1 Afs 463/2020 — Nejvyšší správní soud

29 Af 32/2021- 128 - text 15 29 Af 32/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: Z. M. zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2021, č. j. 14578/2021-900000-314 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výrokem I. shora označeného rozhodnutí žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr ze dne 31. 8. 2020, č. j. 63325/2020-640000-31, jímž Celní úřad pro Zlínský kraj (dále též „celní úřad“) žalobci vyměřil spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období březen 2017. Žalobce se podle celního úřadu stal plátcem spotřební daně, neboť skladováním uvedl do volného daňového oběhu cigarety, které jsou předmětem daně dle § 101 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném pro předmětné zdaňovací období (dále jen „zákon o spotřební dani“), aniž by prokázal, že se jedná o výrobky zdaněné, nebo oprávněně nabyté bez daně. Žalobci vznikla povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit dnem zjištění, kdy cigarety jako plátce daně držel, tedy dnem 6. 3. 2017, kdy byly předmětné cigarety zajištěny Policií ČR při domovních prohlídkách v nemovitostech na adresách J. 504, Ch., resp. S. 3337/40, K. 2. Výrokem II. napadeného rozhodnutí žalovaný potvrdil platební výměr na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 31. 8. 2020, č. j. 63326/2020-640000-31, opravil pouze zjevnou chybu v psaní. Chybně uvedenou částku pokuty „ve výši: 0,50 %“ nahradil slovy „ve výši 5 %“. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce brojí proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. Zaprvé namítá, že celní orgány spotřební daň stanovovaly v nesprávném zdaňovacím období. Nějaká osoba totiž předmětné výrobky nabyla již 13. 12. 2016, o čemž celní orgány věděly, avšak nekonaly. Vyměření daně v březnu 2017 je nezákonné, jelikož v tomto období žalobci nemohla vzniknout daňová povinnost. 4. Druhý okruh námitek směřuje proti označení osoby žalobce za skladovatele předmětných výrobků. Bylo prokázáno, že žalobce neměl klíče od skladů, tyto objekty ani nevlastnil. Skutečným skladovatelem byla podle žalobce společnost STAR Distribution s.r.o. Celní orgány přitom staví svoji argumentaci na závěrech z trestního řízení s žalobcem, porušily tak zásadu bezprostřednosti dokazování. Zároveň nepřihlédly k důkazům ve prospěch žalobce. 5. Zatřetí, předmětné výrobky nespadají pod definici „cigarety“ dle § 101 odst. 3 písm. a) zákona o spotřební dani, a nemohou být tedy předmětem daně. Žalovaný provedl intepretaci neurčitého pojmu „tabákový provazec“, jenž nesprávně ztotožnil s termínem „smotek“, který používá i směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. 6. 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků. Pojem „smotek“ ale zcela v jiném smyslu používá i § 101 odst. 3 písm. b) zákona o spotřební dani. Žalobce k tomu poukázal na nejasnou praxi celních orgánů ohledně cigaretové náplně IQOS (Heets). Žalobce vyráběl předmětné výrobky tak, že dutinky z cigaretového papíru průmyslovou manipulací plnil tabákovým provazcem. Ustanovení § 101 odst. 3 písm. a) zákona o spotřební dani však počítá pouze s „jednoduchou neprůmyslovou manipulací“. Nemůže jít tedy o cigarety ve smysly zákona o spotřební dani. Žalobce odkázal na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 24. 9. 1998, věc C-319/96, který vysvětluje rozdíl mezi cigaretou a tabákovým provazcem. Žalovaný taktéž nadále pro určení, zda je výrobek cigaretou, či nikoliv, aplikuje § 38 odst. 2 již neúčinného zákona č. 587/1992 Sb. Žalobce při svém podnikání vždy postupoval v dobré víře a legitimně očekával, že předmětné výrobky nejsou předmětem daně, o čemž informoval daňové orgány. Žalobce, jako osoba neznalá daňové problematiky, důvěřoval Ing. K., který jej přesvědčil o mezeře v zákoně umožňující výjimky ze zdanění průmyslově plněných dutinek z cigaretového papíru. Žalobce rozporuje i počet zabavených cigaret během domovních prohlídek. 6. Čtvrtý žalobní bod směřuje do porušení § 115 odst. 2 daňového řádu. Žalobce totiž v odvolání popsal rozsudek, vyznívající v jeho prospěch (bez označení čísla jednacího). Žalovaný dohledal rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 2. 10. 2020, č. j. 35 T 11/2015-5645, jeho závěry však vyhodnotil v neprospěch žalobce. Nedal však žalobci příležitost na závěry citovaného rozsudku reagovat, což zakládá překvapivost napadeného rozhodnutí. 7. Závěrem žalobce namítá, že žalovaný nesprávně stanovil sazbu daně. Vycházeje z cenového rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 21. 12. 2016, č. j. 12/T/2016, (dále jen „cenové rozhodnutí“) určil zdanění předmětných výrobků jako by šlo o cigarety značky Marlboro. Šlo však dle žalovaného o padělky, tudíž nebyly uvedeny v cenovém rozhodnutí. Pak ale dle žalobce není možné aplikovat § 103 zákona o spotřební dani. Současně je otázkou, zda by výrobky neměly být daněny spíše jako tabák ke kouření dle § 101 odst. 3 písm. c) zákona o spotřební dani. I kdyby pak bylo možné přistoupit na analogickou aplikaci cenového rozhodnutí, nabízí se dva možné přístupy. Žalovaný nesmyslně zvolil základ daně podle nejbližšího produktu dle názvu (Marlboro). Pokud by žalobce zvolil jinou značkovou dutinku, pak by nejspíše došlo ke zdanění dle jiného produktu, což je zjevně absurdní. Takový postup je dle žalobce v rozporu se zásadou in dubio pro mitius. Kvalita naplněné dutinky z cigaretového papíru je odlišná od kvality cigarety vyrobené na tabákovém stroji Philips Morris. Podle žalobce měl žalovaný zvolit naopak produkt z cenového rozhodnutí, který se předmětným výrobkům blíží co do rozměrů. III. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika žalobce a další podání účastníků řízení 8. Ve vyjádření k žalobě žalovaný v prvé řadě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nejprve upozornil, že žalobcem předestřený skutkový strav neodpovídá skutkovému stavu zjištěnému v daňovém i trestním řízení, vedeném u Krajského soudu, pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 62 T 2/2019. K určenému zdaňovacímu období žalovaný uvádí, že nelze vždy absolutisticky aplikovat § 9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřební dani. Rozhodný je vždy okamžik, kdy správce daně měl možnost reálně zjistit, zda daňovému subjektu vznikla daňová povinnost. Tuto možnost správce daně ke dni 13. 12. 2013 rozhodně neměl. V tento den teprve Policie ČR vůbec zjišťovala, zda došlo k dovozu tabákových výrobků. Kvalifikovaný odhad o jejich množství i druhu však bylo možné učinit až po domovních prohlídkách, tedy v březnu 2017. 9. Pro určení žalobce jako skladovatele předmětných výrobků bylo podle žalovaného stěžejní, že žalobce nad nimi vykonával faktické panství. Žalovaný zároveň nesouhlasí, že by nemohl vycházet z podkladů trestního řízení, k porušení zásady bezprostřednosti nedošlo. Žalobcem citované rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou nepřiléhavé, nebo nevyznívají ve prospěch žalobních tvrzení. Celní orgány taktéž řádně přihlédly ke všem důkazům, a to i těm ve prospěch žalobce. Především z odposlechů Policie ČR však vyplynulo, že většina těchto důkazů byla žalobcem vytvořena za účelem zastření jeho trestní činnosti. Z provedeného dokazování pak jednoznačně vyplývá, že společnost STAR Distribution s.r.o. byla ovládána žalobcem. 10. K argumentaci ohledně „tabákového provazce“ žalovaný uvádí, že jde o dopředu vykonstruovanou taktiku žalobce k vyhnutí se trestní odpovědnosti, tak i daňové povinnosti. Předmětné výrobky jsou cigaretami dle § 101 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona o spotřební dani, což potvrdila i Celně technická laboratoř. Jde taktéž o naprosto odlišné výrobky od cigaretových náplní IQOS (Heets). Argumentaci zákonem č. 587/1992 Sb. žalovaný nerozumí, nevztahuje se na ni ani judikatura Soudního dvora Evropské unie, citovaná žalobcem. Žalobci nesvědčí dobrá víra, v trestním řízení byl prokázán přímý úmysl páchat trestnou činnost. K výhradám žalobce ohledně počtu zabavených cigaret žalovaný uvádí, že protokoly z domovních prohlídek nejsou jediným podkladem pro stanovení množství. Při domovních prohlídkách byly kromě zabalených hotových krabiček zajištěny také volně ložené cigarety a krabice s blíže nestanoveným počtem krabiček. Toto množství muselo být následně přepočítáno. Celní orgány pak neměly tyto vybrané výrobky ve své dispozici, ale vycházely z údajů trestního řízení, ve kterém bylo množství zajištěných cigaret stanoveno. Toto množství odpovídá množství uvedenému v rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9.4.2019 č. j. 68 T 2 /2019-2109 a žalobcem nebylo nikdy dříve zpochybněno. 11. Žalovaný dle svých slov neporušil § 115 odst. 2 daňového řádu. Naopak postupoval v odvolacím řízení nad r