2 As 28/2006 — Nejvyšší správní soud

62 Af 46/2022- 106 - text pokračování 13 62 Af 46/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: M. S. bytem X zastoupený JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem sídlem Wellnerova 1322/3, Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. 36281/22/5200-10423-711507 ze dne 5. 10. 2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného č.j. 36281/22/5200-10423-711507 ze dne 5. 10. 2022, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 12. 2021, č.j. 2066099/21/3312-50523-712292, kterým správce daně žalobci z moci úřední doměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016 v částce 10 764 462 Kč, daňový bonus ve výši – 30 408 Kč a stanovil penále ve výši 2 158 974 Kč. I. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce předně namítá prekluzi oprávnění správce daně stanovit daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016. K prekluzi podle žalobce došlo tím, že zahájení daňové kontroly bylo dne 21. 3. 2020 oznámeno pouze žalobci, nikoli jeho zástupci. Zahájení daňové kontroly tudíž nemohlo mít účinky ve smyslu § 148 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Původní prekluzivní lhůta tak uplynula 1. 4. 2020. Žalobce nesouhlasí s posouzením obsahu plné moci, kterou udělil dne 8. 3. 2018 zmocněnci JUDr. T. V., správními orgány. Žalobce v této souvislosti brojí proti závěrům rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2021, č.j. 31 A 50/2021-78, který se již posouzením obsahu plné moci zabýval v řízení o zásahové žalobě ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), a má za to, že v této věci by neměly být zohledněny. 3. Žalobce má za to, že mu v souvislosti s tím, že správce daně v návaznosti na výzvu k podání dodatečného daňového přiznání jednal s JUDr. T. V., vzniklo legitimní očekávání, že s ním správce daně bude jednat i v dalším průběhu řízení. Podle žalobce bylo z průběhu předchozího řízení „zjevné“, že advokát byl zmocněn ve větším rozsahu, tedy i pro „doměřovací“ řízení. Při vyhotovení plné moci došlo pouze k chybě v psaní, od níž mělo být při posouzení jejího obsahu odhlédnuto. Žalobce dále odkazuje na § 34 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, který je jako zásada plynoucí ze správního řádu použitelný i pro daňové řízení. V této souvislosti žalobce rovněž odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, č.j. 2 As 28/2006-49, či ze dne 29. 5. 2015, č.j. 2 Afs 69/2015-32. 4. Žalobce zdůrazňuje, že podáním ze dne 30. 4. 2020 či sdělením k upřesnění plné moci ze dne 8. 2. 2018 nedošlo k jejímu rozšíření, neboť na tom žalobce v těchto podáních výslovně setrval s tím, že plná moc je uplatnitelná pro daňovou kontrolu, pro doměřovací i vyměřovací řízení. Stejně tak je nesprávný závěr, že podáním žalobce ze dne 15. 6. 2020 došlo k rozšíření plné moci, která se tak vztahuje na daňové řízení jako celek. Těmito podáními došlo pouze k vyjasnění pravomoci advokáta dle plné moci ze dne 8. 3. 2018. 5. Podle žalobce dále žalovaný nesprávně posoudil právní otázku, že příjem související s převodem akcií společnosti Europe Easy Energy a.s. nenaplňuje podmínky pro osvobození od daně. Žalobce rovněž nesouhlasí se závěrem týkajícím se výdajů, které lze na dosažení těchto příjmů uznat. 6. Žalobce v této souvislosti namítá, že správce daně nesprávně a v jeho neprospěch hodnotil svědecké výpovědi K. O. (statutární orgán Europe Easy Energy a.s.) a L. N. (bývalého akcionáře), přičemž žalovaný se v napadeném rozhodnutí s tímto hodnocením ztotožnil, aniž by řádně a podrobně vypořádal odvolací námitky žalobce. Žalobce podrobnou argumentací předestírá své závěry, jež podle něho z obsahu svědeckých výpovědí vyplynuly. Pokud jde o akcie N. O., dcery K. O., o ty se žalobce nezajímal, ty měly jiný osud než akce žalobce a L. N. Podle žalobce je stěžejní faktické jednání, které spočívalo v tom, že změna jmenovité hodnoty akcie byla na akcii vyznačena přeškrtnutím a poznačením nové jmenovité hodnoty. Až tato akcie, tj. akcie s novou jmenovitou hodnotou, byla následně vyměněna. To, co k takovému postupu K. O., s nímž měl žalobce zásadní spory, vedlo, pak není pro věc relevantní. Právě v důsledku sporů každý ze svědků popisuje situaci jinak, a jediné, na čem se dokážou shodnout a co se i fakticky stalo, je to, že K. O. vyznačil na akciích žalobce a L. N. novou jmenovitou hodnotu (tj. akcie okolkoval). 7. Žalobce tudíž nesouhlasí se závěrem správce daně, že ke změně jmenovité hodnoty akcie došlo až výměnou, neboť svědek fakticky jednal odlišně. Žalobce v této souvislosti odkazuje na judikaturu správních soudů akcentující význam skutečného obsahu právního jednání pro účely stanovení daně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2021, č.j. 2 Afs 228/2020-25). Pokud jde o odborné vyjádření, žalobce zdůrazňuje, že předložil důkaz k posouzení ručně psaných údajů na akciích, a byly to správní orgány, které měly prokázat nevěrohodnost tohoto důkazu. Závěry správce daně o pořadí úprav akcií nejsou nijak podloženy, a tuto námitku žalovaný nijak nevypořádal, stejně jako námitku, že svědek neuvedl, že akcie N. O. nebyly přepsány nebo se tak stalo jindy, nýbrž že se k těmto akciím nechce vyjadřovat. 8. Žalobce zdůrazňuje, že k přepisu jmenovité hodnoty jeho akcií i akcií L. N. skutečně došlo, a to z obavy o to, že zvýšení jmenovité hodnoty akcií postupem podle notářského zápisu vzhledem ke sporům s K. O. neproběhne řádně. Podstatné podle žalobce je, jakým způsobem došlo k navýšení jmenovité hodnoty akcií, tj. zda výměnou, nebo přepisem. Žalobce zdůrazňuje, že oba svědci potvrdili skutkový stav, že akcie žalobce byly přepsány, resp. jejich jmenovitá hodnota byla změněna přeškrtnutím původní jmenovité hodnoty 20 000 Kč a vyznačením nové hodnoty 120 000 Kč. Až následně byly vyměněny za akcie nově emitované. Žalovaný přitom nevypořádal řadu námitek žalobce souvisejících s touto problematikou, správce daně podle žalobce překrucoval obsah svědeckých výpovědí, a oba správní orgány vycházely pouze z formálního stavu deklarovaného listinami, nikoli ze skutečného stavu. 9. Žalobce dále zpochybňuje závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, č.j. 8 Afs 246/2019-67, z něhož vycházel žalovaný v napadeném rozhodnutí, který se zabýval výkladem § 4 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2016, (dále jen „ZDP). Podle žalobce nelze výměnu akcie za jinou akcii v případě zvýšení základního kapitálu společnosti zvýšením jmenovité hodnoty akcií považovat za způsob nabytí akcií, neboť akcionáři i nadále svědčí stejná práva a povinnosti, jeho práva vůči společnosti se nijak nemění, nemění se struktura společnosti ani podíl, který na ní akcionář má. Zvýšením základního kapitálu se nijak nezměnila práva žalobce jako akcionáře, neboť jeho procentuální podíl na společnosti zůstal stejný. Hodnotu akcie podle žalobce neurčuje její jmenovitá hodnota, tj. podíl na základním kapitálu, ale odráží se v ní hodnota celé společnosti. Žalobce je přesvědčen, že akcie měla stejnou hodnotu i před zvýšením základního kapitálu. Odlišná situace by byla, pokud by byl základní kapitál zvyšován z jiných zdrojů nežli ze zdrojů společnosti. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že vlastní kapitál společnosti Europe Easy Energy a.s. činil k 31. 12. 2013 23 514 tis. Kč a k 31. 12. 2014 pak dokonce pouze 20 957 tis. Kč. 10. Žalobce se konečně dovolává zásady in dubio pro libertate ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2011, č.j. 2 Afs 20/201-77. Žalobce připomíná, že ZDP hovoří o výměně akcií, nikoliv o zvýšení základního kapitálu. V případě okolkování je podle žalobce jednoznačné, že žalobce žádnou novou akcii nenabývá, a doba nabytí cenného papíru zůstává zachována. Následná výměna okolkované akcie za akcii novou, pakliže by byla posuzována jako nabytí nové akcie, by pak naplňovala podmínky nepřerušení časového testu, neboť by se jednalo o výměnu bez změny jmenovité hodnoty akcie. Žalobce okolkováním novou akcii nenabyl, a následně okolkovanou akcii vyměnil za akcii o stejné jmenovité hodnotě. V obou případech tedy byly předpoklady pro nepřerušený běh časového testu splněny a je tedy namístě využít výkladu pro žalobce příznivějšího. Výdajem pak byla cena, za kterou žalobce akcie nabyl, tedy zakoupil. Ačkoliv správce daně pro účely výdajů považuje za okamžik nabytí uzavření smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 12. 1. 2011, tedy shodně s