6 Afs 132/2014 — Nejvyšší správní soud

62 Af 94/2019- 115 - text pokračování 7 62 Af 94/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: Lhotecký mlýn s.r.o. sídlem Cejl 545/101, Brno zastoupen Mgr. Janem Slunečkem, advokátem sídlem Týn 640/2, Praha proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2019, č. j. 18316-6/2019-900000-312, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj č. j. 36012-3/2019-530000-11 ze dne 5. 3. 2019, jímž byla podle čl. 22 odst. 3 a odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen ,,UCC“), podle § 3 odst. 1 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, způsobem dle § 101 a § 102 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, na základě čl. 116, čl. 119 a čl. 121 odst. 2 UCC, zamítnuta žádost žalobce o prominutí dodatečného cla doměřeného na základě rozhodnutí č. j. 2307-2/2019-530000-11 ze dne 16. 1. 2019. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce v podané žalobě namítá, že v posuzované věci – při propuštění motorového člunu Four Winns 190 RS do volného oběhu na základě výjimky podle čl. 4 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/724 ze dne 16. května 2018 o některých opatřeních obchodní politiky týkajících se určitých výrobků pocházejících ze Spojených států amerických (dále jen „prováděcí nařízení“) – byly splněny všechny podmínky ve smyslu čl. 119 odst. 1 písm. a) a b) UCC pro prominutí dodatečně doměřeného dovozního cla ve výši 96 310 Kč na základě rozhodnutí č. j. 2307-2/2019-530000-11 ze dne 16. 1. 2019. 3. Žalobce proto navrhuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 4. Žalovaný k žalobě uvádí, že přiznání celní úlevy je nepochybně chybou celních orgánů; nicméně tato chyba byla ze strany žalobce zjistitelná a současně žalobce nemohl v dobré víře přiznání celní úlevy očekávat. Za této situace je zcela bezpředmětné, jakým způsobem celní úřad čl. 4 odst. 2 prováděcího nařízení interpretoval. 5. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 6. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s. ř. s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 7. Zdejší soud tak napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 s. ř. s. 8. Zdejší soud o žalobě již jednou rozhodoval a rozsudkem ze dne 27. 5. 2021, č. j. 62 Af 94/2019 – 87, napadené rozhodnutí zrušil. Zdejší soud posuzoval, zda byly naplněny podmínky pro prominutí doměřeného dovozního cla. Naplnění první podmínky, tedy to, že v důsledku chyby příslušných orgánů byla původně oznámená částka odpovídající celnímu dluhu nižší, než je splatná částka, nebylo mezi stranami sporné. Sporné však bylo naplnění druhé podmínky (zda dlužník tuto chybu nemohl přiměřeným způsobem zjistit) a třetí podmínky (zda dlužník jednal v dobré víře). 9. Za významné považoval zdejší soud to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí opakovaně uváděl, že žalobce v celním prohlášení k vývozu daného zboží deklaroval, že je „na cestě před 19. 7. 2018“, žalobce však v celním prohlášení uvedl, že zboží je „na cestě od 20. 6. 2018“. Pokud by tedy bylo zboží vyvezeno z USA až k 19. 7. 2018, pak by bylo možné chybu celního úřadu zjistit snadno. 10. Zdejší soud dospěl k závěru, že chyba celního úřadu spočívala fakticky výhradně v interpretaci čl. 4 odst. 2 prováděcího nařízení, kterou žalobce s ohledem na nejednoznačnost předmětného ustanovení nemohl přiměřeným způsobem zjistit, a to ani při zastoupení odborníkem na celní problematiku. Současně z ničeho neplyne, že by žalobce nebyl v dobré víře, neboť pravdivě uvedl veškeré relevantní skutečnosti a jeho postup o absenci dobré víry nesvědčí. Současně nelze souhlasit se závěry žalovaného, že žalobce o celní úlevu vůbec nežádal či ji dostatečně nespecifikoval. 11. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) však na základě kasační stížnosti žalovaného rozsudek zdejšího soudu zrušil rozsudkem ze dne 16. 8. 2023, č. j. 4 Afs 191/2021 – 25. NSS ve zrušovacím rozsudku uvedl, že zdejší soud chybně vycházel z premisy, že chybu celního úřadu nebylo možné zjistit pouze na základě uvedení vývozu zboží po rozhodném datu, jak by tomu bylo, pokud by v celním prohlášení byl uveden údaj o vývozu zboží před 19. 7. 2018. Sám žalobce totiž do celního prohlášení uvedl „na cestě před 19. 7. 2018“. Tento údaj změnil celní úřad ze své vlastní iniciativy na základě výsledku kontroly dokladů dne 14. 8. 2018. 12. Podle NSS chybná premisa zdejšího soudu klade do jiné perspektivy i další jeho závěry, jež jsou založeny na tom, že žalobce do celního prohlášení uvedl datum přímo související s celní úlevou danou v čl. 4 odst. 2 prováděcího nařízení. Zdejší soud sice správně dovodil, že zjištění toho, jaký údaj žalobce v celním prohlášení uvedl, je podstatnou skutečností pro posouzení věci, následně však vyšel z chybného východiska o tom, jaký konkrétní údaj žalobce v celním prohlášení uvedl. Za situace, kdy žalobce v celním prohlášení uvedl datum, které s celní úlevou danou prováděcím nařízením nijak nesouvisí, tj. údaj „na cestě před 19. 7. 2018“, je třeba opětovně posoudit možnost žalobce zjistit pochybení celního úřadu a zvážit, zda žalobce mohl být i v takovém případě po přiznání dané celní úlevy ze strany celního úřadu v dobré víře, že mu tato úleva skutečně náleží. 13. Zdejší soud tak o věci rozhodoval znovu, vázán zrušovacím rozsudkem NSS. 14. Žalobce podal prostřednictvím svého přímého zástupce (Celní jednatelství Zelinka s.r.o.) celní prohlášení ref.č. IMBRNS0B18CZ5300004626, kterým navrhoval propustit do celního režimu volný oběh zboží popsané v kolonce č. 31 (Popis zboží) jako „Jachty a ostatní plavidla pro zábavu nebo sport; motorové čluny, jiné než s přívěsným motorem – o délce 5,8 m Four Winns Horizon 190 RS v. č. PFWMD264C414, použité, zboží na cestě před 20.6.2018“, v rámci kolonky č. 33 (Zbožový kód) sazebně zařazené do podpoložky kombinované nomenklatury celního sazebníku 89039291 TARIC kód 00. Současně platí, že do kolonky č. 34a (Země původu) uvedl deklarant údaj „US“, tedy Spojené státy americké. V kolonce č. 15 (Země odeslání) předmětného celního prohlášení pak odvolatel uvedl kód „XS“ – tedy, že předmětné plavidlo bylo na území Unie odesláno ze Srbské republiky. V pravé části kolonky č. 37 předmětného celního prohlášení uplatnil kód „999“, který označuje požadavek na přiznání obecné celní úlevy. 15. Celní úřad celní prohlášení přijal dne 1. 8. 2018 a rozhodnutím ev.č. MRN 18CZ53000015PGIVU9 ze dne 14. 8. 2018 propustil zboží do volného oběhu. Následně dne 6. 12. 2018 zahájil celní úřad se žalobcem řízení o doměření dodatečného cla ze zboží, ve kterém žalobci rozhodnutím č. j. 2307-2/2019-530000-11 ze dne 16. 1. 2019 doměřil dodatečné clo ve výši 96 310 Kč, neboť clo měl celní úřad vyměřit podle prováděcího nařízení. S takovým postupem žalobce nesouhlasí, resp. požaduje prominutí doměřeného cla z důvodu chyby na straně celního úřadu podle čl. 119 odst. 1 UCC. 16. Podle čl. 119 odst. 1 UCC v případech jiných než těch, které jsou uvedeny v čl. 116 odst. 1 druhém pododstavci a v článcích 117, 118 a 120, se částka dovozního nebo vývozního cla vrátí nebo promine, pokud byla v důsledku chyby příslušných orgánů původně oznámená částka odpovídající celnímu dluhu nižší, než je splatná částka, jsou-li splněny tyto podmínky: a) dlužník tuto chybu nemohl přiměřeným způsobem zjistit; a b) dlužník jednal v dobré víře. 17. Pro vrácení nebo prominutí doměřeného dovozního cla je tak nutné kumulativní splnění tří podmínek, a to že 1) v důsledku chyby příslušných orgánů byla původně oznámená částka odpovídající celnímu dluhu nižší, než je splatná částka, 2) dlužník tuto chybu nemohl přiměřeným způsobem zjistit a 3) dlužník jednal v dobré víře. 18. Mezi stranami přitom není sporu o naplnění první podmínky. Strany se výslovně shodují na tom, že dovozní clo nebylo vyměřeno v důsledku chyby celního úř