29 A 84/2024 – Krajský soud v Brně

29 A 84/2024- 79 - text 6 29 A 84/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: J. Z. zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Juříčkem sídlem Údolní 5, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Malinovského náměstí 3, 601 67 Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: 1) BEMETT investiční, a.s., IČO 241 81 790 sídlem Jeremiášova 2722/2b, Stodůlky, 155 00 Praha 5 zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Křížem sídlem Polská 1282/16, 120 00 Praha 2 2) EG.D, a. s. sídlem Lidická 36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024, č. j. MMB/0291518/2024, sp. zn. OUSR/MMB/0258385/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Brna, Brno-Slatina, Odbor výstavby a územního plánování, ze dne 21. 2. 2023, č. j. MCBSLA/01474/23/OVÚR/LIT. Stavební úřad rozhodnutím podle § 129 odst. 2 a 3 a § 111 až 114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon) umístil stavbu s názvem „ul. Za Kostelem Bytové domy Brno – Slatina, III. etapa – inženýrské sítě a zpevněné plochy“ na pozemcích parc. č. 2060/1, 2194/756, 2194/731, vše v k. ú. Slatina, obec Brno, a to na základě žádosti stavebníka - osoby zúčastněné na řízení 1). Jedná se o stavbu distribuční soustavy elektrické energie. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Žalobce namítá dvě pochybení správních orgánů. Zaprvé, stavební úřad nemohl ve věci rozhodnout, neboť tomu bránila překážka věci rozhodnuté. Odvolací námitku žalovaný vypořádal podle žalobce nedostatečně. Zadruhé měl stavební úřad pochybit při provádění kontrolní prohlídky dne 5. 12. 2023. Žalobce o jejím konání nebyl spraven, neobdržel ani kontrolní protokol. S odkazem na výsledky místních šetření v jiných řízeních má žalobce za to, že stavba veřejného osvětlení byl zahájena dávno před tím, než stavebník požádal o umístění stavby. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s ohledem na povahu žalobních námitek toliko setrvává na své argumentaci, vyjádřené již v napadeném rozhodnutí, na níž ve vyjádření odkazuje. Z toho důvodu má za to, že postup žalovaného i stavebního úřadu byl zcela v souladu s příslušnou právní úpravou, a proto jsou žalobní námitky žalobce nedůvodné. IV. Posouzení věci soudem 5. Před meritorním posouzením žaloby se krajský soud nejdříve zabýval splněním podmínek řízení, stanovených v soudním řádu správním, neboť jejich splnění je nezbytným předpokladem pro připuštění věcného přezkumu žaloby (návrhu) ze strany soudu. 6. Konkrétně se krajský soud zaměřil na posouzení, zda byla žaloba podána včas (§ 72 s. ř. s.). V období mezi doručením napadeného rozhodnutí žalobci (20. 6. 2024) a podáním žaloby (21. 8. 2024) totiž nabyla účinnosti zvláštní úprava žalobních lhůt podle § 306 zákona č. 283/2021 Sb. Touto úpravou zákonodárce zkrátil lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu na jeden měsíc oproti původní lhůtě dvou měsíců podle obecného pravidla dle § 72 odst. 1 s. ř. s. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 3241/24 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), však uvedl, že ustanovení § 306 je třeba vykládat tak, že jeho účinky budou výhradně prospektivní. Dané ustanovení tak lze aplikovat pouze na situace, kdy počátek lhůty nastane za účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. Nazíráno a contrario, bylo-li rozhodnutí stavebního úřadu oznámeno ještě za účinnosti obecné úpravy dle § 72 odst. 1 s. ř. s., náležela účastníkovi dvouměsíční, nikoliv měsíční lhůta k podání žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2025, č. j. 3 As 181/2024-91, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na https://www.nssoud.cz). V nyní projednávané věci, bylo napadené rozhodnutí žalobci oznámeno ještě za účinnosti obecné právní úpravy (20. 6. 2024). Žaloba tak byla podána včas. 7. Krajský soud tedy meritorně přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 8. Krajský soud se neztotožnil s námitkou, že vydání územního rozhodnutí bránila překážka jiných probíhajících řízení (litispendence). 9. Podle žalobce měla těmito probíhajícími řízeními být jednak řízení vedené u stavebního úřadu pod sp. zn. S MCBSLA/06039/18, zahájené na žádost stavebníka ze dne 7. 9. 2018. Dále řízení vedené speciálním stavebním úřadem pod sp. zn. S MCBSLA/05283/19, zahájené taktéž na žádost stavebníka ze dne 15. 7. 2019. Konečně žalobce zmínil i řízení vedené u stavebního úřadu pod sp. zn. S MCBSLA/07397/17, zahájené na žádost stavebníka ze dne 22. 12. 2017. Ve všech těchto řízeních bylo podle žalobce rozhodováno i o stavebních objektech, které byly předmětem napadeného rozhodnutí. 10. Dle § 48 odst. 1 správního řádu zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Totožnost věci je přitom určována totožností práva nebo povinnosti, totožností účastníků a současně totožností předmětu řízení. K překážce již probíhajícího řízení přitom správní orgán má povinnost přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 15. 6. 2011, č. j. 15 Ca 12/2009-50). Tuto překážku je nutno vykládat také tak, že zahájení nového řízení v téže věci brání nejen řízení zahájené dříve u jiného správního orgánu, ale i řízení zahájené dříve u téhož správního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2013, č. j. 4 As 16/2013-36). 11. Žalobce totožnou námitku vznesl i v odvolacím řízení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k tomu uvedl, že žádný ze stavebních objektů, které jsou předmětem nyní projednávané věci, nejsou v době rozhodování žalovaného (i stavebního úřadu) předmětem řízení, jež podle žalobce způsobují překážku věci zahájené. 12. Krajský soud souhlasí s žalovaným. Ze správního spisu zjistil, že předmětem nyní projednávané věci byla stavba dvou objektů: - SO 25 – distribuční rozvody VN a trafostanice Betonbau UF2536. - SO 26 – distribuční rozvody NN – 2. etapa, distribuční rozvody NN pro bytové domy G, H. 13. Pokud jde o námitku žalobce ohledně správním řízením vedeným stavebním úřadem pod sp. zn. S MCBSLA/06039/18, totožnou námitku žalobce vznesl již v žalobě, o níž bylo krajským soudem vedeno řízení pod sp. zn. 31 A 82/2022, přičemž v rozsudku ze dne 7. 11. 2023, č. j. 31 A 82/2022-45, krajský soud jednoznačně vymezil předmět daného správního řízení a konstatoval, že se nemůže jednat o překážku věci zahájené. Uvedený právní názor následně aproboval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 2. 2025, č. j. 5 As 291/2023-37, kterým zamítl kasační stížnost žalobce. Rovněž v nyní projednávané věci krajský soud konstatuje, že řízení pod sp. zn. S MCBSLA/06039/18 nepředstavuje překážku věci zahájené v nynější věci žalobce. Jak shodně krajský soud vymezil v citovaném rozsudku č. j. 31 A 82/2022-45, z obsahu správního spisu stavebního úřadu sp. zn. S MCBSLA/06039/18, vyplývá, že žádost o dodatečné povolení stavby ze dne 7. 9. 2018 se týkala stavebních objektů SO 21, SO 22, SO 23.2b, SO 23.3a, SO 23.3b, SO 25, SO 26, SO 27.1, SO 27a, SO 27b, SO 28, SO 29, SO 30.1. Spolu s podáním ze dne 10. 7. 2019 stavebník zaslal stavebnímu úřadu upravenou žádost o dodatečné stavební povolení, v níž jsou šedou barvou vyznačeny změny. Hlavní změna se týká právě stavebních objektů, na které se žádost vztahuje (tj. vymezení, jaké stavby mají být dodatečně povoleny). Nově změněná žádost obsahuje pouze stavební objekty SO 21 – Dům E a přípojky k inženýrským sítím p. č. 2194/731 a 2194/42 a SO 22 – Dům F a přípojky k inženýrským sítím p. č. 2194/731 a 2194/42 (dále jen domy E a F). Pokud jde o tyto stavební objekty, ty již „nově“ neobsahují SO 27.1., SO 27a a SO 27b. Tyto stavební objekty sice byly zahrnuty v původní žádosti o dodatečné povolení, stavebník však svoji žádost zúžil dle § 45 odst. 4 správního řádu, nebyly tedy již předmětem řízení sp. zn. S MCBSLA/06039/18. 14. Jak k tomu uvedl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 2. 2025, č. j. 5 As 291/2023-37, „podání stavebníka ze dne 10. 7. 2019 je sice formulováno poněkud neobra