4 As 155/2020 — Nejvyšší správní soud

30 A 51/2023- 123 - text  6 30 A 51/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Navrátilova, s. r. o. sídlem Navrátilova 1632/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Vinařský fond sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno zastoupený advokátem JUDr. Janem Streličkou sídlem Veselá 163/12, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 26. 4. 2023, čj. 2613/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 27. 3. 2023 k Vinařskému fondu žádost, kterou se domáhal poskytnutí informací v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o svobodném přístupu k informacím“), a to: „elektronických kopií rozhodnutí o poskytnutí podpory podle § 31 odst. 4 písm. a) – c) zákona č. 321/2004 Sb., o vinařství o vinohradnictví, podle kterých Vinařský fond vyplatil: - společnosti FOCUSCentrum pro sociální a marketingovou analýzu, spol. s r.o. dne 24. 5. 2011 částku 168 000 Kč, - společnosti CCV, s.r.o. dne 9. 4. 2013 částku 464 640 Kč, dne 13. 5. 2013 částku 348 480 Kč a dne 9. 7. 2013 částku 348 480 Kč, - společnosti Incoma GfK, s.r.o. dne 25. 5. 2015 částku 239 580 Kč, a - společnosti AHOLD Czech republic a.s. dne 3. 2. 2017 částky 417 969 Kč a 1 089 000 Kč, s případným vyloučením těch informací, o nichž to stanoví zákon.“ Vinařský fond však jeho žádost rozhodnutím ze dne 11. 4. 2023, čj. 2518/2023 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace“), odmítl s odůvodněním, že požadovanými informacemi nedisponuje a nemá, ani v dané době neměl, zákonnou či jinou povinnost těmito informacemi disponovat, neboť požadovaná rozhodnutí nevydal. 2. Rozklad žalobce podaný proti výše citovanému prvostupňovému rozhodnutí zamítl předseda Rady žalovaného rozhodnutím ze dne 26. 4. 2023, čj. 2613/2023, sp. zn. 2315/2023 (dále též „napadené rozhodnutí“) a potvrdil rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace. Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 31. 5. 2023. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit, neboť namítal, že žalovaný ve smyslu § 31 odst. 4 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů (dále též „vinařský zákon“) vyplatil finanční prostředky příslušným žadatelům, tak jak je uvedeno v jeho žádosti o poskytnutí informací. Tomuto úkonu muselo předcházet vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory, neboť žalovaný nemůže třetím osobám vyplatit finanční prostředky v režimu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) vinařského zákona jinak, než na základě řízení o poskytnutí podpory ukončeného vydáním schvalujícího rozhodnutí. Tuto argumentaci žalobce ve svých podáních košatě rozvíjel, avšak způsobem směřujícím mimo podstatu projednávané věci. 4. Žalobce dále namítal, že rozhodnutí předsedy Rady žalovaného není v souladu s ustanoveními § 3 a § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť se odvolací orgán řádně nevypořádal se skutkovým a právním stavem v době jeho vydání a řádně se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. III. Argumentace žalovaného 5. Žalovaný navrhl podanou žalobou zamítnout, neboť uplatněné žalobní námitky považuje za nedůvodné. Uvedl, že požadované informace žalobci nemohl poskytnout, neboť je nemá k dispozici a ani není a nebyl povinen tyto vyhotovovat, případně jimi disponovat. Ve vztahu k obchodním společnostem uvedeným v žádosti žalovaný neeviduje žádná rozhodnutí o poskytnutí podpory, přičemž poukázal na rozdíl mezi poskytováním podpory jednotlivým žadatelům ve formě veřejnoprávního vztahu a poskytování úplatných plnění třetím osobám na základě smlouvy, tedy na základě soukromoprávního vztahu. Žalovaný dále předložil jednotlivé smlouvy uzavřené s obchodními společnostmi označenými žalobcem v žádosti o informace, avšak podotkl, že žalobce tyto dokumenty nepožadoval. 6. V doplňujícím podání ze dne 5. 9. 2023 žalovaný odkázal na sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 29. 8. 2023, č. j. UOOU02373/235, v rámci něhož Úřad pro ochranu osobních údajů v návaznosti na podnět žalobce neshledal důvod pro zahájení přezkumného řízení proti napadenému rozhodnutí žalovaného. IV. Řízení před krajským soudem 7. Ve věci proběhlo dne 6. 6. 2024 na žádost žalovaného ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce se z jednání omluvil. 8. Krajský soud na jednání zamítl veškeré důkazní návrhy ze strany žalobce. Listinami obsaženými ve správním spise se v soudním řízení správním nedokazuje, soud z obsahu správního spisu vychází. Pokud jde o další navržené důkazy, jednalo se zejména o výroční zprávu Vinařského fondu, dále o sdělení Evropské komise ke stížnosti jiné osoby na údajné zneužití podpory poskytnuté žalovaným Vinařským fondem a o vyjádření žalovaného v soudním řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 1. Všechny tyto důkazy měly podpořit názor žalobce, že jediný způsob, jakým může žalovaný vyplácet peníze jiné osobě, je na základě správního rozhodnutí o poskytnutí podpory. Krajský soud shledal, že pro posouzení sporné právní otázky nejsou tyto skutečnosti významné, jak níže vysvětlí. 9. Žalovaný na jednání zopakoval své procesní stanovisko k věci samé, obsažené v písemném vyjádření, a následně rozvinul argumentaci, podle které by mu měl soud přiznat náhradu nákladů řízení. Uvedl, že Vinařský fond je svébytný subjekt, který sice vykonává i činnost v oblasti veřejné správy (poskytuje podpory vinařům), v jeho činnosti však převažují soukromoprávní prvky. V nynějším případě navíc žalobce požadoval informace právě z této oblasti činnosti žalovaného. A konečně, Vinařský fond má pouze 5 zaměstnanců, přičemž žádný z nich nemá právnické vzdělání. Není tedy personálně vybaven k tomu, aby se hájil před soudem, a zcela důvodně si proto za tímto účelem najal advokáta. 10. Krajský soud provedl žalobcem navržený důkaz výroční zprávu vinařského fondu za rok 2023. Z ní vyplynulo, že vinařský fond má skutečně jen 5 zaměstnanců. O druhu jejich vzdělání se ve výroční zprávě nic neříká (někteří z nich mají magisterský titul). Žalovaný navrhl, aby soud jednání odročil a umožnil mu navrhnout důkazy na podporu tvrzení, že žádný zaměstnanec fondu není právník. Soud návrh zamítl, neboť žalovaný o jednání věděl s dostatečným předstihem a pokud na něm chtěl vznášet nová tvrzení, měl počítat s tím, že bude muset na jednání unést důkazní břemeno. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba není důvodná. 12. Úvodem soud podotýká, že předseda Rady žalovaného rozhodoval o rozkladu žalobce podle § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím jako nadřízený orgán ve smyslu § 178 správního řádu aplikovaného na základě § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Nadřízeným orgánem žalovaného je předseda Rady s ohledem na úpravu obsaženou v § 31 odst. 6 vinařského zákona, podle níž rozhoduje o opravných prostředcích podle zvláštních zákonů. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2020, čj. 4 As 155/202042, o tom, že pokud nelze určit nadřízený orgán povinného subjektu, stává se jím od 1. 1. 2020 Úřad pro ochranu osobních údajů, se tak zde neuplatní. 13. K samotnému posouzení věci je třeba uvést, že účelem zákona o svobodném přístupu k informacím je umožnit veřejnosti, aby získávala informace, jež jsou v držení veřejné správy a veřejných institucí a vztahují se k jejich působnosti (§ 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím). Povinnost poskytovat informace se však netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací (§ 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím). Povinný subjekt může rovněž odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednotlivých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má (§ 11b zákona o svobodném přístupu k informacím). Zákon o svobodném přístupu k informacím tedy rozlišuje dvě situace: a) žadatel se domnívá, že určitá informace existuje, přičemž tomu tak není, tedy se jedná o žádost o neexistující informaci ve smyslu § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím, b) žadatel požaduje vytvoření či obstarání nových informací (např. právní analýzy, analýzy dat shromážděných při své rozhodovací činnosti apod.) v rozporu s ustanovením § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. V obou těchto případech je však na místě, aby takovéto žádosti povinný subjekt odmítl ve smyslu § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím. 14. Pokud se tedy žalobce domáhal poskytnutí informací, resp. konkrétních rozhodnutí, které však žalovaný v r