7 As 40/2003 — Nejvyšší správní soud

33 A 7/2023- 85 - text pokračování 15 33 A 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: JUDr. T. G., Ph.D. bytem X zastoupen JUDr. Marek Pour, advokát sídlem Bartošova 1729/9, 750 02 Přerov proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2023, č. j. JMK 106440/2023, sp. zn. S-JMK 175217/2022/OD/Kš, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce shora označené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „prvostupňový orgán“ či „správní orgán I. stupně“), ze dne 2. 11. 2022, č. j. ODSČ-36902/22-30, sp. zn. ODSČ-36902/22-JAN/V (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „rozhodnutí o přestupku“), a toto rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidla tov. zn. Fiat, RZ: X., v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Podle zjištěného skutkového stavu věci bylo Městskou policií Brno zjištěno porušení pravidel silničního provozu shora uvedeným vozidlem spočívající v neoprávněném stání, tedy porušení povinnosti dle ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, dne 7. 6. 2022 v 11:42 hod. na pozemní komunikaci ulice J. v Brně v blízkosti budovy čp. 3. Tehdy řidič vozidla, který není znám, nerespektoval dopravní značkou stanovený zákaz stání v době blokového čištění. 3. Za uvedený přestupek uložil prvostupňový orgán žalobci dle § 125f odst. 4 ve spojení s §125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu a zároveň § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), pokutu ve výši 1 500 Kč. Současně byla žalobci prvostupňovým rozhodnutím uložena povinnost k úhradě nákladů správního řízení v paušální částce 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul obsah správního spisu a průběh řízení o přestupku. Poté přezkoumal zákonnost a správnost prvostupňového rozhodnutí a vyjádřil se k jednotlivým odvolacím námitkám. 5. Žalovaný konstatoval, že skutečnost, že se předmětné vozidlo nacházelo na daném místě v čase spáchání přestupku, prokazatelně vyplývá z obsahu správního spisu. Naopak skutečnost, jestli se zákazová značka nacházela na ulici J. i po 13:00 hod., nemá vliv na zjištěný skutkový stav věci. Správní orgán I. stupně vycházel z oznámení přestupku, ze kterého nevyplývá, že by osoba řidiče byla po zjištění přestupku známa. Byly tudíž splněny nezbytné podmínky pro to, aby správní orgán I. stupně zaslal žalobci jako provozovateli vozidla výzvu dle § 125h zákona o silničním provozu. 6. K namítanému nezákonnému provedení dokazování mimo ústní jednání pak žalovaný uvedl, že správní orgán nemá povinnost konat ústní jednání vždy, ale pouze při splnění podmínek dle § 80 odst. 2 přestupkového zákona. Ty v případě žalobce splněny nebyly. Správní orgán I. stupně prováděl jen listinné důkazy, které lze provádět i mimo ústní jednání, o čemž byl žalobce vyrozuměn. 7. Pokud žalobce dále namítal, že mu nebyla oznámena změna oprávněné úřední osoby, proti níž zamýšlel uplatnit námitku podjatosti, žalovaný uvedl, že se žalobce mohl seznámit s obsahem správního spisu nejen při dokazování mimo ústní jednání, o němž byl řádně a včas vyrozuměn, ale i v průběhu celého řízení. Právě tak žalovaný neshledal pochybení prvostupňového orgánu ani v tom, že ve svém rozhodnutí neuvedl slovy doložku „vypraveno dne“. Informace, kdy bylo rozhodnutí vypraveno, je uvedena na doručence a je též vyražena na rozhodnutí založeném ve spisu. 8. Poukazoval-li pak žalobce na to, že dopravní značka byla na daném místě umístěna protiprávně, neboť nebylo vydáno podkladové opatření obecné povahy (dále jen „opatření“ či „OOP“), žalovaný zdůraznil, že dopravní značka je dle judikatury správních soudů OOP, jelikož naplňuje jeho materiální znaky. Je tak správním aktem, jemuž svědčí presumpce správnosti. To znamená, že se na dopravní značku musí nahlížet jako na zákonnou až do okamžiku, kdy příslušný orgán vysloví její nezákonnost. 9. K námitce, že je rozhodnutí o přestupku nezákonné pro nesprávnou právní kvalifikaci, neboť byla správnímu orgánu známa totožnost řidiče, žalovaný sdělil, že řízení o přestupku řidiče lze vést jen tehdy, má-li správní orgán alespoň indicie o osobě řidiče. Žalobci byla dána možnost řidiče identifikovat, avšak této příležitosti nevyužil. Konečně žalovaný zdůraznil, že v řízení o přestupku provozovatele vozidla není třeba zkoumat materiální stránku přestupku neznámého řidiče. Pro založení odpovědnosti za tento přestupek podle judikatury plně postačí, že jednání řidiče vykazuje znaky přestupku. 10. Jelikož žalovaný neshledal odvolací námitky důvodnými, odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí o přestupku v celém rozsahu potvrdil. III. Žaloba 11. Žalobce má napadené rozhodnutí za nezákonné pro rozpor s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), jelikož jej žalovaný nevyzval k seznámení s podklady rozhodnutí. Součástí odvolacího správního spisu přitom bylo i obsáhlé stanovisko k odvolání, které zahrnovalo též argumenty neobsažené v rozhodnutí o přestupku. Takový postup žalovaného odporuje judikatuře Ústavního soudu. 12. Žalovaný se nijak nevypořádal s tím, že OOP, kterým mělo být umístěno přechodné dopravní značení v době blokového čištění, vůbec neexistovalo (tj. nebylo publikováno na úřední desce). V reakci na odvolací námitku se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval pouze zákonností případného OOP. Žalobce však nenamítal nezákonnost opatření, nýbrž to, že dané OOP neexistuje (tj. nebylo vydáno). OOP není součástí správního spisu a je na žalovaném jako správním orgánu, aby jeho existenci prokázal. 13. Napadené rozhodnutí je navíc nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný nevypořádal s důkazními návrhy žalobce. Jím předložené návrhy nejsou součástí správního spisu, přičemž pokud žalobce chtěl prvostupňovému orgánu pořízený zvukový záznam přehrát na ústním jednání a podrobně okomentovat pořízené fotografie, nebylo mu to v důsledku zamítnutí žádosti o nařízení ústního jednání umožněno. Za závažnou formální a procesní vadu pak žalobce spatřuje rovněž to, že prvostupňové rozhodnutí v rozporu s § 71 odst. 2 písm. e) s. ř. neobsahuje datum vypravení slovy „vypraveno dne“. 14. Dále žalobce namítal, že byl nenařízením ústního jednání zkrácen na svém právu na obhajobu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“). Žalobce svou žádost o nařízení ústního jednání doručil správnímu orgánu I. stupně ještě před konáním dokazování mimo ústní jednání. Ten však i přesto provedl dokazování mimo ústní jednání a až následně žalobcovu žádost zamítl. Z protokolu pořízeném při dokazování mimo ústní jednání navíc není patrné, jaké závěry z provedeného dokazování vyplynuly. 15. Skutková podstata přestupku provozovatele vozidla pak nemohla být naplněna, neboť žalobce osobu řidiče identifikoval telefonickým hovorem na linku Městské policie Brno, jež je správním orgánem. Žalobce v rámci odvolání uvedl skutečnosti relevantní z hlediska naplnění materiální stránky přestupku, s čímž se žalovaný nevypořádal. Pravdivé potom není ani tvrzení, že jsou ve správním spise založeny záznamy o veškerých změnách a pověřeních oprávněných úředních osob. 16. Pro shora uvedené důvody žalobce krajskému soudu navrhl, aby rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal uhradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný považuje podanou žalobu za nedůvodnou. V reakci na žalobní námitky zdůraznil, že v předkládacím stanovisku správní orgán I. stupně pouze konstatoval včasnost a přípustnost odvolání a důvody, proč nevyužil autoremedury. Správní spis nebyl doplněn o žádné podklady, a tudíž nebylo nutné žalobce vyzývat postupem podle § 36 odst. 3 s. ř. 18. Žalovaný trvá na svém právním názoru, že i na OOP se vztahuje presumpce správnosti, jakož i na tom, že vozidlo, jehož je žalobce provozovatelem, se prokazatelně nacházelo v místě a čase spáchání přestupku. Vytiště