5 Azs 47/2003 — Nejvyšší správní soud

32 Az 44/2021- 60 - text pokračování 1 32 Az 44/2021 32 Az 44/2021-60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: T. H. C. st. přísl. X t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 9. 2021, č. j. OAM-537/ZA-ZA12-HA13-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje, a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu, nelze udělit. II. Žaloba 2. Žalobce především namítal, že žalovaný v předchozím řízení o azylu porušil § 15 a zákona o azylu ve spojení s § 14 a zákona o azylu, neboť v jeho případě návratu do země původu hrozí žalobci nebezpečí vážné újmy a splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný rovněž porušil § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a § 50 odst. 2 a 3 správního řádu. 3. Žalobce dále uvedl, že nerozporuje závěr žalovaného, že nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu. Nesouhlasí však s tím, že v jeho případě lze aplikovat vylučující klauzuli podle § 15 a zákona o azylu, v důsledku čehož mu není možné udělit doplňkovou ochranu. Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že u žalobce je dán důvod k vyloučení možnosti získat doplňkovou ochranu, neboť se dopustil vážného zločinu. Naplnění podmínek pro aplikaci uvedeného ustanovení shledal žalovaný v tom, že žalobce byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu 10 let pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. Žalovaný pak dospěl k závěru, že v případě žalobce vzhledem k povaze páchané trestné činnosti, jejímu rozsahu a společenské nebezpečnosti se jedná o vážný zločin ve smyslu § 15 a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. S tímto hodnocením se žalovaný neztotožnil. 4. Žalobce dále uvedl, že výklad pojmu vážný zločin v § 15 a zákona o azylu musí být v souladu s Ženevskou úmluvou a kvalifikační směrnicí (odkázal zde na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č.j. 6 Azs 309/2016-28). Dále v této souvislosti citoval i z Příručky UNHCR k postupům pro určování právního postavení uprchlíků. Výkladem pojmu závažný nepolitický čin užitý v čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice se zabýval i Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 9. 11. 2010 ve spojených věcech C-57/09 a C 101/09 Spolková republika Německo proti B a D. Odkázal i na stanovisko Generálního advokáta Paola Mengozziho. 5. Žalobce dále uvedl, že ze shora uvedeného plyne, že při aplikaci vylučující klauzule je třeba vycházet z individuálních okolností každého případu. Rozhodnutí žalovaného však takové individuální hodnocení v dostatečném rozsahu neobsahuje. Odůvodnění je totiž postaveno toliko na skutečnosti, že žalobce byl odsouzen pro spáchání zvlášť závažného trestného činu, přičemž žalovaný jen dodal, že drogová kriminalita je výrazně negativním společenským jevem. Výklad poskytnutý žalovaným pak implikuje, že každý žadatel, který se dopustí drogového trestného činu, bude automaticky vyloučen z možnosti získání doplňkové ochrany, neboť u něj bude dán důvod dle § 15 a zákona o azylu. Žalovaný se měl podrobněji zabývat individuálními okolnostmi případu a zohlednit nejenom skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, ale i v jeho prospěch (odkázal zde na rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2010, č.j. 9 Azs 16/2010-229). 6. Žalobce tedy spatřuje pochybení v tom, že napadené rozhodnutí vůbec nezohledňuje míru, jakou se ve srovnání s ostatními obžalovanými podílel na trestné činnosti organizované skupiny, dále, že byl z vězení podmíněně propuštěn za dobré chování po odpykání poloviny uloženého trestu. Nebylo zohledněno ani to, že se jednalo o jeho první trestný čin, dříve vedl řádný život a trestnou činnost páchal pouze v krátkém časovém období, přičemž na území ČR má celou rodinu. Nebyl dostatečně zohledněn ani dopad do jeho rodinného života, neboť žalovaný sice zohlednil vztah k jeho dvěma nevlastním dcerám, ale nezabýval se dopadem rozhodnutí na jeho vztah s biologickou dcerou, která s ním žije ve společné domácnosti. Žalobce je přesvědčen, že vycestování do země původu by představovalo porušení jeho práva na respektování soukromého a rodinného života, jež je chráněno zejména čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nebo čl. 17 Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem. Dále uvedl, že snahu zůstat v ČR a legalizovat si pobyt pomocí žádosti o mezinárodní ochranu rozhodně nelze podřadit k taxativně vyznačeným důvodům podle zákona o azylu. Žalovaný dále citoval z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 33T 11/2015-854 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č.j. 13/2016-927. Žalovaný dále doplnil, že dle jeho názoru se jedná o zločin nesporně vážný ve smyslu zákona o azylu, i když byl žalobci uložen trest v polovině zákonné sazby. S respektem k ustanovení § 57 správního řádu pak žalovaný přistoupil k hodnocení míry společenské škodlivosti a vyhodnotil ji jako velmi vysokou. Pervitin je řazen mezi tzv. tvrdé drogy a jeho užívání bývá spojeno s velmi vysokým rizikem vzniku závislosti a rovněž s poškozením zdraví či sociálního prostředí uživatele. Závažnost tzv. drogové kriminality je dána závažností svého dopadu a mírou devastačního účinku na psychické i fyzické zdraví konzumentů, ale i celkově na společnost, neboť užívání drog patří k sociálně patologickým jevům s nejvýraznějšími negativními účinky. Žalovaný v této souvislosti odkázal na řadu mezinárodních úmluv týkajících se drogové kriminality. Žalovaný plně postupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č.j. 6 Azs 309/2016. 8. Žalovaný se dále vyjádřil k problematice rodinného života žalobce a jeho vztahu k české manželce a jeho dvěma dcerám s českým občanstvím, jejichž otcem není, ale je zapsán v jejich rodném listě. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V posuzované věci bylo soudní řízení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 173/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a tudíž soud ve smyslu čl. II odst. 1 tohoto zákona (přechodná ustanovení) postupoval podle zákona ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. ve znění účinném do 30. 6. 2023. 10. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání. 11. Soud k věci uvádí, že rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č.j. 32 Az 44/2021-30 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost žalovaný. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 1. 2024, č.j. 4 Azs 162/2023-24 rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 12. Nejvyšší správní soud v rozsudku především uvedl: „[9] Nejvyšší správní soud zjistil ze správního spisu, že žalobce požádal dne 26. 7. 2021 o udělení mezinárodní ochrany. V žádosti uvedl, že do České republiky přicestoval v roce 1988. O udělení mezinárodní ochrany žádá z politických důvodů, jelikož má rád svobodu, a ta v komunistickém režimu není. Nemá žádné politické přesvědčení ani není členem žádné politické strany. Před vycestováním ani při návštěvách Vietnamské socialistické republiky neměl nikdy žádné problémy se státními orgány, cítil pouze psychologický nátlak. Jeho manželka a dvě děti jsou občany České republiky. Žijí však odděleně. V současné době má v České republice přítelkyni, se kterou má dceru. Obě jsou občanky Vietnamské socialistické republiky. V České republice byl trestně stíhán. O udělení mezinárodní ochrany žádá, protože mu bylo oprávnění k trvalému pobytu v České republice pravomocně zrušeno k 30. 12. 2016. Žádostí o mezinárodní ochranu si chce legalizovat svůj pobyt v ČR kvůli rodině. Podle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob založeného ve správním spisu byl žalobce pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2016, č. j. 33 T 11/2015-854, a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 3. 2016, č.