6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 9/2022- 51 - text  8 31 Ad 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobkyně: Ing. P. G., MBA, LL.M., bytem X zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D. sídlem Rohanské nábřeží 671/15, 186 00 Praha 8 - Karlín proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 967/34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2022, č. j. MV-13036-46/SR-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně brojí podanou žalobou proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo opětovně rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu (dále též Rada ERÚ) ze dne 3. 8. 2020, č. j. 12254-23/2019-ERU, kterým Rada ERÚ rozhodla o žádostech žalobkyně o proplacení přesčasových hodin za rok 2017, 2018, 2019 tak, že žalobkyni přiznala plat za práci přesčas v celkové výši 380 919 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za jednotlivé měsíce, za které byl žalobkyni přiznán plat za službu přesčas. Dále Rada ERÚ rozhodla, že se žalobkyni nepřiznává nárok na plat za 121,65 hodin služby přesčas za rok 2016 (121 hodin, 39 minut), nárok na plat za službu přesčas za rok 2017 přesahující 93,25 hodin služby přesčas a nárok na plat za službu přesčas za rok 2018 přesahující 78 hodin služby přesčas. 2. Napadeným rozhodnutím žalovaný prvostupňové rozhodnutí ve výroku I v bodě 18 změnil tak, že se slova „ode dne 1. února 2019 do zaplacení“ nahrazují slovy „ode dne 1. února 2020 do zaplacení“ (výrok I), ve zbytku prvostupňové rozhodnutí, potvrdil (výrok II), a určil, že účinky výroku I napadeného rozhodnutí nastávají ode dne předběžné vykonatelnosti prvostupňového rozhodnutí. 3. O věci rozhodoval žalovaný podruhé poté, co jeho předcházející rozhodnutí ze dne 23. 11. 2020, č. j. MV-13036-22/OKR-2020, kterým odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2022, č. j. 31 Ad 2/2021–121. II. Podání účastníků 4. Žalobkyně v podané žalobě podrobně brojila proti závěrům žalovaného a její námitky lze obsahově rozdělit do následujících žalobních bodů. Předně namítala, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor zdejšího soudu vyslovený v rozsudku ve věci sp. zn. 31 Ad 2/2021 a neprovedl důkaz mzdovými listy ostatních vedoucích zaměstnanců, kterým byl jednak přiznán příplatek za vedení a dále i plat za službu přesčas. Z vypořádání námitky nezapočtení příplatku za vedení vyplývá, že v případě žalobkyně došlo k diskriminaci, neboť k vyplacení platu za službu přesčas vykonanou v roce 2019 včetně příplatku za vedení nejméně v případě dvou představených došlo. Zároveň namítla, že i nynější rozhodnutí žalovaného nemá oporu ve správním spise a závěry žalovaného o zavedené praxi ERÚ při poskytování platu za službu přesčas jsou nepřezkoumatelné. Poskytnutí platu za službu přesčas včetně příplatku za vedení až do 31. 12. 2019 naopak poskytuje oporu pro závěr, že bylo zavedenou správní praxí ERÚ poskytovat představeným plat za službu přesčas včetně příplatku za vedení, což zakládá legitimní očekávání žalobkyně ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též NSS) a správní orgány postupovaly v rozporu se zákazem libovůle. 5. V dalším žalobním bodu brojila proti nesprávnému právnímu posouzení otázky započítávání příplatku za vedení do platu za službu přesčas. Nezapočtení příplatku za vedení dle § 144 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve spojení s § 127 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, do platu za službu přesčas označila za mezeru v zákoně, a to s ohledem na to, že příplatek za vedení je započítáván do platu za službu přesčas ve stanoveném rozsahu (nezapočítává se pouze v případě služby přes čas nad 150 hodin ročně), a s ohledem na to, že v případě čerpání náhradního volna by byla pro výpočet náhrad použita průměrná hodinová sazba platu, která taktéž příplatek za vedení zahrnuje. Podle žalobkyně by proto mělo být aplikováno analogicky ustanovení § 125 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, které obsahuje zahrnutí příplatku za vedení, a příplatek za vedení měl být do výpočtu platu za službu přesčas zahrnut. 6. Dále namítla, že nedošlo k promlčení nároku na zaplacení platu za službu přesčas, kterou vykonala v roce 2016, a to s ohledem na § 125 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který měl být v její věci aplikován. Stejně tak brojila i proti posouzení správnosti uplatnění námitky promlčení nároku na zaplacení platu za službu přesčas, kterou vykonala v roce 2016. 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že právní názor krajského soudu respektoval, neboť se zabýval praxí ERÚ v předmětné době a dospěl k závěru, že přes poskytnutí platu za službu přesčas se zahrnutím příplatku za vedení dvěma představeným (z pěti vč. žalobkyně) byl tento postup v rozporu se zákonem a oba představení byli vyzváni k vrácení bezdůvodného obohacení. Tento postup podle něj nepředstavuje zavedenou praxi. K výpočtu platu za službu přesčas odkázal na své rozhodnutí s tím, že výpočet měl být proveden dle § 125 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů za použití zákoníku práce a není ani legitimní ani opodstatněné postupovat analogicky podle jiného právního předpisu. 8. Pokud jde o námitku promlčení a její uplatnění v nyní posuzované věci odkázal žalovaný na rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 31 Ad 2/2021. 9. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které setrvala na svých žalobních námitkách. III. Posouzení věci 10. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí předsedy žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. K respektování závazného právního názoru a stanovení platu za službu přesčas 11. V rozsudku ve věci sp. zn. 31 Ad 2/2021 zdejší soud uvedl: „ 51. V případě, že Energetický regulační úřad zahrnoval do výpočtu příplatku za službu přesčas u vedoucích zaměstnanců i příplatek za vedení a zavedl tak určitou správní praxi, pak je na ERÚ, potažmo na žalovaném, aby buď vysvětlil, proč nezahrnul příplatek za vedení do výpočtu příplatku za službu přesčas v případě žalobkyně, případně jednoznačně vyvrátil, že byl příplatek za vedení do výpočtu příplatku za službu přesčas i u ostatních vedoucích zaměstnanců. Způsob, jakým byl vypočítáván v předmětném období příplatek za službu přesčas, je objektivně zjistitelný ze mzdových listů ostatních vedoucích zaměstnanců, kterým byl jednak přiznán příplatek za vedení a dále i příplatek za službu přesčas, případně výslechem jednotlivých zaměstnanců ERÚ, ať již z personálního či mzdového oddělení, ev. osob, které předmětné příplatky inkasovaly. 12. 52. Soud považuje doplnění skutkových zjištění za nezbytné. Zároveň ale doplnění skutkových zjištění přesahuje rámec přezkumné pravomoci soudu, neboť s ohledem na další skutková zjištění připadá do úvahy celá škála možných řešení od zaujetí shodného právního názoru žalovaným, nicméně s vypořádáním se s argumentací žalobkyně, pro změnu právního názoru, avšak ta bude spojena s možným přepočtem platových nároků žalobkyně. Na tomto místě soud považuje za vhodné zdůraznit, že pro uplatnění námitky rozdílného zacházení postačovalo sdělení žalobkyně, že má o takovém postupu informace.“ 13. Podstata rozsudku ve věci sp. zn. 31 Ad 2/2021 netkví v tom, co žalobkyně mylně považuje za závazný právní názor zdejšího soudu, tj. v povinnosti doplnit správní spis o další důkazy v podobě mzdových listů, v povinnosti ERÚ (potažmo žalovaného) objasnit, zda byl do výpočtu příplatku za službu přesčas zahrnován u vedoucích zaměstnanců i příplatek za vedení a byla tak zavedena určitá správní praxe, a v povinnosti vysvětlit, proč tomu bylo u žalobkyně případně jinak. Mzdové listy byly zdejším soudem uvedeny jako jednoznačný důkaz o tom, jaký plat byl vyplácen jednotlivým představeným. 14. Z obsahu správního spisu je patrné, že ERÚ nepopřel, že by vyplácel některým představeným plat za službu přesčas se započtením příplatku za vedení. Z napadeného rozhodnutí je nicméně patrné, že správní orgány přistoupily (na rozdíl od prvního řízení ve věci) ve vazbě na zrušující rozsudek zdejšího soudu nikoliv pouze ke zjištění praxe ERÚ, ale především k posouzení zákonnosti nároku