10 Afs 203/2020 — Nejvyšší správní soud

31 Af 38/2022- 118 - text 6 č. j. 31 Af 38/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: H. H., narozený dne X bytem X t. č. Věznice Rapotice, Lesní Jakubov 44, 675 71 Náměšť nad Oslavou zastoupený advokátem Mgr. Hynkem Gajou sídlem Sevastopolská 339/4, 625 00 Brno proti žalovanému: Celní úřad pro Jihomoravský kraj sídlem Koliště 17, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 8. 2022, č. j. 263497-28/2022-530000-11, a ze dne 15. 7. 2022, č. j. 263497-27/2022-530000-11, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Hynka Gaji, sídlem Sevastopolská 339/4, 625 00 Brno, se určuje částkou 13 991 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný nařídil exekuci přikázáním pohledávky z účtu poskytovatele platebních služeb Československé obchodní banky, a. s. a mBank S. A. exekučními příkazy ze dne 5. 5. 2022, č. j. 263497/2022-530000-42 a 263497-2/2022-530000-42, (dále jen „exekuční příkazy“) a to za účelem vymožení neuhrazené pokuty uložené v blokovém řízení Policií ČR dle pokutového bloku ze dne 27. 7. 2017, č. B 0477685. Žalobce podal návrh na odklad a zastavení exekučního řízení, který však žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 5. 2022, č. j. 263497-9/2022-530000-42, (dále jen „rozhodnutí o návrhu na odklad a zastavení exekučního řízení“) zamítl. Proti exekučním příkazům a rozhodnutí o zastavení a odkladu exekučního řízení brojil žalobce námitkami. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 8. 2022, č. j. 263497-28/2022-530000-11, zamítl námitku směřující proti exekučním příkazům a rozhodnutím ze dne 25. 7. 2022, č. j. 263497-27/2022-530000-11, (obě rozhodnutí dále jen „napadená rozhodnutí“) zamítl námitku směřující proti rozhodnutí o návrhu na odklad a zastavení exekučního řízení, přičemž rozhodnutí napadená námitkami potvrdil. 2. Předmětem sporu je otázka, zda a jakým způsobem měl žalovaný zohlednit finanční situaci žalobce při vydání exekučních příkazů a rozhodování o návrhu na odklad a zastavení exekučního řízení. II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce se domáhá zrušení napadených rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uvádí, že od 18. 8. 2021 vykonává uložený trest odnětí svobody ve Věznici Rapotice. V současné době se nachází v tíživých sociálních poměrech, nemá žádný majetek. Jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 16 806 Kč, ze kterého je mu však vypláceno pouze nepostižitelných 12 120 Kč. Má invaliditu třetího stupně a závažné zdravotní problémy, není a ani nemůže být pracovně zařazen. Rozhodnutí žalovaného o námitce uplatněné vůči exekučním příkazům je nezákonné, neboť se jedná o bagatelní částku, které byla v rozporu se zásadou hospodárnosti a ekonomičnosti řízení neúspěšně vymáhána opakovaně několik let (minimálně od 19. 6. 2018). Žalovaný měl tudíž vymáhání bagatelního nedoplatku zastavit s ohledem na nepříznivé majetkové poměry žalobce a jeho zhoršený zdravotní stav. Také rozhodnutí žalovaného o námitce vůči rozhodnutí o návrhu na odklad a zastavení exekučního řízení je nezákonné, jelikož žalovaný v rozporu se zásadou hospodárnosti nereflektoval nepříznivý majetkový stav žalobce a zhoršení jeho zdravotního stavu. Navíc existoval předpoklad, že výtěžek exekuce nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce. Žalovaný v rámci exekučního řízení č. 0810400617 vymohl nedoplatek dlužné částky ve výši 6 200 Kč z účtu žalobce vedeného Věznicí Rapotice protiprávně z tzv. nezabavitelné částky chráněné zákonem. 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadená rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Dodává, že pokud by exekuční řízení zastavil pouze z důvodu, že je vymáhána částka v bagatelní výši, postupoval by v rozporu s hlavním cílem správy daní, jímž je správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady. Bylo povinností žalovaného činit úkony tak, aby byla dlužná částka vybrána, přičemž zvolil takový způsob, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které byl žalobce povinen zaplatit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Vymožení částky 6 200 Kč v rámci exekučního řízení č. 0810400617 nebylo předmětem rozhodování žalovaného, není tudíž ani předmětem soudního rozhodování. Není zřejmé, jakým způsobem měla být porušena zásada hospodárnosti. Žalovaný nikterak neidentifikoval, že by předpokládaný výtěžek exekuce neměl postačovat ani ke krytí nákladů exekuce. 5. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které zopakoval dříve uplatněnou argumentaci a navrhl provedení důkazu sdělením Bc. A. Z. ze dne 1. 2. 2023, č. j. 37505-2/2023-530000-42. Dále navrhl soudu, aby žalovanému uložil povinnost vrátit nezákonně vymožené finanční prostředky ve výši 6 200 Kč a nahradit žalobci náklady řízení. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 7. Soud se nejprve zabýval přípustností správní žaloby. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, čj. 1 Afs 271/2016-53, č. 3873/2019 Sb. NSS vyplývá, že rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je jak exekuční příkaz vydaný podle § 178 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), tak rozhodnutí o námitce podle § 159 daňového řádu podané proti tomuto exekučnímu příkazu. To stejné lze konstatovat také ve vztahu k rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad a zastavení exekučního řízení a rozhodnutí o námitkách proti tomuto rozhodnutí. Rozhodnutí o návrhu na odklad a zastavení exekučního řízení nelze podřadit pod žádnou z kompetenčních výluk uvedených v § 70 s. ř. s. (srov. Lavický, P. § 181 - Odklad a zastavení daňové exekuce. In: Baxa, J., a kol. Daňový řád: Komentář. Praha: Wolters Kluwer). Soud proto shledal žalobu přípustnou ve všech částech a mohl přejít k věcnému posouzení v žalobě uplatněných námitek. 8. Žalobce primárně namítá, že žalovaný nepřihlédl k finanční situaci žalobce, přičemž údajně nešlo předpokládat, že bude vymožena částka dostatečná k pokrytí nákladů exekuce. Dle žalobce k této skutečnosti měl žalovaný přihlédnout jak při vydání exekučních příkazů, tak při rozhodování o návrhu na odklad a zastavení exekuce. 9. Daňová exekuce se zahajuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení (§ 178 odst. 1 daňového řádu). Výrok exekučního příkazu obsahuje kromě náležitostí podle § 102 odst. 1 daňového řádu také způsob provedení exekuce, výši nedoplatku, pro který je exekuce nařízena, výši exekučních nákladů a odkaz na exekuční titul (§ 178 odst. 2 daňového řádu). Exekuční náklady je povinen hradit dlužník, spočívají v náhradě nákladů za nařízení daňové exekuce, v náhradě nákladů za výkon prodeje a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění daňové exekuce (§ 182 odst. 1 a 2 daňového řádu). Náklady za nařízení daňové exekuce činí 2 % z částky, pro kterou byla exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvíce 500 000 Kč (§ 183 odst. 1 daňového řádu). 10. V případě, že daňový řád nějakou záležitost neupravuje, použijí se podpůrně ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád nebo o. s. ř.“). Občanský soudní řád obsahuje řadu ustanovení, která při výkonu rozhodnutí chrání postavení povinného. Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení (§ 263 odst. 1 o. š. ř.). Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny věci, z níž má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem (§ 264 odst. 1 o. s. ř.). Soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů na výkon rozhodnutí (§ 264 odst. 2 o. s. ř.). 11. Soud dospěl k závěru, že žalovaný vydáním předmětných exekučních příkazů nepochybil a neporušil shora uvedená pravidla na ochranu povinného. Žalobce neuhradil pokutu ve výši 1 000 Kč udělenou Policií ČR dle pokutového bloku ze dne 27. 7. 2017, č. B 0477685. Žalovaný proto přistoupil k nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtů, které měl žalobce u poskytov