4 As 9/2007 — Nejvyšší správní soud

31 A 73/2022- 56 - text  6 č. j. 31 A 73/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: KLVAŇA – nábytek, s. r. o., IČO 276711143 sídlem Bubeníčkova 4363/38, 615 00 Brno zastoupený advokátkou Mgr. Miladou Blumaierovou sídlem Moravské náměstí 1007/14, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2022, č. j. JMK 73592/2022, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního a Krajského živnostenského úřadu, ze dne 27. 5. 2022, č. j. JMK 73592/2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč, a to k rukám Mgr. Milady Blumaierové, advokátky se sídlem Moravské náměstí 1007/14, 602 00 Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Magistrát města Brna, Živnostenský úřad města Brna (dále jen „živnostenský úřad“) vydal rozhodnutí ze dne 4. 2. 2022, č. j. MMB/0049931/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku dle § 63 odst. 1 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Přestupku se měl dopustit tím, že v době nejméně od 3. 1. 2017 do 7. 7. 2020 na různých místech České republiky provozoval činnosti, které jsou předmětem řemeslné živnosti (Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení v 67 případech, Vodoinstalatérství, topenářství v 29 případech, Malířství, lakýrnictví, natěračství v 49 případech, Pokrývačství, tesařství v 5 případech), aniž by pro tyto živnosti měl živnostenská oprávnění. Za tento přestupek živnostenský úřad uložil žalobci pokutu ve výši 80 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou 1 000 Kč. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 27. 5. 2022, č. j. JMK 73592/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce podané proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že se živnostenský úřad ve svém rozhodnutí nevypořádal s výtkami, které vyslovil žalovaný ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí. Nezkoumal skutkový stav, pouze vypustil obvinění z jednoho přestupku. Správní orgány postupovaly formalisticky např. porovnáním textu faktur s definicemi jednotlivých živností. Žalobce práce nevykonával sám, vždy je vykonávaly subjekty s příslušným živnostenským oprávněním. Jednalo se o přípravné a dokončovací práce. Rozsah činností, které by samy o sobě mohly naplňovat skutkovou podstatu přestupku se značně zužují a tím i výrazně snižují společenskou nebezpečnost jednání. Jelikož byly činnosti vykonávány podnikateli s příslušným oprávněním, nelze hovořit o tom, že by žalobce narušoval konkurenční prostředí. Pokuta je rovněž nepřiměřená i s ohledem na to, že žalobce bez zbytečného odkladu ohlásil vázanou živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“. 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Dodává, že žalobce při své činnosti zastřešoval, tedy formálně vykonával činnosti, pro které neměl příslušná živnostenská oprávnění. Obsahem pokynů, které žalovaný živnostenskému úřadu udělil, bylo posouzení, zda se jednalo o výkon samostatných živností nebo tzv. multi živnosti („Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“). Tyto pokyny živnostenský úřad splnil. Jediným smluvním partnerem pro klienty byl žalobce. Nejednalo se o činnosti pokrývající ucelenou stavbu, ale o výkon samostatných živností. Žalovaný, ani živnostenský úřad nikdy nezpochybňovali, že jednotlivé konkrétní práce vykonával subjekt s příslušným živnostenským oprávněním. Jádrem sporu je to, že ten, kdo měl podle smluvní dokumentace práce vykonávat, byl žalobce, aniž by měl příslušná oprávnění. Při provedení díla pověřil jiného výkonem dílčí činnosti, ale jeho činnost kontroloval a řídil. Pak je zjevné, že žalobce provozuje živnost. Pokud pro ni nemá živnostenské oprávnění, dopouští se protiprávního jednání. Všechny parametry pro stanovení sankce byly řádně odůvodněny a žalovaný nedospěl k závěru, že by výše pokuty byla nepřiměřená. 4. V rámci ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalovaný v rámci závěrečné řeči konstatoval, že žalobce činnost zastřešoval, fakturoval, a tudíž lze předpokládat, že činnost sám prováděl. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 6. Žalobce předně namítá, že se živnostenský úřad neřídil pokyny vyslovenými v předchozím zrušujícím rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2021, č. j. JMK 145790/2021, a nezkoumal podrobněji skutkový stav. 7. Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Podstatou závazného právního názoru žalovaného, vysloveného v jeho rozhodnutí ze dne 18. 10. 2021, bylo to, že měl živnostenský úřad jasně identifikovat, kdy jednotlivé činnosti žalobce představovaly výkon tzv. multiprofesní živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ a kdy představovaly výkon jednotlivých dílčích živností. Toto posouzení přitom podle názoru soudu bylo možné učinit na základě obsahu faktur, v nichž byly jednotlivé činnosti dostatečně přesně popsány. Žalobce ani netvrdí, že by skutečně realizované činnosti z konkrétních důvodů neodpovídaly popisům uvedeným ve fakturách. Jestliže tento popis zcela jednoznačně odpovídal konkrétním živnostem, živnostenský úřad jednotlivé činnosti k příslušným živnostem také jednoznačně přiřadil a žalobce netvrdí, že by ta která konkrétní činnost přiřazené živnosti z určitých důvodů neodpovídala, nemá soud za to, že by skutkový stav pro tyto účely vyžadoval jakékoliv doplňování. 8. Žalobce dále brojí proti samotnému výroku o vině, když poukazuje na to, že činnosti, k nimž neměl živnostenské oprávnění, vykonávali subdodavatelé s příslušným oprávněním a jednalo se především o přípravné a dokončovací práce. Žalobce touto argumentací jednak zpochybňuje naplnění formálních znaků skutkové podstaty přestupku, jednak naplnění materiálního znaku přestupku (společenské škodlivosti). 9. Podle § 63 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona se právnická osoba dopustí přestupku mimo jiné tím, že provozuje činnost, která je předmětem živnosti řemeslné nebo vázané, aniž by pro tuto živnost měla živnostenské oprávnění. 10. Podstata žalobní argumentace směřuje fakticky proti tomu, že by sám žalobce předmětné činnosti provozoval, jak vyžaduje citované ustanovení, neboť je nevykonával sám, nýbrž prostřednictvím subdodavatelů, kteří podle něj měli příslušné živnostenské oprávnění. 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí především na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2008, č. j. 4 As 9/2007-109, dospěl k závěru, že je to právě žalobce, kdo danou živnost provozuje, neboť to byl on, kdo svým jménem a na svou odpovědnost uzavíral se zákazníky smlouvy a fakturoval jim provedené dílo. 12. Krajský soud však dospěl k závěru, že závěry vyslovené v uvedeném rozsudku nelze zobecňovat způsobem, jak učinil žalovaný, a otázku, zda osoba skutečně provozuje činnost, je nutno posuzovat podle konkrétních okolností případu. Jestliže osoba v rámci své podnikatelské činnosti realizuje dílo, jehož hlavní část spadá pod živnostenské oprávnění, kterým disponuje, a související vedlejší (doplňkové, přípravné, ukončovací apod.) práce zajišťuje subdodavatelsky prostřednictvím osob s příslušným živnostenským oprávněním, nelze zpravidla učinit závěr, že by provozovala činnost, k níž nemá živnostenské oprávnění. 13. S uvedeným závěrem přitom rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 9/2007-109 nijak nekoliduje, a to už proto, že se týká skutkově zcela odlišné situace. Předně v daném případě pachatel přestupku nevystupoval v pozici dodavatele – smluvního partnera klientů, nýbrž v pozici vlastníka parkoviště, z jehož provozování mu plynul příjem. Ten, kdo provozování parkoviště formálně realizoval, zase nebyl v pozici jeho subdodavatele. Spíše by se dalo říci, že role zde byly obrácené, když vlastník byl subdodavatelem (subdodávkou je zde předání parkoviště k jeho provozování) provozovatele parkoviště, který byl v pozici dodavatele vůči jednotlivým parkujícím zákazníkům. Subdodavatel se přitom nemůže zprostit své odpovědnosti za přestupek dle § 63 odst. 1 živnostenské