3 As 51/2003 — Nejvyšší správní soud

29 Af 18/2022- 173 - text  15 29 Af 18/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: K. B. zastoupený advokátem Mgr. Radkem Salajkou, LL.M. sídlem Hlubočepská 1156/38b, 152 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2022, č. j. 1655/22/5300-22442-706033 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále též „správní orgán prvního stupně“ či „správce daně“) ze dne 19. 12. 2016, č. j. 2040408/16/3306-52525-705111, č. j. 2040426/16/3306-52525-705111, č. j. 2040448/16/3306-52525-705111, a č. j. 2040534/16/3306-52525-705111, kterými správce daně doměřil žalobci podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“); podle § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle Zprávy o daňové kontrole ze dne 13. 12. 2016, daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2012, únor 2012, březen 2012 a duben 2012 v celkové výši 237 652 Kč a současně žalobci uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně v celkové výši 47 529 Kč. 2. Správce daně žalobci neuznal odpočet na DPH na vstupu, uplatněný žalobcem v předmětných zdaňovacích obdobích, neboť dle názoru správce daně u žalobce vyvolávaly pochybnosti v souhrnných hlášeních uvedené dodávky zboží (mokrosolené hovězí kůže) ze strany jeho dodavatele, společnosti Jacarta promotion s.r.o. Žalobce tyto pochybnosti (přes výzvu k prokázání skutečnosti dle § 92 odst. 4 a § 86 odst. 3 daňového řádu) v rámci daňové kontroly neodstranil, a proto správce daně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal svůj nárok na odpočet DPH na vstupu. 3. Žalovaný ve věci rozhodoval podruhé. Jeho rozhodnutí ze dne 26. 1. 2018, č. j. 2594/18/5300-22442-707666, totiž Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 29 Af 19/2018-106, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vázán právním názorem krajského soudu žalovaný v řízení doplnil dokazování a dospěl k závěru, že žalobce prokázal splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH na vstupu. Žalovaný však ze zjištěných skutečnosti pojal podezření, zda dodávky zboží od dodavatele Jacarta promotion s.r.o. nevykazují znaky daňového podvodu. Tato společnost totiž v daňových přiznáních za předmětná zdaňovací období nevykázala uskutečnění žádných plnění pro žalobce, neměla provozovnu, sídlila na virtuálním sídle, nezveřejňovala účetní uzávěrky, zároveň byla nekontaktní. Podle žalovaného je takové jednání typickým znakem článku řetězce typu missing trader sloužícího k narušení neutrality daně. 4. Na základě tohoto podezření žalovaný (s odkazem na závěry z judikatury Nejvyššího správního soudu i Soudního dvora EU, z níž v úvodní části obsáhle cituje za účelem vytvoření právního rámce následného posouzení) se proto zaměřil na posouzení, zda předmětné obchodní transakce splňují znaky podvodného jednání na DPH, tzn. zda: 1) existuje podvodný řetězec subjektů a narušení neutrality daně; 2) existují objektivní okolnosti svědčící o vědomosti žalobce o podvodném jednání (tzv. vědomostní test); a 3) byla žalobcem přijatá veškerá opatření, která po něm mohou být s ohledem na konkrétní okolnosti případu rozumně vyžadována, aby tak zajistil svou neúčast na daňovém podvodu. 5. Žalovaný dále vymezil řadu objektivních okolností, svědčících o možnosti žalobce dozvědět se o podvodném jednání. Za podezřelou okolnost považoval žalovaný v první řadě to, že k navázání spolupráce mezi žalobcem a jeho dodavatelem došlo tak, že dodavatel sám telefonicky zkontaktoval žalobce s nabídkou výhodného obchodu, přičemž žalobce si ani nezjistil, s jakou osobou, zastupující společnost Jacarta promotion s.r.o., jednal. Přesto s touto společností uzavíral obchodní transakce o celkové výši cca 1,4 mil. Kč. Vše probíhalo na základě ústní dohody. Žalobce obchodní transakce s touto společností akceptoval, ačkoliv věděl, že jedná s panem R. Ž., který nebyl jejím jednatelem. Objektivní okolností byla dle žalovaného tedy i absence jakýchkoliv písemných smluv mezi žalobcem a jeho dodavatelem, ačkoliv obchody mezi ním a žalobcem dosahovaly poměrně vysokých částek. Nepominutelnou objektivní okolností pak dle žalovaného byla taktéž skutečnost, že dodavatel žalobce neměl povolení k nakládání s vedlejšími živočišnými výrobky od Státní veterinární správy. O této zákonné povinnosti musel mít žalobce, jako zkušený obchodník v daném oboru, povědomí. Dodavatel žalobce taktéž obchodům s kůžemi nerozuměl, neboť při předávání zboží byla přítomna osoba, která měla pro dodavatele vykonávat poradenskou činnost. Další podezřelou objektivní okolností měl podle žalovaného být způsob plateb žalobce za obdržené zboží. Žalobce totiž všechny dodávky kůží hradil v hotovosti. 6. V neposlední řadě žalovaný zkoumal, zda žalobce přijal veškerá opatření, která po něm mohou být s ohledem na konkrétní okolnosti případu rozumně vyžadována, aby tak zajistil svou neúčast na daňovém podvodu, přičemž dospěl k závěru, že tak žalobce neučinil. Žalobce dle žalovaného na rizika naprosto rezignoval, když neuzavíral písemně žádné smlouvy, netrval především na jakýchkoliv ujednáních o odpovědnosti za vady dodávaných kůží, reklamacích, způsobu úhrady kupní ceny, na což je v daném oboru kladen velký důraz. Žalobce nečinil ani žádné prověření údajů o registraci dodavatele u Státní veterinární správy. 7. S ohledem na skutečnost, že ze shromážděných důkazních prostředků jednoznačně vyplynulo, že žalobce své povinnosti učinit veškerá rozumná opatření nedostál, konstatoval žalovaný, že neunesl důkazní břemeno, neboť právě on měl v řízení s odkazem na § 92 odst. 3 daňového řádu předložit relevantní důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, že jednal v dobré víře a učinil veškerá rozumná opatření, které lze od něj rozumně očekávat, aby se vyhnul účasti na podvodném jednání 8. Správce daně tak žalobci neuznal odpočet žalobce na DPH na výstupu, uplatněný žalobcem v předmětných zdaňovacích obdobích, neboť dle názoru správce daně u žalobce vyvolávaly pochybnosti v souhrnných hlášeních uvedené dodávky zboží (mokrosolené kůže) od dodavatelů žalobce (společností Betunada s.r.o., Zenodocal s.r.o. a Marginal s.r.o., dále také „dodavatelé žalobce“), kteří dle správce daně byli součástí řetězce transakcí, vykazujícího znaky daňového podvodu, neboť v obchodech, probíhajících podezřelým způsobem s dodavateli žalobce, kteří se v průběhu daňových kontrol stali pro místně příslušné správce daně nekontaktními, u těchto daňových subjektů není možno ověřit plnění jejich daňových povinností, avšak žalobce si DPH, zaplacenou z mokrosolených kůží na vstupu od své daňové povinnosti odečetl. Žalobce tyto pochybnosti (přes výzvy k prokázání skutečnosti dle § 92 odst. 4 a § 86 odst. 3 daňového řádu) v rámci daňové kontroly neodstranil, a proto správce daně dospěl k závěru, že žalobce o záměru neodvést DPH na straně jeho dodavatele přinejmenším mohl vědět a přitom neučinil adekvátní opatření, která lze po něm rozumně požadovat, aby účasti na podvodném jednání předešel. 9. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí ztotožnil s právním závěrem správce daně, neboť po posouzení všech kontrolních zjištění správce daně (včetně hodnocení zjištěných skutečností správcem daně a žalobcem doložených důkazních prostředků) dospěl (ve shodě se správcem daně) rovněž k závěru, že obchodní transakce zúčastněných subjektů nevykazují znaky standardního obchodního vztahu. Žalovaný (s odkazem na závěry z judikatury Nejvyššího správního soudu i Soudního dvora EU, z níž v úvodní části obsáhle cituje za účelem vytvoření právního rámce následného posouzení) se proto zaměřil na posouzení, zda předmětné obchodní transakce splňují znaky podvodného jednání na DPH, tzn. zda: 1) existuje podvodný řetězec subjektů a chybějící daň; 2) existují objektivní okolnosti svědčící o vědomosti žalobce o podvodném jednání (tzv. vědomostní test); a 3) byla žalobcem přijatá veškerá opatření, která po něm mohou být s ohledem na konkrétní okolnosti případu rozumně vyžadována, aby tak zajistil svou neúčast na daňovém podvodu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 10. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 11. Žalobce v první řadě namítá, že žalovaný nerespektoval právní názor krajského soudu v rozsudku č. j. 29 A