2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

55 Af 21/2022- 39 - text  12 55 Af 21/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Jana Jiráska a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Bc. R. V. bytem X proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 6. 2022, č. j. 21543/22/5200-10422-706955, a ze dne 21. 6. 2022, č. j. 21973/22/5200-10422-706955, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o doměření daně z příjmů fyzických osob z důvodu neunesení důkazního břemene žalobcem. 2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště v Břeclavi (dále jen „správce daně“), zahájil dne 2. 10. 2018 u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015, 2016, 2017 (viz protokol č. j. 4207937/18/3008-60562-706246). 3. Výzvou ze dne 1. 8. 2019, č. j. 3616310/19/3011-60563-706246, vyzval správce daně žalobce k prokázání skutečností dle § 92 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, konkrétně k prokázání, že příjmy specifikované v předmětné výzvě, obdržené na bankovní účet žalobce, byly již zdaněny nebo že jsou od daně osvobozeny. Dne 20. 12. 2019 zaslal správce daně žalobci seznámení s výsledky kontrolního zjištění č. j. 4999160/19/3011-60563-706246, na které žalobce reagoval podáním dne 14. 1. 2020. Dne 8. 10. 2020 uskutečnil správce daně výslech svědka B. J. (protokol č. j. 4308367/20/3008-60562-706246), ale svědek odmítl vypovídat ze zdravotních důvodů. Písemností ze dne 4. 11. 2020, č. j. 4391620/20/3008-60562-706246, seznámil správce daně žalobce se změněným výsledkem kontrolního zjištění. Následně dne 22. 1. 2021 oznámil žalobci ukončení daňové kontroly a zaslal mu zprávu o daňové kontrole č. j. 106786/21/3008-60562-706246. 4. V návaznosti na to vydal správce daně dne 4. 2. 2021 následující dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob: - č. j. 428912/21/3011-50524-712122, kterým byla žalobci doměřena daň za rok 2015 ve výši 221 928 Kč, daňový bonus ve výši 46 212 Kč a stanoveno penále ve výši 53 628 Kč, - č. j. 430454/21/3011-50524-712122, kterým byla žalobci doměřena daň za rok 2016 ve výši 122 013 Kč, daňový bonus ve výši 51 012 Kč a stanoveno penále ve výši 34 605 Kč, - č. j. 431420/21/3011-50524-712122, kterým byla žalobci doměřena daň za rok 2017 ve výši 139 935 Kč, daňový bonus ve výši 44 910 Kč a stanoveno penále ve výši 36 969 Kč. 5. Proti uvedeným dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání ze dne 16. 3. 2021, které doplnil podáním ze dne 12. 4. 2021. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 20. 6. 2022 odvolání směřující vůči dodatečným platebním výměrům č. j. 428912/21/3011-50524-712122 a č. j. 431420/21/3011-50524-712122 zamítl a předmětné dodatečné platební výměry potvrdil. O odvolání směřujícího proti dodatečnému platebnímu výměru č. j. 430454/21/3011-50524-712122, rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 21. 6. 2022 tak, že výši doměřené daně změnil na částku 117 513 Kč, daňový bonus 51 012 Kč a penále 33 705 Kč. II. Obsah žalob 6. Žalobce ve včas podaných žalobách proti rozhodnutím žalovaného uvedl, že napadená rozhodnutí jsou nesprávná a nezákonná. Žalovaný rozhodl v rozporu se všemi žalobcem předloženými důkazy tak, že téměř všechny kreditní obraty na jeho běžném účtu bude považovat za zdanitelné příjmy. Tedy, že je žalobci zdaní bez ohledu na prokázané výdaje. 7. Žalobcova vyjádření jasně prokazují, že předmětné kreditní obraty na bankovním účtu nejsou jeho příjmem, ale jedná se o finanční prostředky, které mu byly pouze svěřeny. K tomu došlo za účelem úhrad závazků klientů společnosti žalobce. Považuje za jednoznačné, že hradil za společnost R.Hero property s. r. o. vodu společnosti Brněnské vodárny a kanalizace a.s. Klienti jeho společnosti mu finanční prostředky buď posílali na běžný účet, anebo mu je předávali v hotovosti a žalobce je následně vkládal na svůj účet. V obou případech však tyto finanční prostředky následně poukazoval na účty dodavatelů svých klientů. Žalovaný se však neobtěžoval provést šetření u společnosti Brněnské vodárny a kanalizace a. s. ani u jiných společností, kterým za své klienty zasílal sporné finanční prostředky. 8. Dále žalovaný zdanil žalobci finanční prostředky přijaté od spolku Ochránci práv sociálně slabých občanů a národnostních menšin Markéty Kuncové 2 (dále též „Ochránci práv“), avšak i v tomto případě žalobce předal tyto prostředky na pokladnu spolku, k čemuž předložil podkladní doklady. Žalovaný i přesto uzavřel, že objem finančních prostředků přijatých žalobcem neodpovídá celkové sumě přijatých sociálních dávek spolkem. 9. V případě přijatých finančních prostředků od společnosti DPI spol. s. r. o. (dále jen společnost „DPI“) žalovaný hodnotil jednotlivé důkazy selektivně. Žalobce odkazuje na § 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, podle něhož úvěry nebo zápůjčky nejsou předmětem daně. Za situace, pokud by žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že přijaté finanční prostředky od jeho společnosti jsou pouhým pohybem mezi společníkem a jeho obchodní společností, mohlo by se jednat pouze o půjčku společnosti společníkovi a případný výnos (úrok) by byl předmětem daně společnosti, nikoliv však žalobce. Žalovaný tak zaměnil dva subjekty s cílem poškodit žalobce. Dále žalobce namítá, že nikdy netvrdil, že částku 5 000 000 Kč vložil do společnosti DPI v den podpisu smlouvy o půjčce. Tato společnost tak svému společníkovi nikdy nedlužila částku 5 000 000 Kč v jeden okamžik. Smyslem smlouvy o půjčce bylo pouze stanovit rámec celkové půjčky, kterou může společník společnosti poskytnout. Společnost DPI tak po dobu platnosti předmětné smlouvy vyplácela žalobci finanční prostředky jako vratky půjčky a v případě potřeby zase žalobce své společnosti finanční prostředky poskytoval. Ze základu daně společnosti DPI je navíc zřejmé, že nikdy nedosáhla zisku, který by mohl dosahovat výše, jež byla žalobci žalovaným doměřena. Mimo to, pokud by společnost takové prostředky měla, jednalo by se o podíl ze zisku zdaněný srážkovou daní u zdroje, a ne o zdanitelný příjem žalobce. 10. Žalobce je tak přesvědčen, že svým vyjádřením unesl důkazní břemeno a prokázal, že kreditní obraty na jeho bankovním účtu nejsou zdanitelnými příjmy, ale jedná se o finanční prostředky, které mu byly svěřeny za účelem úhrad závazků klientů. Na základě výše uvedeného proto navrhl, aby soud napadená rozhodnutí žalovaného zrušil. 11. Usnesením ze dne 21. 11. 2022, č. j. 55 Af 21/2022-32 rozhodl zdejší soud, že věci vedené pod sp. zn. 55 Af 21/2022 a sp. zn. 55 Af 22/2022 se spojují ke společnému projednání a dále budou vedeny pod sp. zn. 55 Af 21/2022. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na napadená rozhodnutí, v nichž se vypořádal s opakujícími se námitkami žalobce. Žalobce uvedl v žalobě řadu obecných a nepodložených tvrzení, která nemají žádnou oporu v obsahu spisového materiálu. 13. K důkaznímu břemeni žalovaný připomněl, že žalobce nese důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnostem, které uvádí ve svých tvrzení. Daňové řízení není založeno na vyšetřovací zásadě, ale je povinností daňového subjektu prokazovat vše, co sám tvrdí. I v případě předložení formálně bezvadných dokladů může správce daně vyjádřit své pochybnosti týkající se věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti účetnictví a jiných záznamů. V tomto směru tíží správce daně důkazní břemeno stran důvodnosti jeho pochybností. Pokud správce daně pochybnosti prokáže, potom důkazní břemeno přechází zpět na daňový subjekt, který je povinen doložit pravdivost svých tvrzení. 14. Žalovaný odmítá námitky, že se neobtěžoval provést šetření u společnosti Brněnské vodárny a kanalizace a. s., nebo ostatních společností, kterým žalobce zasílal finanční prostředky za klienty své společnosti. Je plně na žalobci, aby byl schopen svá tvrzení věrohodným způsobem doložit. Volba navržených důkazních prostředků je nejen právem žalobce, ale i jeho odpovědností. Mimo to žalobce v žalobě uvádí i věcně nesprávnou informaci ve vztahu k platbám hrazeným za společnost R.Hero property ve prospěch společnosti Brněnské vodárny a kanalizace a. s. Tyto platby totiž nebyly posouzeny jako zdanitelný příjem žalobce ve smyslu § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Nesouhlasí ani s námitkou, že nepostupoval v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád. Žalobce neuvádí, které důkazy svědčící v jeho prospěch správce daně opomenul či se jimi nezabýval. Správní orgány postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 8 odst. 1 daňového řádu. Žalobce byl povinen prokázat, že finanční prostředky, které obdržel na svůj bankovní účet nejsou předmětem daně z příjmů, nebo že tyto příjmy jsou od daně osvobozeny (popř. se jedná o příjmy již zdaněné). Žalobce však tíhu svého důkazního