavička (header), tedy data, která jsou fakticky podatelnou přijata, představují součást e-mailu, je-li uložen v elektronické podobě, ztrácí se však v případě jeho vytištění v režimu čtení (tj. je-li e-mail vytištěn tak, že není vytištěna hlavička, obsahující právě IP adresy odesílajícího počítače, připojení k internetu, přes které byl e-mail odeslán, atd). S těmito daty však žalobce seznámen nebyl, ač se jednalo o část e-mailu, který však byl podkladem pro rozhodnutí (dokonce podkladem pro zahájení řízení). Žalobce však měl právo být seznámen s podklady pro rozhodnutí, nikoliv jen s jejich částmi. Žalobce však byl seznámen jen s částí podkladu pro rozhodnutí, a zrovna takovou, která jde v jeho neprospěch, naopak ta část podkladu pro rozhodnutí (e-mailu), která je způsobilá svědčit ve prospěch žalobce, zůstala žalobci utajena, a to i přes jeho výslovnou žádost (návrh) na založení i této části e-mailu do spisu. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 11. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a své rozhodnutí považuje za správné a zákonné. 12. Žalovaný ve vyjádření poukázal na judikaturu Nevyššího správního soudu, dle které je „podání“ možno chápat v širším smyslu a zahrnuje tedy i podání žádosti o informace prostým e-mailem. 13. Dále žalovaný sdělil svůj nesouhlas s právním hodnocením pořádkového deliktu jakožto pouhého dílčího útoku jiného přestupku. V této souvislosti žalovaný poznamenal, že oba delikty chrání odlišný veřejný zájem. 14. K neprovedenému důkazu žalovaný konstatuje, že i kdyby snad bylo rozborem hlavičky e-mailu zjištěno, že nebyl odeslán z Ruska, tak by tato skutečnost bez dalšího jistě nevylučovala odpovědnost žalobce za řešené jednání. Hlavička e-mailu (resp. ani elektronická část, a ani její převedení do lis