4 Azs 246/2020 — Nejvyšší správní soud

31 A 96/2023- 35 - text  5 č. j. 31 A 96/2023 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Ing. et Ing. S. P. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Martinem Halahijou sídlem tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno proti žalovanému: Velitel 74. mechanizovaného praporu sídlem Vojenský útvar 6142, ul. Sokolovská, 685 13 Bučovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v tom, že žalovaný vydal dne 30. 6. 2023 potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání při zániku služebního poměru týkající se žalobkyně takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Soud vyzývá žalobkyni, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení sdělila soudu číslo bankovního účtu, na nějž má být soudní poplatek vrácen. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou dne 20. 10. 2023 Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného – Ministerstva obrany České republiky. Uvedla, že byla vojákyní z povolání od 1. 4. 2019 do 30. 6. 2023. Služební poměr ukončila na vlastní žádost z důvodu šikany ze strany velitele 74. mechanizovaného praporu; průběh služebního poměru a skutkové okolnosti týkající se tvrzené šikany žalobkyně v žalobě podrobně popsala. Při nahlížení do svého osobního spisu dne 21. 8. 2023 žalobkyně zjistila, že dne 30. 6. 2023 bylo vydáno a do spisu založeno potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání při zániku služebního poměru („hodnocení při zániku služebního poměru“). Tento dokument byl vydán v rozporu se zákonem, neboť žalobkyně o něj nepožádala, jeho obsah je lživý, účelový a nadmíru škodlivý, jelikož představuje reálnou překážku pro další zaměstnávání žalobkyně. Účelem hodnocení při zániku služebního poměru je potvrdit službu vojákovi pro účely sociálního zabezpečení, zákoníku práce či např. veřejného zdravotního pojištění, případně rovněž k přestoupení z Armády České republiky do jiného ozbrojeného sboru. Žalovaný však hodnocení zneužil k bezdůvodnému poškození žalobkyně a ke způsobení újmy na jejím dobrém jméně, cti, reputaci i nezvratné újmě na její profesní (i budoucí) kariéře. Nezákonnou praxí je u těchto hodnocení při zániku služebního poměru dosahováno eliminace nežádoucích vojáků z povolání, kteří brojí proti systematické šikaně v armádě, personálním, právním i faktickým nezákonným postupům či poukazují na pochybení svých velitelů či důstojníků. Žalobkyně proto navrhla, aby soud předmětné hodnocení při zániku služebního poměru „zrušil“ a uložil žalovanému povinnost skartovat či zničit každé neoprávněné a nezákonné hodnocení při zániku služebního poměru týkající se žalobkyně. 2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2023, č. j. 10 A 133/2023-16, žalobkyni poučil o svém názoru, že žalovaným služebním orgánem by měl být velitel 74. mechanizovaného praporu; současně ji vyzval k opravě označení žalovaného. Žalobkyně výzvě vyhověla podáním ze dne 1. 11. 2023, jímž žalovaného změnila v souladu s poučením městského soudu. Městský soud následně usnesením ze dne 9. 11. 2023, č. j. 10 A 133/2023-28, věc postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému podle sídla žalovaného. 3. Dne 13. 12. 2023 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně. Krajský soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky, za nichž může věc projednat. Zaměřil se přitom na přípustnost žaloby, neboť podle § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), platí, že žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. 4. Podle § 23 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, nazvaném „Písemné hodnocení při zániku služebního poměru“ platí, že při zániku služebního poměru je služební orgán povinen vydat na žádost vojáka nejpozději dnem zániku služebního poměru potvrzení o službě a písemné hodnocení, ve kterém musí být vyhodnocen celý průběh služebního poměru. 5. Z citovaného ustanovení vyplývá, že hodnocení při zániku služebního poměru se vydává výlučně na žádost vojáka a jeho obsahem je zejména zhodnocení celého služebního poměru. Podkladem takového hodnocení logicky budou jednotlivá služební hodnocení zpracovaná v průběhu služby ve smyslu § 17 zákona o vojácích z povolání (srov. Skoruša, L., Daněk, J. a kol. Zákon o vojácích z povolání. Komentář. Praha : Wolters Kluwer, 2018). Z konstantní judikatury přitom vyplývá, že služební hodnocení vydaná dle § 17 zákona o vojácích z povolání jsou vyloučena ze soudního přezkumu a lze je přezkoumat jen jako podkladový úkon ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. Samotným služebním hodnocením se totiž nezakládají, nemění ani neruší práva a povinnosti – jedná se toliko o podklad pro rozhodování ve věcech služebního poměru (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 6 As 230/2022-30). 6. Podle názoru soudu má však hodnocení při zániku služebního poměru dle § 23 zákona o vojácích z povolání jinou povahu, než služební hodnocení dle § 17 téhož zákona. Hodnocení při zániku služebního poměru totiž zjevně neslouží pro rozhodování ve věcech služebního poměru vojáka – neboť ten je již ukončen. Je vydáváno výlučně na žádost vojáka, který s ním může naložit dle svého uvážení, typicky jej může použít při hledání nového zaměstnání jako doklad o své praxi. Pokud je přitom takové hodnocení zpracováno věcně nesprávně (je ve vztahu k bývalému vojákovi bez opory v dosavadních služebních hodnoceních negativní), může ztížit jeho další pracovní uplatnění. Lze tedy uzavřít, že hodnocení při zániku služebního poměru není podkladovým úkonem ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s., je však způsobilé (v případě věcné nesprávnosti) zasáhnout do právní sféry bývalého vojáka. 7. Soud spatřuje jistou podobnost mezi hodnocením při zániku služebního poměru a pracovním posudkem vydávaným na žádost zaměstnance zaměstnavatelem při skončení pracovního poměru (§ 314 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Podle § 315 zákoníku práce pak nesouhlasí-li zaměstnanec s obsahem potvrzení o zaměstnání nebo pracovního posudku, může se domáhat do 3 měsíců ode dne, kdy se o jejich obsahu dověděl, u soudu, aby zaměstnavateli bylo uloženo přiměřeně jej upravit. V tomto druhu soudního řízení je přitom soud vázán konkrétním návrhem zaměstnance, jak má být posudek upraven (tak již rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 11. 1978, sp. zn. 13 Co 700/78). 8. Soud nevidí rozumný důvod, proč by soudní ochrana poskytovaná zaměstnancům v pracovním poměru v souvislosti s nesprávným pracovním posudkem měla být odpírána zaměstnancům ve služebním poměru v souvislosti s nesprávným hodnocením jejich služby na konci služebního poměru. Ostatně hodnocení při zániku služebního poměru není pouze institutem zákona o vojácích z povolání. Obdobnou úpravu obsahují i další zákony regulující služební poměr – srov. § 76 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, a § 43 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Soud se ztotožňuje s žalobkyní, že hodnocení při zániku služebního poměru nemá charakter správního rozhodnutí – zákon nestanovuje jeho formální náležitosti, nemá strukturu správního rozhodnutí a není vydáváno v žádném řízení [ustanovení o řízení ve věcech služebního poměru se na něj nevztahují, srov. přiměřeně § 144 odst. 2 písm. b) a dále § 145 zákona o vojácích z povolání]. Obranou proti věcně nesprávnému hodnocení při zániku služebního poměru tak je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. Jelikož zákon o vojácích z povolání nepředpokládá žádnou možnost, jak by se voják mohl proti věcně nesprávnému hodnocení při zániku služby jinak bránit (a to ani formou námitek, srov. naproti tomu § 17 odst. 3 zákona o vojácích z povolání v případě služebního hodnocení), může podat přímo žalobu k soudu. Vydal-li tedy služební orgán na žádost vojáka potvrzení o službě a písemné hodnocení při zániku služebního poměru podle § 23 zákona o vojácích z povolání, které je věcně nesprávné, může voják přímo podat zásahovou žalobu a domáhat se, aby soud přikázal služebnímu orgánu konkrétní úpravu hodnocení. 9. V projednávané věci je nicméně situace odlišná. Žalobkyně o hodnocení při zániku služebního poměru nepožádala, a toto přesto bylo vydáno a založeno do jejího osobního spisu. Žalobkyně žalobou nebrojí proti jeho věcné nesprávnosti (resp. nepožaduje jeho konkrétní úpravu), nýbrž žádá, aby bylo zlikvidováno. Z toho vyplývá, že žalobkyně vydané hodnocení při zániku služebního poměru ani nehodlá použít ve vztahu k třetím osobám, a v tomto ohledu ani nemůže být (nesprávným) hodnocením zasaženo do její právní sféry. 10. To ovšem nic nemění na tom, že dle žalobních tvrzení jsou v osobním spisu žalobkyně uchovávány nepravdivé a zkreslené údaje o její osobě. Ačkoliv z povahy věci je zřejmé