9 As 101/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 100/2022- 71 - text  14 30 A 100/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobců: a) V. H. b) Ing. K. H. zastoupených advokátem JUDr. Pavlem Bergerem sídlem Bělocerkevská 1037/38, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2022, č. j. KUZL 81972/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se podanou žalobou domáhají zrušení rozhodnutí žalované uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru stavebního úřadu a životního prostředí (dále jen „městský úřad“), ze dne 28. 7. 2022, č. j. MUUH-SŽP/63468/2022/SrnJ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím městský úřad jako orgán ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“)shledal žalobce vinnými ze spáchání přestupku podle § 20 odst. 1 písm. c) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), jehož se z nedbalosti podle § 15 odst. 3 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) dopustili tím, že v rozporu s § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně ZPF v období nejméně od 24. 2. 2016 užívali zemědělskou půdu na zemědělském pozemku parcela číslo X zapsaného na LV č. C, obec X, katastrální území X, k nezemědělským účelům, spočívající v umístění stavby: „Chata ze dřeva o rozměrech cca 6,0 m x 8,0 m, se sedlovou střechou, včetně zastřešené terasy o rozměrech cca 2,0 x 6,0 m“, bez souhlasu s jejím odnětím ze ZPF. Za popsané jednání byla každému ze žalobců uložena pokuta ve výši 11 676 Kč. II. Obsah žaloby 3. Žalobci rozporují věcnou příslušnost městského úřadu i žalovaného. Pozemek p. č. X v k. ú. X je součástí dobývacího prostoru X, který dosud nebyl úředně zrušen a ve skutečnosti předmětný pozemek nebyl ani rekultivován, byť řada úředních dokumentů tvrdí opak. Jelikož skutečná kulturní zemědělská vrstva byla těžební společností odstraněna, rekultivační práce nebyly reálně provedeny, pozemky byly vráceny jejich vlastníkům bez jakékoli kompenzace, a to ani za provedenou těžbu, ani za neprovedenou rekultivaci, není pravomoc správních orgánů dána. 4. Žalobci namítají promlčení přestupku. Poukazující na skutečnost, že žalovaný k jejich odvolací námitce korigoval závěr městského úřadu, že žalobci užívali zemědělskou půdu v rozporu s jejím určení od roku 2003. Žalovaný považuje přestupek za prokázaný ode dne 24. 2. 2016. Žalobci vyjadřují svůj podiv nad dosavadním postupem správního orgánu. Chaty v dané lokalitě (tj. v lokalitě X) dle sdělení některých chatařů vznikaly již od roku 1998, přesto zahajuje správní orgán správní řízení o spáchání přestupku až v roce 2021. Žalobci proto uplatňují námitku promlčení. 5. Žalobci dále namítají porušení zásady materiální pravdy. Dle protokolárního předání lokality Štěrkovna Ostrožská Nová Ves do režimu zemědělského užívání ze dne 26. 3. 1992 mělo dojít podle správních orgánů k ukončení trvalého odnětí dotčené lokality a k navrácení pozemků do režimu ZPF. Správní orgány však opomněly, že dotčená lokalita byla následně zasažena důlní činností společnosti DOBET s.r.o., která byla ovšem ukončena až v průběhu roku 1998. I proto se začaly až po tomto roce vyskytoval v lokalitě X první chaty. Správní orgány nezjistily skutečný stav věci a narušily tak zásadu materiální pravdy. Žalobci namítají, že shrnutí ornice a devastace pozemků zahrnutých do ZPF pokračovala i v letech 1992 až 1998, bez skutečné následné rekultivace, což žalovaný zcela pominul. 6. Z většiny dobývacího prostoru se stala působením přírodních sil vodní plocha, přičemž okolní břehy, kam náleží i pozemek žalobců, současně poklesly o 3 až 4 m. Z toho je zjevné, že je pravdivá námitka žalobců, že ornice z jejich pozemku byla odvezena a pozemek jim byl vrácen ve stavu vytěžené neplodné půdy. Pokud žalovaný tvrdí, že se trvalý travní porost v dané lokalitě nachází až od roku 2006, nikoli na snímku z roku 2003, pak je zjevné, že se před rokem 2006 trvalý travní porost v dané lokalitě nenacházel. 7. Pokud se lokalita X aktuálně jeví jako kultivovaná plocha s travním porostem s výskytem stromů a keřů, pak je to nikoli z důvodu rekultivace subjektem, který k tomu byl povinen, ale proto, že ji zrekultivovali sami žalobci společně s ostatními chataři z dané lokalita. povinný subjekt se rekultivaci vyhnul. 8. Žalobci namítají, že k udělení pokuty došlo v rozporu se zjištěným stavem. Žalovaný vyhodnotil jako důvodnou námitku žalobců, že umístěním své chaty na dotčený pozemek nezpůsobili nevratnou změnu na tomto pozemku. Městský úřad přitom při hodnocení materiální stránky přestupku uvedl, že se nejedná o bagatelní jednání, neboť žalobci svým jednáním způsobili nevratnou změnu na předmětném zemědělském pozemku. Podle žalobců je z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zřejmé, že městský úřad při posouzení charakteru přestupku a stanovení pokuty vycházel z rozsahu a vážnosti zásahu do zemědělské půdy, tedy zohlednil i způsobení nevratné změny na předmětném pozemku žalobci. Žalovaný dovodil, že není podstatné, zda se jedná o vratnou či nevratnou změnu, ale že žalobci spáchali přestupek tím, že užívali zemědělskou půdu na jejich pozemku k nezemědělským účelům, konkrétně k výstavbě chaty ze dřeva. Takový postup žalovaného je podle žalobců zcela absurdní. Pokud městský úřad stanovil výši pokuty s ohledem na „nevratnou změnu“ zemědělského pozemku a následně žalovaný dovodil, že tato změna nevratná není, pak měl výši pokuty významně snížit, případně rozhodnutí zrušit a věc vrátit městskému úřadu k dalšímu řízení. 9. K takové okolnosti není třeba při stanovení výše sankce jakkoli přihlížet, neboť na posouzení společenské škodlivosti žalobcova jednání nemá podle názoru soudu žádný vliv. 10. Žalobci namítají rovněž rozpor napadeného rozhodnutí s dobrými mravy a zásadou dobré správy. Správní orgány přistoupily ke správnímu řízení zcela formalisticky. Vycházejí přitom z archaických listin s absentující návazností na skutečný stav dané lokality. K žádnému reálnému navrácení pozemků v lokalitě X do ZPF nedošlo, tím spíše nikoli v roce 1992, kdy těžební činnost společnosti DOBET s.r.o. teprve následovala. Též nedošlo k žádné rekultivaci předmětné lokality ze strany tohoto povinného subjektu, byť se tato společnost a dotčené orgány státní správy, které tento stav tolerovaly, snaží navodit opak. Ze současně vedených správních řízení s ostatními chataři je zřejmé, že městský úřad danou lokalitu řádně nezkoumal, není mu znám charakter jednotlivých staveb, přičemž svá rozhodnutí vydal formulářově ve zcela autentickém znění. Žalobci připouštějí, že na svém pozemku v lokalitě X umístili stavbu bez řádného stavebního povolení, činili tak ovšem v době, kdy jim bylo odpovědnými orgány slibováno umožnění výstavby ihned po úředním zrušení dobývacího prostoru. Žalobci namítají, že umístění staveb v lokalitě X bylo pro chataře jedinou motivací pro provedení rekultivace jejich pozemků na břehu Ostrožských jezer, kdy povinný subjekt v tomto směru na svoji povinnost zcela rezignoval. Orgány ochrany životního prostředí neprovedení rekultivace dané lokality ze strany povinného subjektu tiše tolerovaly. Ve chvíli, kdy rekultivaci provedli na své náklady vlastníci poškozených pozemků, přichází orgán ochrany ZPF s jejich pokutováním za zábor mizivého procenta zemědělské půdy stavbami, jež se snaží dlouhodobě legalizovat. Žalobci proto považují postup správních orgánů za amorální a ve všech ohledech odporující zásadě dobré správy. 11. Žalobci navrhují, aby krajský soud rozhodl o upuštění od uložené pokuty nebo o zrušení správních rozhodnutí. III. Vyjádření žalované k žalobě a replika žalobců 12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Argumentuje k jednotlivým žalobním bodům. 13. K návrhu žalobců na provedení výslechu Ing. arch. O. K. žalovaný mimo jiné uvádí, že navrhovaný svědek hájil práva majitelů nelegálně vybudovaných chat v lokalitě X u jezer vzniklých po těžbě štěrkopísku, kde se nachází ochranné pásmo vodního zdroje. Navrhovaný svědek měl v tomto ochranném pásmu umístěnu nepovolenou stavbu mobilní buňky (maringotky), o jejíž dodatečné povolení neúspěšně usiloval. K tomu žalovaný jako důkaz doložil rozhodnutí ze dne 15. 2. 2018, č. j. KUZL 12619/2018. 14. Na vyjádření žalované reagovali žalobci podáním ze dne 27. 4. 2023. V něm setrvali na své předchozí žalobní argumentaci. Dále uvedli, že souhlasí s tvrzením žalovaného, že předmětný pozemek je v dobývacím prostoru s tím, že tento dobývací prostor bude Báňským ú