7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

62 A 1/2023- 67 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK] 62 A 1/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: Zahradní centrum, a.s. sídlem náměstí Svornosti 2573/6, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 499/3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.12.2022, č.j. JMK 131290/2022, sp.zn. S – JMK 108273/2022 OŽP-Sob, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Prvostupňovým rozhodnutím Městského úřadu Slavkov u Brna, odboru stavebního úřadu, územního plánování a životního prostředí, oddělení životního prostředí, ze dne 4.7.2022, č.j. SU/55367-21/14350-2020/Zou, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 20a odst. 1 písm. i) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), který měl spáchat tím, že nesplnil stanovené podmínky ochrany zemědělského půdního fondu uvedené v závazném stanovisku ze dne 30.5.2017 vydaném pod č.j. SU/15561-17/4606-2017/Vaj, za což mu byla prvostupňovým správním orgánem uložena pokuta ve výši 400 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím pak žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil co do výroku o vině a výroku o nákladech řízení. Výrok o trestu žalovaný změnil tak, že žalobci uložil pokutu ve výši 250 000 Kč. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce je přesvědčen, že přestupek nespáchal. Žalovaný dle žalobce především vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť pouze na základě jediného důkazu dospěl k závěru, že převážná část ornice, která měla být dle závazného stanoviska rozprostřena na okolní pozemky, byla ponechána na mezideponii. Skutkové závěry uvedené v posudku, který si nechal vypracovat prvostupňový správní orgán a o nějž žalovaný opírá svoji argumentaci o spáchání přestupku, se žalobci jeví jako účelové, o čemž dle jeho názoru svědčí také to, že jeho závěry se pouze „předpokládají“ či je lze „nepřímo dovodit“. Na základě takového posudku dle žalobce nelze mít za prokázané, že se na mezideponii ornice stále nachází, jak mylně dovozuje žalovaný. 4. Přímo na pozemky, na nichž se nachází mezideponie, si žalobce nechal vypracovat znalecký posudek, který dle jeho názoru vyvrací závěry uvedené v posudku žalovaného; soudní znalec uzavřel, že na sporných pozemcích se nachází půda, která je nevhodná k účelu zúrodnění zemědělských půd. Znalecký posudek tedy dle žalobce prokazuje, že se na mezideponii ornice, která měla být dle závazného stanoviska rozprostřena na okolní pozemky, nenachází. Žalovaný k těmto závěrům ovšem nepřihlédl a ani neodstranil rozpor mezi oběma posudky přibráním revizního znalce, čímž porušil zásadu materiální pravdy. 5. Žalobce dále namítá podjatost pověřené úřední osoby, která dle jeho přesvědčení účelově krátí jeho práva tendenčními a nezákonnými požadavky, neboť vydávala podkladová stanoviska k nyní posuzované věci a následně i negativní závazné stanovisko v odvozeném správním řízení, ve kterém se žalobce snaží dodatečně povolit terénní úpravy na nyní projednávaných pozemcích. V tomto odvozeném správním řízení pověřená úřední osoba vydala nezákonné stanovisko, které bylo zrušeno nadřízeným správním orgánem, a současně na žalobce kladla požadavky, které příslušný správní orgán v posledních třech letech nepožadoval po žádném jiném žadateli o vydání stanoviska o odnětí půdy ze ZPF. Dle žalobce se tedy jedná o osobu, o které lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj negativní poměr k žalobci takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, pročež správní orgán postupoval nezákonně, když ji nevyloučil ze všech úkonů v řízení, které by mohly mít vliv na jeho výsledek. 6. Dalšího procesního pochybení se pak měl žalovaný dopustit nerespektováním řádného postupu při provádění dokazování svědeckou výpovědí. Žalovaný dle žalobce nerespektoval jeho právo na kontradiktorní vyslechnutí svědků, neboť žalobci neumožnil klást svědkům žádné otázky. Závěry, které pak správní orgán prvního stupně z provedených svědeckých výpovědí dovodil, jsou dle žalobce ryze účelové, neboť z protokolu není zřejmé, jaké byly svědkům položeny otázky, pročež nelze seznat, ke kterým skutkovým zjištěním by se měly jejich odpovědi vztahovat. 7. Žalovaný dle žalobce také porušil základní zásady při ukládání pokuty, neboť jednoznačně a přezkoumatelně neodůvodnil její snížení oproti prvostupňovému rozhodnutí a současně se řádně nezabýval osobními a majetkovými poměry žalobce, což způsobilo, že je žalobce nucen čelit pokutě, která pro něho může být značně likvidační. 8. Žalobce tedy navrhuje napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušit. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 9. Žalovaný setrvává na závěrech, na nichž je založeno napadené (i jemu předcházející prvostupňové) rozhodnutí, neboť žalobce uplatnil argumentaci shodnou s argumentací uplatněnou již v průběhu správního řízení, k níž se žalovaný v podrobnostech vyjádřil. 10. Ke konečné výši pokuty žalovaný dodává, že pokuta byla snížena na základě toho, že řízení je vedeno za šest dnů trvajícího přestupku a z pracovního deníku žalobce vyplynulo, že část ornice zřejmě byla v souladu se závazným stanoviskem rozprostřena na okolní pozemky. K argumentaci žalobce stran postupu správního orgánu prvního stupně v odvozeném správním řízení o dodatečném povolení terénních úprav žalovaný uvádí, že jde o námitky směřující proti odlišnému správnímu řízení, pročež se k nim v nyní posuzované věci nebude vyjadřovat. 11. Žalovaný tedy navrhuje, aby zdejší soud žalobu zamítl. Na tomto procesním postoji také setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 12. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“) a včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (především § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáváno v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Zdejší soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností či vad předcházejícího správního řízení. Ve vztahu k této námitce zdejší soud vychází z toho, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (také) tehdy, nevypořádá-li se správní orgán s námitkami či návrhy účastníka správního řízení; z odůvodnění správního rozhodnutí musí být mimo jiné zřejmé, z jakých důvodů správní orgán k námitkám či návrhům účastníka řízení nepřihlédnul, případně proč považuje námitky za liché, a jaké skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů přitom musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit samotný obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2008, č.j. 7 Afs 212/2006-76). Vůbec není namístě institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztahovat jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny dílčí aspekty vznesené námitky. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2013, č.j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29.6.2017, č.j. 2 As 337/2016–64). Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud například v nálezu ze dne 12.2.2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (srov. také například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.3.2015, č.j. 9 As 221/2014-43). 14. Namítá-li žalobce nepřezkoumatelnost prvostupňového i druhostupňového rozhodnutí zejména proto, že správní orgány obou stupňů dostatečně řádně nezjisti