10 As 294/2016 — Nejvyšší správní soud

30 A 1/2024- 94 - text 10 30 A 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: MVDr. J. L. zastoupený advokátem Mgr. Janem Konečným sídlem Žampachova 1729/12, Černá Pole, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín za účasti osoby zúčastněné na řízení: EG.D, a.s., IČO: 28085400, sídlem Lidická 1873/36, Černá Pole, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2023, č. j. KUZL 94526/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad Holešov (dále jen „vyvlastňovací úřad“) vydal na žádost osoby zúčastněné na řízení (dále jen „vyvlastnitel“) rozhodnutí ze dne 9. 8. 2023, č. j. HOL-6868/2023/SÚ/AH (dále jen „rozhodnutí o vyvlastnění“). Výrokem I vyvlastňovací úřad podle § 24 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „zákon o vyvlastnění“; viz čl. XXIX bod 1 zákona č. 152/2023 Sb.), rozhodl o vyvlastnění žalobcova vlastnického práva k části pozemku p. č. X, v k. ú. X (všechny pozemky uvedené v tomto rozsudku se nachází v tomtéž katastrálním území - pozn. soudu), a to zřízením věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele. Věcné břemeno spočívá v právu zřídit a provozovat na pozemku zařízení distribuční soustavy, a to kabel NN a uzemnění včetně všech součástí a příslušenství. Rozsah věcného břemene činí 76,64 m2 při délce 154,06 m. Výrokem II stanovil vyvlastňovací úřad náhradu za zřízení věcného břemene ve výši 4 307 Kč. Výrokem III vyvlastňovací úřad určil, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění nejpozději do 4 let od právní moci rozhodnutí o vyvlastnění. Výrokem IV stanovil vyvlastňovací úřad, že vlastnické právo žalobce k pozemku vyvlastněním nezaniká. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 10. 2023, č. j. KUZL 94526/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), na základě žalobcem podaného odvolání změnil rozhodnutí o vyvlastnění tak, že nově stanovil lhůtu pro uskutečnění záměru v délce 2 let, zrušil jeho výrok IV a z výrokové části i odůvodnění odstranil zmínky o použití zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen “liniový zákon“; viz čl. XXXIII bod 1 zákona č. 152/2023 Sb.). 3. Žalobce podal dne 2. 1. 2024 proti napadenému rozhodnutí žalobu podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V podání ze dne 15. 1. 2024 žalobce upřesnil, že žaloba směřuje pouze proti rozhodnutí o vyvlastnění podle § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění (výrok I prvostupňového rozhodnutí), a nenapadá tedy rozhodnutí o náhradě za zřízení věcného břemene podle § 24 odst. 4 zákona o vyvlastnění (výrok II prvostupňového rozhodnutí). Žaloba 4. Žalobce v prvé řadě namítá, že znalecký posudek o výši náhrady za zřízení věcného břemene předložený vyvlastnitelem stanovil výši náhrady za omezení vlastnického práva nesprávným způsobem, neboť nevychází z obvyklé výše nájemného. Výsledkem je dramaticky odlišná výše náhrady. Vadný posudek předložený vyvlastnitelem je překážkou meritorního rozhodnutí o vyvlastnění, neboť vyvlastnitel nesplnil povinnost předložit materiálně a formálně správný posudek. 5. Vyvlastňovací úřad pochybil dále tím, že nezohlednil žalobcem předložený znalecký posudek. Žalobce předložil tento posudek bezodkladně po uplynutí třicetidenní lhůty podle § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění, a to proto že nebyl schopen lhůtu dodržet. Žalobce ale požádal o její prodloužení. Tuto žádost měl vyvlastňovací úřad posoudit podle jejího obsahu jako žádost o navrácení v předešlý stav, neboť smyslem bylo zjevně požádat o prominutí zmeškání úkonu, který žalobce nestihl. Navíc i v případě pozdního předložení žalobcova posudku o výši náhrady za vyvlastnění, jde o relevantní důkaz, který zpochybnil správnost posudku předloženého vyvlastnitelem. 6. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného o tom, že námitky proti trase vedení podzemního kabelu měl vznášet již v územním řízení. Tato otázka se neposuzuje v územním řízení, nýbrž ve vyvlastňovacím řízení. Zda nelze účelu vyvlastnění dosáhnout šetrněji k vyvlastňovanému měl vyvlastňovací úřad zkoumat z úřední povinnosti bez ohledu na žalobcovy námitky, což neučinil. Za nepřiléhavý považuje žalobce názor žalovaného, že pokud byl žalobce v průběhu územního řízení hospitalizován, mohl si zvolit zástupce, který za něj mohl jednat. Tomuto účelu institut zástupce neslouží. 7. Žalovaný se nevypořádal s otázkou, zda je dán veřejný zájem pro budoucí výstavbu, resp. zda jde o stavbu distribuční soustavy dle § 2 odst. 2 bod 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění po zdejších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Stejně tak se žalovaný nevypořádal s námitkou neurčitosti výroku o zřízení věcného břemene z důvodu, že není patrné, v jakém rozsahu má být zřízeno. Konečně za vadu řízení považuje žalobce i skutečnost, že není zřejmé, zda vyvlastňovací řízení probíhalo podle zákona o vyvlastnění nebo na něj dopadají i ustanovení liniového zákona. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 8. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. K námitkám uplatněným v žalobě se vyjádřil obdobně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud jde o navrhovanou změnu trasy, připustil žalovaný, že takovou námitku lze uplatnit i ve vyvlastňovacím řízení. Žalobce uplatnil alternativní trasu vedení v rámci jednání o uzavření smlouvy s vyvlastnitelem vedeném před zahájením vyvlastňovacího řízení. Uvedl přitom, že navrhovaná trasa mu do budoucna znemožňuje uvažovanou výstavbu zemědělské stavby na vyvlastňovaném pozemku. Žalobce však netvrdil, že by vešel v jednání se stavebním úřadem o umístění takové stavby, a proto není třeba brát tuto námitku v potaz. 9. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žalobu odmítl pro opožděnost. Dle jejího názoru vyvlastňovací úřad postupoval zcela správně podle liniového zákona, neboť jde o energetickou infrastrukturu podle § 1 odst. 4 liniového zákona. Záměr pouze nepředstavuje vybraný záměr energetické infrastruktury ve smyslu druhé věty tohoto ustanovení. V daném případě se tak použije § 2 odst. 5 liniového zákona (míněn zjevně § 2 odst. 2 – pozn. soudu), podle něhož se lhůty pro podání žalob zkracují na polovinu. Žalobní lhůta činila 1 měsíc od oznámení napadeného rozhodnutí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. 11. Žaloba je i včasná. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) nelze uplatnit ustanovení liniového zákona stanovící pro podání žaloby kratší než obecnou dvouměsíční lhůtu podle § 72 odst. 1 s. ř. s., pokud se vyvlastňovaný řídil nesprávným poučením o délce lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí o vyvlastnění, a v důsledku toho podal žalobu opožděně. Bylo by tím popřeno jeho právo na přístup k soudu. Důsledky nesprávného poučení nelze přičítat k tíži vyvlastňovaného (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2014, č. j. 8 As 48/2014-27, č. 3143/2015 Sb. NSS, a obdobně rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2015, č. j. 1 As 13/2015-295). 12. Soud má za to, že v daném případě nastala obdobná situace. Žalovaný sice výslovně neuvedl v napadeném rozhodnutí poučení o délce lhůty k podání žaloby. Nezpochybnil rovněž, že se na daný záměr liniový zákon vztahuje, nicméně výslovně konstatoval, že jej nelze aplikovat v důsledku pochybení vyvlastňovacího úřadu spočívajícího v tom, že nesplnil povinnost poučit žalobce o použití tohoto zákona. Právě z toho důvodu ostatně z rozhodnutí o vyvlastnění odstranil zmínky o aplikaci liniového zákona. Za daných okolností tak mohl žalobce nabýt legitimní očekávání, že ani v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí se neuplatní zkrácená žalobní lhůta podle § 2 odst. 2 liniového zákona. Její aplikací by bylo žalobci upřeno právo na přístup soudu. Pokud žalobce podal žalobu před uplynutím obecné dvouměsíční lhůty podle § 72 odst. 1 s. ř. s., nelze ji odmítnout pro opožděnost. 13. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je věcně projednatelná. 14. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 15. O věci samé soud rozhodl bez naříze