5 As 282/2023 — Nejvyšší správní soud

62 A 67/2022- 76 - text [OBRÁZEK] 62 A 67/2022 62 A 67/2022-76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobce: TEP a.s. sídlem Chebská 79/23, Plzeň – Křimice zastoupen Mgr. Terezou Diaz Outlou, advokátkou sídlem Doudlevecká 495/22, Plzeň proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 29.6.2022, č.j. 04383-19/2021-ERU, takto: I. Výroková část I. rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 29.6.2022, č.j. 04383-19/2021-ERU, a výrokové části I., II. a III. rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 4.8.2021, č.j. 04383-12/2021-ERU, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 992 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Terezy Diaz Outlé, advokátky. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se domáhá zrušení výrokové části I. rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 29.6.2022, č.j. 04383-19/2021-ERU, kterou bylo v rozsahu výroků I., II. a III. potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 4.8.2021, č.j. 04383-12/2021-ERU. Tím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kterého se měl dopustit tím, že v období leden-září 2018 jako prodávající nedodržel při čerpání podpory na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů formou výkupních cen věcné podmínky, včetně pravidel a postupů pro stanovení těchto cen, neboť v rozporu se zněním cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2017 ze dne 26.9.2017, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie, ve znění cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 9/2017 ze dne 20.12.2017, kterým se mění cenové rozhodnutí ERÚ č. 3/2017, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie (dále jen „cenové rozhodnutí“), vyúčtoval pro jednotlivé výrobní zdroje elektřiny odlišnou výkupní cenu elektřiny, přestože nezajistil samostatné měření výroby elektřiny vyrobené z každého výrobního zdroje elektřiny v souladu s vyhláškou č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve znění účinném do 31.12.2020 (dále jen „vyhláška o měření elektřiny“); tím měl žalobce získat nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 445 656,85 Kč bez DPH (výroková část I. prvostupňového rozhodnutí). Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 15 000 Kč (výroková část II. prvostupňového rozhodnutí) a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výroková část III. prvostupňového rozhodnutí). 2. V rozsahu výrokové části IV. prvostupňového rozhodnutí, kterou byla žalobci stanovena povinnost nahradit Ministerstvu průmyslu a obchodu coby poškozenému škodu ve výši 445 656,85 Kč, bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc vrácena prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání (výroková část II. rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 29.6.2022, č.j. 04383-19/2021-ERU). II. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce je toho názoru, že se přestupku nedopustil. 4. Žalobce předně namítá, že cenové rozhodnutí vydané žalovaným, s nímž má být jednání žalobce v rozporu, stanovuje podmínky podpory pro podporované zdroje energie nad rámec zákonné delegace. Stanovuje-li § 5 odst. 5 zákona o cenách, že cenové orgány mohou stanovit další věcné podmínky, včetně pravidel a postupů pro stanovení cen za účelem uplatnění jednotlivých forem regulace, jde podle žalobce o ustanovení, které se nevztahuje na cenové rozhodnutí žalovaného; hovoří-li totiž zákon o cenách o „uplatnění regulace“, nejde podle žalobce o delegaci směřující vůči žalovanému, neboť předmětné slovní spojení není v mezích zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), použito, pročež žalovanému nepřísluší stanovit specifické podmínky při stanovení podpory ve svých cenových rozhodnutích. 5. Cenové rozhodnutí žalovaného je pak podle žalobce nejasné a nepřesné, neboť stanovuje-li v bodu 1.4. (B), že v případě „neosazení samostatného měření“ může výrobce elektřiny uplatňovat za celou výrobnu elektřiny pouze nejnižší výši podpory při výběru z více možných podpor, není patrné, co pojem „neosazení měření“ znamená. Podstatné jméno slovesné „měření“ totiž podle žalobce označuje určitou činnost, kterou nelze jakkoli „osazovat“, pročež žalobce nelze sankcionovat za nedodržení nesplnitelné podmínky v podobě „osazení měření“. Z důvodu nejasnosti cenového rozhodnutí je podle žalobce třeba se systematickým výkladem přiklonit k závěru, že spojení „osadit měření“ má být vykládáno jako povinnost „zajistit měření“ v souladu s vyhláškou o měření elektřiny, což žalobce podle jeho názoru učinil. Tomuto výkladu podle žalobce svědčí i úmysl zákonodárce, jenž měl nepochybně zájem na tom, aby nedocházelo k neoprávněnému čerpání podpory, neboť žalobce za použití výpočtu ve smyslu § 4 odst. 2 písm. a) vyhlášky o měření elektřiny čerpal podporu nižší, než jaká by mu náležela v případě postupu podle cenového rozhodnutí žalovaného. 6. Žalobce je dále přesvědčen, že nebyla naplněna formální stránka přestupku, protože žalobce splnil zákonnou povinnost plynoucí mu z § 4 odst. 2 písm. a) vyhlášky o měření elektřiny v podobě zajišťování měření elektřiny prostřednictvím výpočtu. Povinnost samostatného měření elektřiny ve více zdrojích výrobny není stanovena zákonem, nýbrž toliko cenovým rozhodnutím žalovaného, a žalobce tedy postupoval správně, postupoval-li v souladu s vyhláškou o měření elektřiny. 7. Podle žalobce nebyla naplněna ani materiální stránka přestupku, neboť způsobem měření předvídaným cenovým rozhodnutím konstantně získává vyšší podporu, než jaká by mu náležela při provádění měření podle jeho původního schématu (způsobu výpočtu). Žalobcovým postupem byl tedy dle jeho přesvědčení státní rozpočet obohacen, což nemůže vést k závěru, že jeho jednání vykazuje společenskou škodlivost. 8. Žalobce tedy navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 9. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí i nadále za správné. Podle žalovaného bylo prokázáno, že žalobce v rozporu s bodem 1.4. (B) cenového rozhodnutí uplatňoval odlišnou výši podpory pro své výrobní zdroje, aniž by množství elektřiny vyrobené z každého jednotlivého zdroje měřil samostatně, čímž za rozhodné období neoprávněně získal vyšší podporu, než na kterou mu vznikl nárok. Žalovaný zdůrazňuje, že zákonná delegace k vydání cenového rozhodnutí plyne z § 5 odst. 5 zákona o cenách; to žalovaného opravňuje stanovit konkrétní podmínky pro čerpání podpory, a tedy cenové rozhodnutí vydat. Žalobní argumentace stran nejasnosti bodu 1.4. (B) cenového rozhodnutí je podle žalovaného založena toliko na jazykovém výkladu, kterým žalobce účelově přehlíží smysl a účel daného ustanovení, přičemž jej vytrhává z celkového kontextu. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tvrzením žalobce stran oprávněnosti postupu podle vyhlášky o měření elektřiny, neboť ta připouští užití výpočtu pouze při splnění specifických podmínek, které je třeba vykládat restriktivně a do jejichž působnosti žalobcův případ zjevně nespadá. Namítá-li dále žalobce, že nebyla naplněna materiální ani formální stránka přestupku, jde podle žalovaného o tvrzení liché; posuzované jednání zákon jako přestupek explicitně označuje a jeho společenská škodlivost plyne z částečně neoprávněného čerpání peněžních prostředků z veřejných zdrojů nad rámec dovolený cenovým rozhodnutím. 10. Žalovaný tedy navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. I žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu. IV. Posouzení věci 11. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“) a včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (především § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáváno v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 12. Zdejší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné. 13. Sporu je v nyní posuzované věci o to, zda žalobce porušil povinnosti plynoucí z § 5 odst. 5 v souvislosti s § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách tím, že nedodržel podmínky pro čerpání podpory dle bodu 1.4. (B) cenového rozhodnutí, neboť uplatňoval za jednotlivé zdroje odlišnou výši podpory, ačkoli nezajistil jejich samostatné měření (jak tvrdí žalovaný),