5 As 104/2021 — Nejvyšší správní soud

31 A 115/2021- 328 - text 10 31 A 115/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Mgr. Ivo Suchomel, IČO 01173910, sídlem Durychova 101/66, 142 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČSAD Tišnov, spol. s. r. o., IČO 46905952, sídlem Červený Mlýn 1538, 666 01 Tišnov, zastoupené advokátkou JUDr. Vlastou Vrškovou, sídlem Cejl 62b, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2021, č. j. KUJI 69409/2021, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 19. 8. 2021, č. j. KUJI 69409/2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce podal k žalovanému dne 11. 6. 2020 žádost o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). Předmětem žádosti bylo poskytnutí informací spočívajících v poskytnutí výsledků kontrol provedených Krajem Vysočina v letech 2009-2019 vůči dopravcům, s nimiž má uzavřenou smlouvu o závazku veřejné služby, a to v rozsahu, v němž tyto výsledky mají charakter finálních výkazů nákladů a výnosů, které shrnují reálné výsledky hospodaření dotčených dopravců. Zejména mělo jít o veškeré podstatné údaje z výkazů, uhrazený přiměřený zisk a všechny podobné dokumenty, z nichž lze usuzovat na způsob nakládání s veřejnými prostředky, z nichž je hrazen závazek veřejné služby. 2. Žalovaný žádost posoudil a dospěl k závěru, že požadované informace se obsahově shodují s informacemi požadovanými žádostí ze dne 24. 5. 2019, které byly žalobci poskytnuty dne 10. 7. 2019, pod č. j. KUJI 54049/2019 a KUJI 54033/2019. Proti postupu žalovaného podal žalobce dne 17. 7. 2020 stížnost, jelikož v předchozím řízení mu byly informace poskytnuty pouze částečně. Ministerstvo vnitra uložilo žalovanému povinnost žádost žalobce ve lhůtě 15 dnů vyřídit. Žalovaný proto žalobci zaslal výsledky kontrol (kontrolní zjištění) provedených Krajem Vysočina v letech 2009 – 2019 u dopravců. Proti tomuto postupu podal žalobce další stížnost, jelikož požadoval informace v rozsahu, v němž tyto výsledky mají charakter finálních výkazů nákladů a výnosů, které shrnují reálné výsledky hospodaření dotčených dopravců. Ministerstvo vnitra proto žalovanému přikázalo, aby o věci znovu rozhodl. Žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 1. 12. 2020 č. j. KUJI 112861/2020, kterým žádost o poskytnutí informací částečně odmítl. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, na základě něhož Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 7. 1. 2021, č. j. MV-119752-23/ODK-2020, rozhodnutí žalovaného zrušilo pro nepřezkoumatelnost. Žalovaný vydal další rozhodnutí ze dne 21. 1. 2021, č. j. KUJI 5139/2021, kterým žádost opět částečně odmítl. Toto rozhodnutí bylo poté opět zrušeno rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 15. 2. 2021, č. j. MV-119752-39/ODK-2020. V reakci na opětovné zrušení žalovaný poskytl žalobci zprávy o výsledku kontroly u dopravce Jindřichohradecké místní dráhy, a. s. za rok 2017 a zprávy o výsledku kontroly u dopravce Dopravní podnik města Jihlavy, a. s. za roky 2012 a 2018, jelikož tito dopravci dali s poskytnutím informací souhlas. Ve zbytku žalovaný žádost žalobce opět částečně odmítnul rozhodnutím ze dne 1. 3. 2021, č. j. KUJI 18856/2021. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 12. 4. 2021, č. j. MV-119752-55/ODK-2020, opět zrušilo rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost. Žalovaný dále vydal další dvě rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti (ze dne 27. 4. 2021, č. j. KUJI 36674/2021, a ze dne 25. 6. 2021, č. j. KUJI 53679/2021), obě tato rozhodnutí byla opět zrušena Ministerstvem vnitra (rozhodnutími ze dne 11. 6. 2021, č. j. MV-119752-72/ODK-2020, a ze dne 5. 8. 2021, č. j. MV-119752-91/ODK-2020). V návaznosti na poslední rozhodnutí o odvolání vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 19. 8. 2021, č. j. KUJI 69409/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žádost žalobce opět částečně odmítl. Jelikož žalobce usoudil, že opětovné podávání odvolání nevede k vyřešení věci, podal proti napadenému rozhodnutí žalobu přímo ke správnímu soudu. 3. Předmětem sporu je otázka, zda žalovaný oprávněně odmítl poskytnout požadované informace na základě některé ze zákonných výluk obsažených v informačním zákoně. II. Stanoviska účastníků řízení 4. Žalobce se domáhá uložení povinnosti poskytnout informaci v souladu s § 16 odst. 5 informačního zákona. Namítá, že vyčerpal veškeré právní prostředky, jak se efektivně domoci informací, o které žádal. Žalobce může správní žalobou napadnout přímo rozhodnutí povinného subjektu, který opakovaně a v rozporu s instrukcemi a právním názorem nadřízeného orgánu odmítl poskytnout informaci. V takovém případě se totiž rozhodnutí povinného subjektu považuje za rozhodnutí, které zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje práva a povinnosti žadatele. Žalovaný neposkytl informace v původním, ani v dalším řízení, a to i přesto, že podle závazného právního názoru nadřízeného orgánu tak učinit měl. Žalovaný vydává obsahově shodná rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace se zcela stejnou a již dříve nadřízeným orgánem vyvrácenou argumentací. Žalovaný bezdůvodně požaduje platbu za vyhledání informací, případně odmítá jednat na základě zcela neprávních a zřetelně obstrukčních argumentů. 5. V reakci na sdělení soudu žalobce dále doplnil žalobní argumentaci podáním ze dne 20. 9. 2021. Dodává, že je nutné odlišit, pokud jde o poskytnutí informací, kalkulaci předpokládané výše prokazatelné ztráty, jakožto obchodního tajemství a finální údaje, tj. výkaz nákladů a výnosů z přepravní činnosti ve veřejné drážní osobní dopravě. Smyslem § 9 odst. 2 informačního zákona je umožnit veřejnou kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky. Žalobce poukazuje na rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 29 A 52/2012, ve kterém soud uvedl, že pouhé poskytnutí celkově vyplacené úhrady na vyrovnání prokazatelné ztráty dopravce je nedostatečné. K veřejné kontrole ve veřejném zájmu použitých prostředků je nezbytné též poskytnutí údajů o vyplacené kompenzaci v členění dle jednotlivých tratí-linek. Informační zákon neumožňuje odepřít poskytnutí informací na základě osoby žadatele. Je lhostejné, zda jsou dopravci povinnými subjekty podle informačního zákona, jelikož žalobce požaduje informace po žalovaném, který povinným subjektem bezpochyby je. Dohoda mezi povinným subjektem a třetí osobou nemůže měnit zákonné povinnosti povinného subjektu stran poskytování informací dle informačního zákona. Plánované výběrové řízení na služby spočívající v závazku veřejné služby v dopravě, není důvodem pro odmítnutí poskytnutí informací. Právě naopak, jelikož mají být vydány finanční prostředky ve velkém objemu na uzavření dlouhodobých smluv, je na místě zvýšená kontrola nakládání s těmito prostředky. Skutečnost, že jde o informace obdržené při dozorové činnosti, by byla relevantní v případě, že by žalovaný požadované informace nezískal také odjinud, zejména v rámci plnění smlouvy o závazku veřejné služby. Žalovaný prováděl nesprávný test proporcionality, který stanovila judikatura pro případy poskytování informací ohledně platů státních úředníků. Informační zákon neumožňuje povinnému subjektu hodnotit motivaci žadatele k podání žádosti o poskytnutí informací. 6. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 8. Nejprve se soud zabýval otázkou přípustnosti žaloby proti prvostupňovému rozhodnutí o (částečném) odmítnutí žádosti o informace. K této otázce se vyjádřil například rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/2017-35, č. 3834/2019 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Učinil přitom závěr, že ve věcech svobodného přístupu k informacím může žadatel o informace podat žalobu přímo proti rozhodnutí povinného subjektu, kterým povinný subjekt po předchozím zrušovacím rozhodnutí odvolacího orgánu znovu odmítl požadovanou informaci poskytnout. Z