7 As 188/2023 — Nejvyšší správní soud

31 A 68/2010- 289 - text  19 č. j. 31 A 68/2010 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. J. S. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jaroslavem Brožem sídlem Marie Steyskalové 62, 616 00 Brno proti žalované: Komora patentových zástupců České republiky sídlem Gorkého 12, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Václavem Kotkem sídlem třída Kpt. Jaroše 10, 602 00 Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v neumožnění žalobci složení slibu patentového zástupce a v nezapsání žalobce do seznamu patentových zástupců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda žalobce splnil podmínku odborné praxe pro složení slibu a pro zápis do seznamu patentových zástupců ve smyslu § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen „ZPZ“). 2. Žalobce se původně žalobou doručenou dne 8. 9. 2010 Krajskému soudu v Brně a zapsanou pod sp. zn. 31 A 68/2010 domáhal ochrany proti nečinnosti žalované spočívající v nevydání rozhodnutí ve věci připuštění složení slibu a zápisu žalobce do rejstříku patentových zástupců vedeného žalovanou. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 4. 2011, č. j. 31 A 68/2010-51, žalobu odmítl pro opožděnost. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 2. 2012, č. j. 4 Ans 5/2011-83, usnesení krajského soudu zrušil. Sám však současně žalobu odmítl s tím, že žalobce se domáhá rozhodnutí ve věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. 3. Žalobce v souladu s poučením Nejvyššího správního soudu podal ve stanovené lhůtě k Městskému soudu v Brně žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). V ní se domáhal, aby soud žalované uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci připuštění složení slibu a zápisu žalobce do rejstříku patentových zástupců vedeného žalovanou a dále povinnost umožnit žalobci složení slibu do rukou předsedy Komory patentových zástupců České republiky a zapsat žalobce do rejstříku a seznamu patentových zástupců. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 2. 2017, č. j. 45 C 30/2012-256, žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 11. 2017, č. j. 18 Co 114/2017-281, rozsudek Městského soudu v Brně potvrdil; změnil jej jen v části týkající se náhrady nákladů řízení. Dovolání žalobce odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2019, č. j. 23 Cdo 1576/2018-306. 4. Všechna tato rozhodnutí civilních soudů byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. II. ÚS 2988/19. 5. Městský soud následně s ohledem na změnu judikatury podal návrh Zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „Zvláštní senát“), k rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Nejvyšším správním soudem a Krajským soudem v Brně. Zvláštní senát usnesením ze dne 20. 12. 2021, č. j. Konf 21/2021-8, rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 30/2012 je soud ve správním soudnictví. Současně zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2011, č. j. 31 A 68/2010-51 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2012, č. j. 4 Ans 5/2011-78. 6. Následně byla věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 30/2012 postoupena Krajskému soudu v Brně a zapsána pod sp. zn. 31 A 22/2023. Usnesením ze dne 21. 3. 2023, č. j. 31 A 22/2023-348 soud tuto žalobu odmítl pro překážku věci zahájené – Zvláštní senát totiž zrušil rozhodnutí správních soudů v totožné věci vedené pod sp. zn. 31 A 68/2010. Řízení v této věci bylo přitom zahájeno dříve než řízení vedené původně před civilními soudy. Krajský soud v Brně proto nyní pokračuje v řízení o žalobě podané dne 8. 9. 2010 a vedené pod sp. zn. 31 A 68/2010. Podáními doručenými soudu dne 3. 4. 2023 a 30. 5. 2023 žalobce svou původně nečinnostní žalobu upravil tak, že se nadále domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalované, konkrétně uložení povinnosti žalované, aby žalobci umožnila složit slib patentového zástupce a aby žalobce zapsala do seznamu patentových zástupců. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 7. Žalobce uvedl, že dne 20. 3. 2007 vykonal odbornou zkoušku z oblasti ochrany práv na označení. Poté byl přípisem žalované ze dne 29. 3. 2007 vyzván ke sdělení, zda má zájem o zápis do seznamu patentových zástupců, aby mohl být zorganizován zákonem předpokládaný slib. Dne 10. 4. 2007 žalobce zaslal žalované požadované doklady – výpis z rejstříku trestů, kopii vysokoškolského diplomu a potvrzení o odborné praxi vydané dne 2. 4. 2007 advokátem JUDr. Janem Slunečkem. Žalovaná přípisem ze dne 27. 4. 2007, č. j. 46/07, zpochybnila potvrzení o odborné praxi s tím, že nejde o potvrzení zaměstnavatele, ani neodkazuje na pracovní smlouvu. Následovala bohatá korespondence mezi účastníky týkající se doložení odborné praxe žalobce prostřednictvím předmětného potvrzení. V jejím rámci se žalovaná obrátila na Českou advokátní komoru, což vyústilo v podání kárné žaloby na advokáta JUDr. Jana Slunečka. Advokát byl sice kárného obvinění zproštěn, nicméně žalovaná setrvala na svém stanovisku, že má pochybnosti o žalobcem vykonané praxi (naposledy v dopisu ze dne 30. 12. 2009). Žalobce má za to, že podmínku odborné praxe splňuje, a proto se u soudu domáhá uložení povinnosti žalované umožnit mu složení slibu patentového zástupce a zapsat jej do seznamu patentových zástupců. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná namítla, že žaloba je opožděná. Podle § 8 odst. 2 ZPZ má totiž žalovaná nejpozději do jednoho měsíce po doručení žádosti umožnit složení slibu a následně žadatele zapsat do seznamu patentových zástupců. Žalobce požádal o zápis dne 10. 4. 2007 a dne 27. 4. 2007 mu žalovaná sdělila, že nesplňuje zákonné podmínky pro složení slibu a následný zápis. Dvouměsíční lhůta k podání zásahové žaloby začala plynout dnem doručení sdělení žalované žalobci a uplynula marně, neboť žalobce podal žalobu k přepravě až dne 7. 9. 2010. Neumožnění složení slibu a nezapsání žalobce do seznamu je dle žalované jednorázový zásah s trvajícími účinky; k tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu. 9. Žalobě nelze dle žalované vyhovět též z toho důvodu, že podmínkou pro zápis do seznamu patentových zástupců je předchozí složení slibu do rukou předsedy žalované. Žalované tak nelze přikázat, aby žalobce zapsala do seznamu, aniž by žalobce předtím složil slib. 10. Ve věcné rovině žalovaná konstatovala, že potvrzení advokáta JUDr. Jana Slunečka je obecnou nic neříkající proklamací, která neprokazuje odbornou praxi ve smyslu § 8 odst. 1 písm. d) ZPZ. Z odůvodnění kárného senátu České advokátní komory a z výpovědi žalobce před Městským soudem v Brně dne 6. 11. 2014 dále dle žalované vyplývá, že se žalobce u JUDr. Slunečka připravoval pouze teoreticky a nikoliv prakticky. Žalovaná též poukázala na to, že žalobce je od roku 1994 zapsán do seznamu daňových poradců. S ohledem na rozsah této jeho činnosti a na další žalobcovy živnosti je dle žalované zcela vyloučeno, aby při tak rozsáhlém podnikání byl žalobce schopen získat odbornou praxi soustavným a pravidelným výkonem činnosti v oblasti průmyslových práv. 11. Žalobě nelze dle žalované vyhovět ani přes nález Ústavního soudu ze dne ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. II. ÚS 2988/19. Oproti situaci posuzované Ústavním soudem již nyní jednání profesních komor nemohou být napadena civilní žalobou, nýbrž podléhají přezkumu ve správním soudnictví. Žalovaná přitom v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dle § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vyhodnotil potvrzení JUDr. Slunečka a dospěla k závěru, že tento důkaz podmínku odborné praxe neprokazuje. Toto hodnocení nevybočilo ze zákonných mezí a není v pravomoci správního soudu toto hodnocení nahradit vlastním hodnocením (k tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2011, č. j. 2 As 100/2010-116). Právní závěry obsažené v citovaném nálezu Ústavního soudu považuje žalovaná za mylné – ZPZ žalované neumožňuje vydat profesní předpis vymezující odbornou praxi. Žalovaná mohla takový předpis vydat pouze v rámci zákonné definice odborné praxe a nemohla jej nepřípustně zúžit. Žalovaná tento předpis vydala, avšak ten pouze potvrdil ustálená pravidla žalované. Žalovaná dále s odkazem na zákonnou úpravu činnosti některých profesních komor nesouhlasí s tvrzením Ústavního soudu, že pro všechny komory je příznačná podrobná úprava profesních záležitostí ve stavovských předpisech. 12. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud žalobu odmítl pro opožděnost. IV. Původní rozsudek krajského soudu 13. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dn