2 Afs 186/2006 — Nejvyšší správní soud

62 Af 29/2022- 48 - text pokračování 6 62 Af 29/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: GREGOCAR, s.r.o. sídlem Vlkošská 279, Vracov zastoupen JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem sídlem Pivovarská 8, Vyškov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2022, č.j. 17781/22/5100-41453-712735, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2022, č.j. 17781/22/5100-41453-712735, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 22.9.2021, č.j. 4021740/21/3010-00540-711474, o zřízení zástavního práva k nemovité věci dlužníka (žalobce) za účelem zajištění neuhrazené daně evidované ke dni 21.9.2021 v celkové výši 8 743 768,80 Kč. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho námitkami ohledně nesprávné výše dlužné daně a jejího příslušenství. V rámci rozhodnutí o zřízení zástavního práva byly podle žalobce nesprávně identifikovány daňové pohledávky s ohledem na platby provedené třetí osobou. 3. Podle žalobce se žalovaný v napadeném rozhodnutí věcně nezabýval námitkou směřující proti výši úroku z nesprávně stanovené daně; rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné. 4. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, že správce daně při evidenci plateb provedených třetí osobou postupoval podle § 152 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Žalobce zdůrazňuje, že za situace, kdy třetí osoba identifikovala pohledávku, na kterou má být platba použita, měl správce daně postupovat podle právní úpravy institutu splnění dluhu obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a platby použít výlučně na třetí osobou označené daňové nedoplatky žalobce. Žalobce v této souvislosti odkazuje na soudní řízení ve věci nesprávné evidence daní (řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. 29 Af 20/2022, pozn. soudu). 5. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání, které ve věci proběhlo. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 6. Žalovaný nesouhlasí se žalobou a odkazuje na napadené rozhodnutí, které považuje za zákonné a přezkoumatelné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 7. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rovněž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání, které ve věci proběhlo. III. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 9. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 10. Podstatou sporu je ve světle žalobních námitek formulovaných ve značně obecné rovině přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalovaného a v této souvislosti i splnění jedné z podmínek pro zřízení zástavního práva správce daně, kterou je existence (a výše) daňových pohledávek. 11. Je třeba předeslat, že zřízení zástavního práva je prvním krokem směřujícím k vymožení neuhrazené daně, má tzv. zajišťovací funkci. Bezprostřední právní důsledky tohoto typu rozhodnutí se projevují v omezené možnosti vlastníka s majetkem zatíženým zástavním právem nakládat, nemají však za následek např. tu skutečnost, že by žalobce nemohl nemovitosti zatížené zástavním právem správce daně užívat. Omezení žalobce jako vlastníka v jeho dispozičním právu zástavním právem správce daně odpovídá veřejnému zájmu ve smyslu § 1 odst. 2 daňového řádu, kterým je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady; i rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva je rozhodnutím přezkoumatelným ve správním soudnictví ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27.10.2009, č.j. 2 Afs 186/2006-54, č. 1982/2010 Sb. NSS). V rámci tohoto přezkumu však nelze znovu přezkoumávat zákonnost a správnost vyměřené či doměřené daňové povinnosti žalobce. Správní soud se v rámci přezkumu rozhodnutí o zřízení zástavního práva může zabývat pouze a jen samotnou existencí titulu pro vznik pohledávky správce daně a vhodností zvoleného způsobu exekuce – tu zajištění pohledávky správce daně zástavním právem (tedy přiměřeností hodnoty zastavované věci k výši neuhrazené pohledávky, nadto pouze z toho hlediska, zda nejde o zjevný exces). Tyto podmínky navíc posuzuje pouze tehdy, pokud žalobce jejich splnění relevantním způsobem zpochybňuje. 12. Zdejší soud se tedy v mezích vymezených výše uvedenými východisky zabýval argumenty žalobce, které de facto zpochybňují existenci daňového dluhu a jeho výši. Zároveň byl přitom vázán dispoziční zásadou, podle níž obsah a obecnost žalobních námitek v podstatné míře předurčují rozsah a míru podrobnosti přezkumu napadeného rozhodnutí v rámci správního soudnictví; soudu v žádném případě nepřísluší jakkoliv za žalobce jeho argumenty domýšlet či na jejich podporu vyhledávat v daňovém spisu konkrétní údaje. 13. Dle § 170 odst. 1 daňového řádu může správce daně zřídit rozhodnutím zástavní právo k majetku daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně za podmínek stanovených občanským zákoníkem, pokud tento zákon nestanoví jinak. K ujednání dlužníka a věřitele podle občanského zákoníku, které vylučuje postoupení pohledávky jinému, se přitom nepřihlíží. 14. Podle § 170 odst. 2 daňového řádu obsahuje rozhodnutí o zřízení zástavního práva ve výroku kromě náležitostí podle § 102 odst. 1 výši daně zajištěné zástavním právem a označení zástavy. 15. Dle § 152 odst. 1 daňového řádu se úhrada daně na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek postupně podle těchto skupin nedoplatky na dani a splatná daň (a/), nedoplatky na příslušenství daně (b/), vymáhané nedoplatky na dani (c/), vymáhané nedoplatky na příslušenství daně (d/). 16. Podle § 152 odst. 4 daňového řádu se v jednotlivých skupinách podle odstavců 1 až 3 úhrada daně použije nejdříve na splatné daňové pohledávky s dřívějším datem splatnosti. 17. Podle § 154 odst. 2 daňového řádu předvede správce daně přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popřípadě na úhradu nedoplatku podle odstavce 4. Není-li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Pokud existuje odůvodněný předpoklad, že dojde ke vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu, přeplatek se na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu nepoužije; to neplatí, pokud daňový subjekt o takové použití přeplatku požádá. 18. Dle § 164 odst. 4 daňového řádu přijme správce daně každou platbu daně, i když není provedena daňovým subjektem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt. 19. Podle § 251a odst. 3 daňového řádu správce daně vyrozumí daňový subjekt způsobem podle § 153 odst. 3 o předpisu úroku, je-li úrok předepsán do evidence daní z důvodu, že pominuly podmínky pro jeho další vznik. 20. Dle § 251a odst. 4 daňového řádu je proti postupu správce daně v souvislosti s předepsáním a vyplacením úroku daňový subjekt oprávněn uplatnit námitku. 21. Podle § 254 odst. 1 daňového řádu ve znění účinném do 31.12.2020 dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady. 22. Podle § 254 odst. 2 daňového řádu ve znění účinném do 31.12.2020 v případě, že bylo na daňovém subjektu vymáháno neoprávněně, náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení úrok podle odstavce 1 ve dvojnásobné výši; nárok na tento úrok nevzniká, pokud je neoprávn