4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

62 A 64/2022- 147 - text 8 pokračování 62 A 64/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobce: Moravský rybářský svaz, z. s. pobočný spolek Tábor sídlem Poušov 966, Stařečka, Třebíč zastoupen advokátem Mgr. Petrem Kubicou sídlem Kobližná 19, Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17, Praha 1 za účasti: Lesy České republiky, s. p. sídlem Přemyslova 19, Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2022, č.j. MZE-38406/2022-16231, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce brojí žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2022, č. j. MZE-38406/2022-16231, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 29. 3. 2022, č. j. KUJI 28774/2022, jímž bylo podle § 4 odst. 6 zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), na základě žádosti osoby na řízení zúčastněné změněno rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 1996, č. j. 2304/2/96-3130, o vyhlášení rybářského revíru č. 461 078 Markovka 1 a o přenechání výkonu rybářského práva v tomto rybářském revíru tak, že byla z rybářského revíru vyjmuta vodní nádrž Kožichovice (uváděná také pod názvy Markovka nebo Závlahová nádrž) nacházející se v k. ú. K. a k. ú. S. u T. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce předně uvádí, že rybářský revír Markovka 1 byl vyhlášen za účinnosti předchozího zákona na vodním toku (tekoucí vodě) Markovka. Jedná se přitom o reálně existující vodní tok, což ostatně vyplývá také z rozhodnutí žalovaného o vyhlášení rybářského revíru. Rybářský revír tedy v době vyhlášení nebyl ani nemohl být vyhlášen pouze na závlahové nádrži Markovka. 3. Žalobce má za to, že správní orgány byly povinny pro účely rozhodování o žádosti osoby zúčastněné na řízení posoudit primárně to, zda byl rybářský revír vyhlášen na vodním toku, na vodním díle (rybníku) nebo na uzavřené vodě. Správní orgány tak nesprávně posuzovaly pouze charakter samotné závlahové nádrže. 4. Krajský úřad se s námitkou, že rybářský revír byl vyhlášen na vodním toku, vůbec nezabýval. Žalovaný pak tuto námitku vyhodnotil jako nepřiléhavou s odůvodněním, že rybářský revír byl vyhlášen podle předchozí právní úpravy, která při vyhlašování rybářských revírů nerozlišovala vodní plochy. Žalobce s tímto výkladem nesouhlasí. Považuje jej za ryze formalistický. Jestliže rybářský revír nebyl vyhlášen na závlahové nádrži, nebylo možné žádosti osoby zúčastněné na řízení vyhovět, neboť osoba zúčastněná na řízení nebyla aktivně věcně legitimována k podání takové žádosti. Za daného stavu bylo jediným správným postupem zastavení řízení. 5. Žalovaný rovněž postupoval v rozporu s vlastní rozhodovací praxí. Žalobce přitom poukazuje na rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 23. 11. 2021, č. j. JMK 163940/2021, které žalovaný potvrdil. I v nyní posuzovaném případě je vodní nádrž součástí vodního toku, na kterém byl vyhlášen rybářský revír. Platí tedy, že posuzovaní charakteru samotné vodní nádrže bylo bezpředmětné, a že primárně bylo třeba posoudit, na jaké vodní ploše byl rybářský revír vyhlášen. 6. Žalobce dále odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2010, č. j. 10 Ca 101/2008 – 34. Paralelu s nyní posuzovanou věcí spatřuje žalobce v tom, že rozhodnutí o vyhlášení obou rybářských revírů byla vydána za účinnosti předchozího zákona a na základě přechodných ustanovení zákona o rybářství zůstala nadále v platnosti. Zásadní rozdíl však tkví v tom, že v tamní věci byl rybářský revír vyhlášen na vodní nádrži, zatímco rybářský revír Markovka 1 byl vyhlášen na vodním toku. 7. Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 8. Žalovaný předně uvádí, že žalobce setrvává na stejné argumentaci jako ve správním řízení. Žalovaný se s touto argumentací přitom řádně vypořádal a má za to, že postupoval v souladu se zákonem. Žalovaný se následně vyjadřuje ke všem žalobním bodům. Zdůrazňuje jednak to, že napadenými rozhodnutími došlo pouze ke změně rybářského revíru Markovka 1, a to právě v rozsahu vodní nádrže – zbytek vodního toku v rybářském revíru zůstává, a jednak to, že ve správním řízení bylo prokázáno, že vodní nádrž naplňuje definici rybníka dle zákona o rybářství. 9. Žalovaný proto navrhuje žalobu zamítnout jako nedůvodnou; na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Shrnutí obsahu vyjádření osoby zúčastněné na řízení 10. Osoba zúčastněná na řízení považuje žalobní argumentaci za zavádějící a účelovou. Domnívá se, že při posuzování žádosti o změnu či o zrušení rybářského revíru není podstatné, jakým způsobem byl revír za předchozí právní úpravy vyhlášen, ale zda žadatel a samotná žádost splňují podmínky stanovené platnými a účinnými právními předpisy. Z těch přitom vyplývá, že je-li rybník součástí rybářského revíru, může vlastník rybníka požádat o zrušení rybářského revíru na tomto rybníce. Osoba zúčastněná na řízení má za to, že prokázala, že je oprávněná k podání žádosti. Okolnosti nyní posuzované věci jsou pak zcela odlišné od okolností věci posuzované Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 10. 11. 2010, č. j. 10 Ca 101/2008 – 34. V tamní věci dotčená vodní plocha nebyla rybníkem a žadatel nebyl ani vlastníkem vodní plochy. IV. Posouzení věci 11. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s. ř. s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 12. Zdejší soud tak napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 s. ř. s. 13. Argumentaci žalobce lze shrnout takto: Rybářský revír Markovka 1 je rybářským revírem vyhlášeným na vodním toku dle § 4 odst. 1 zákona o rybářství, a z tohoto důvodu může o změnu rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru požádat pouze uživatel rybářského revíru, případně může být změna provedena rovněž z vlastního podnětu příslušného rybářského orgánu (§ 4 odst. 6 zákona o rybářství). Zrušit rybářský revír vyhlášený na vodním toku může potom příslušný rybářský orgán pouze z vlastního podnětu, a to pouze v případě splnění stanovených podmínek (§ 4 odst. 7 písm. a/ zákona o rybářství). Podle žalobce tedy osoba zúčastněná na řízení nebyla k podání žádosti o změnu (případně zrušení) rybářského revíru vyhlášeného na vodním toku aktivně legitimována. Krajský úřad měl dle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, řízení o žádosti usnesením zastavit. 14. Žalovaný má naproti tomu za to, že postupoval v souladu se zákonem. V napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že pro provedení změny rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru byly splněny zákonné podmínky, neboť za změnu podmínek rozhodných pro vyhlášení příslušného rybářského revíru (§ 4 odst. 6 zákona o rybářství) je třeba rovněž považovat změnu vůle vlastníka rybníka (§ 3 odst. 1 písm. a/ zákona o rybářství). Žalovaný se podrobně zabýval tím, zda vodní nádrž splňuje všechny zákonné znaky, aby mohla být považována za rybník dle § 2 písm. c) zákona o rybářství. Dospěl k závěru že ano. Námitku žalobce, že rybářský revír byl vyhlášen na vodním toku, neshledal důvodnou, neboť předcházející právní úprava rybářské revíry při jejich vyhlašování tímto způsobem nerozdělovala. Žalovaný nerozporuje, že vodní nádrž byla součástí rybářského revíru Markovka 1 a že rybářský revír nebyl vyhlášen pouze na této vodní nádrži. Pokud by vodní nádrž nebyla součástí rybářského revíru, nemusel by žalovaný rozhodovat o jejím vyjmutí z daného revíru. Pokud by pak byl rybářský revír vyhlášen pouze na vodní nádrži, mohl by žalovaný rozhodovat toliko o zrušení rybářského revíru, nikoliv o jeho změně. 15. Zdejší soud se ztotožnil s tím, jak věc posoudily správní orgány. 16. Podle § 2 písm. e) zákona o rybářství se pro účely tohoto zákona rozumí rybářským revírem část vodního útvaru povrchových vod o výměře nejméně 500 m² souvislé vodní plochy, umožňující život rybí obsádky a vodních organizmů, vyhlášená rozhodnutím příslušného orgánu státní správy rybářství podle § 19 až 24. 17. Podle § 2 písm. c) zákona o rybářství se pro účely tohoto zákona rozumí rybníkem vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve které