6 As 41/2021 — Nejvyšší správní soud

31 A 69/2022- 74 - text 9 č. j. 31 A 69/2022 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobce: České sdružení pro technická zařízení, z. s., IČ 65990871 sídlem Modřanská 96A/496, 147 00 Praha 4 zastoupený advokátem Mgr. Petrem Novotným sídlem V Jámě 699/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 586 01 Jihlava o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v tom, že žalovaný jako správní orgán v oblasti regulace cen v energetice nedodržuje zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, a zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, při rozhodování o regulaci cen u držitelů přepravních licencí pro provoz přepravní soustavy a distribučních soustav v odvětví plynárenství, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Žalobce se vyzývá, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení sdělil soudu číslo bankovního účtu, na nějž má být soudní poplatek vrácen. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 6. 2022 doručenou zdejšímu soudu téhož dne domáhal ochrany před nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 2. Zdejší soud o žalobě již jednou rozhodoval a usnesením ze dne 23. 8. 2022, č. j. 31 A 69/2022–47, ji odmítl. Zdejší soud totiž dospěl k závěru, že žalobcem rozporované jednání není individuálním úkonem veřejné moci namířeným přímo proti žalobci. V celém žalobním návrhu žalobce žádným způsobem neargumentoval k tomu, jakým způsobem vytýkané jednání žalovaného zasáhlo přímo do jeho subjektivních veřejných práv. Soud proto přisvědčil žalovanému v tom, že v případě žalobcem tvrzeného zásahu nejsou naplněny podmínky pro to, aby se mohlo o zásah vůbec jednat. V projednávané věci bylo dle soudu zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 84 s. ř. s. 3. Nejvyšší správní soud však na základě kasační stížnosti žalobce usnesení zdejšího soudu zrušil (rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 9 As 160/2022–38). Zdejší soud zprostředkovaně porušil povinnost stanovenou v § 74 odst. 1 s. ř. s., neboť již v tomto řízení měl mít žalobce možnost namítat to, co namítal před Nejvyšším správním soudem. Žalobce tuto příležitost sice měl, avšak na jeho podání z neomluvitelných důvodů nebyl brán ohled. Zdejší soud byl povinen se vypořádat s argumentací, kterou žalobce uváděl v replice. K tomu ho tedy nyní Nejvyšší správní soud zavázal. Zdejší soud tedy o věci rozhodoval znovu. 4. Žalobce se domáhá, aby žalovaný jako správní orgán v oblasti regulace cen v energetice svými postupy a zásahy dodržoval zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů („energetický zákon“), a zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, při rozhodování o regulaci cen u držitelů přepravních licencí pro provoz přepravní soustavy a distribučních soustav v odvětví plynárenství. Dle žalobce je zdejší soud věcně příslušný k projednání žaloby, neboť se jedná o požadavek na plnění povinnosti veřejnoprávním subjektem při výkonu veřejné správy. 5. V petitu svého žalobního návrhu se žalobce domáhal následujících závazných výroků soudu: „I. Žalovaný je povinen provádět kontrolu a posuzovat oprávněnost nákladů vytvářených mezi regulovanými subjekty NET4Gas s.r.o., GasNet s.r.o., E.GD, a.s., Pražská plynárenská Distribuce, a.s., jejich nástupnických organizací a ČPS. II. Žalovaný je povinen zajistit, aby vytvářené náklady mezi regulovanými subjekty NET4Gas s.r.o., GasNet s.r.o., E.GD, a.s., Pražská plynárenská Distribuce, a.s., jejich nástupnických organizací a ČPS byly hrazeny formou jednoznačně specifikované úhrady za konkrétně objednané a poskytnuté služby ze strany ČPS. III. Žalovaný je povinen u oprávněných nákladů za služby poskytované ze strany ČPS regulovaným subjektům NET4Gas s.r.o., GasNet s.r.o., E.GD, a.s., Pražská plynárenská Distribuce, a.s., jejich nástupnickým organizacím, které nejsou ohroženy účinky hospodářské soutěže a u kterých tak není možné zjistit cenu obvyklou na trhu, zajistit regulaci cen podle zákona o cenách. IV. Žalovaný je povinen zajistit a kontrolovat, aby prostřednictvím ekonomicky oprávněných nákladů na financování ČPS nebyla hrazena propagace regulovaných subjektů NET4Gas s.r.o., GasNet s.r.o., E.GD, a.s., Pražská plynárenská Distribuce, a.s. a jejich nástupnických organizací.“ 6. Nezákonnost zásahu žalovaného tedy žalobce spatřuje v tom, že žalovaný nekontroluje oprávněnost nákladů, které regulované subjekty vynakládají v rámci vztahu k Českému plynárenskému svazu, a bez dalšího je uznává jako ekonomicky oprávněné náklady. Je to přitom žalovaný, kdo rozhoduje o regulaci cen podle zákona o cenách a rovněž vykonává dozor nad dodržováním zákona o cenách v rozsahu zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. 7. Obecně tedy žalovaný dle názoru žalobce neprovádí stanovení cen v návaznosti na věcné podmínky za účelem zjištění přiměřeného zisku, jak požaduje zákon o cenách. Konkrétně pak žalobce míří především na roční příspěvek, který regulované subjekty platí Českému plynárenskému svazu. Je přitom zřejmé, že žalobce tento náklad jako celek nepovažuje za ekonomicky oprávněný. 8. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 8. 6. 2022, v němž mimo jiné namítal, že žalobce netvrdí žádný zásah do svých subjektivních práv, v důsledku čehož není aktivně legitimován k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. Je otázkou, co žalobce pokládá rovněž za nezákonný zásah, neboť proti cenovému rozhodnutí jako výsledku činnosti žalovaného nebrojí. Ve zbytku argumentace rozporoval žalovaný jednotlivá žalobní tvrzení. 9. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 10. Smyslem a účelem tohoto žalobního typu je poskytnout ochranu proti zásahům veřejné moci, proti nimž jiná ochrana není dána. V této souvislosti lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, podle něhož je „ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Tyto podmínky doznaly změn pouze v souvislosti s novelou soudního řádu správního provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., v jejímž důsledku se lze žalobou domáhat i pouhého určení, že zásah byl nezákonný. 11. Zásadním předpokladem věcného projednání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem tedy je, že se o takový zásah vůbec může jednat. Skutečnost, že žalobce nějaký úkon za nezákonný zásah označil, ještě neznamená, že se o takový zásah jedná a že je třeba proti němu poskytnout soudní ochranu ve správním soudnictví. K tomu, které úkony mohou či nemohou být nezákonným zásahem, existuje bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu, přičemž obecně byl nezákonný zásah vymezen již v rozsudku ze dne 3. 6. 2004, č. j. 2 Afs 17/2003-54 (věc Lesy Vyšší Brod I), podle něhož „spadá pod pojem zásahu velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd. Jedná se tedy obecně o úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují. Tyto osoby jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu.“ Tento právní názor byl akceptován i v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího s