29 Af 28/2024 – Krajský soud v Brně

29 Af 28/2024- 70 - text 7 29 Af 28/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka ve věci žalobce: Vinařství Noemi, s. r. o., IČO: 29358981 sídlem Vinohradská 1305/82a, 618 00 Brno zastoupený daňovým poradcem TOMÁŠ GOLÁŃ, daňová kancelář s. r. o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2024, č. j. 8929/24/5300-22441-708274 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též „správní orgán prvního stupně“ či „správce daně“) ze dne 18. 12. 2017 č. j. 4886543/17/3011-50524-709425, č. j. 4886602/17/3011-50524-709425, č. j. 4886610/17/3011-50524-709425, č. j. 4886625/17/3011-50524-709425, č. j. 4886657/17/3011-50524-709425, č. j. 4886682/17/3011-50524-709425, č. j. 4886699/17/3011-50524-709425, č. j. 4886718/17/3011-50524-709425, č. j. 4886105/17/3011-50524-709425, č. j. 4886139/17/3011-50524-709425, č. j. 4886230/17/3011-50524-709425 a platební výměr č. j. 4886033/17/3011-50524-709425. Dodatečnými platebními výměry za zdaňovací období květen až prosinec 2014 a leden až březen 2015 správce daně žalobci doměřil DPH v celkové výši 1 413 807 Kč. Současně žalobci vznikla povinnost uhradit penále z doměřené daně za uvedená zdaňovací období v celkové výši 282 756 Kč. Za zdaňovací období duben 2015 žalobci správce daně vyměřil DPH ve výši 988 749 Kč. 2. Žalovaný rozhodoval ve věci v pomyslném „druhém kole“, neboť jeho první rozhodnutí ze dne 30. 4. 2019, č. j. 17087/19/5300-22441-708274, společně s rozsudkem krajského soudu ze dne 22. 6. 2021, č. j. 29 Af 58/2019-47, zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 8 Afs 262/2021-55 (dále také „kasační rozsudek“, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). 3. Žalovaný opětovně neuznal žalobcův nárok na odpočet DPH u zdanitelných přijatých plnění v podobě dodávek vína od společnosti Wine-world company s.r.o., neboť žalobce neprokázal splnění podmínek podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce má za to, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno dle § 92 odst. 5 daňového řádu. Nesouhlasí s názorem žalovaného, že z předložených důkazů nebylo možné seznat rozsah zdanitelných plnění. Pochybnosti navíc žalovaný vznesl poprvé až v řízení navazující na kasační rozsudek Nejvyššího správního soudu. Žalobce upozornil na shodný obsah daňových dokladů od jiného dodavatele, které daňové orgány nezpochybnily, i objemy dodávaného vína od jiných dodavatelů, které žalovaného nevedly k provedení kontroly. Žalobce je tak přesvědčen, že prokázal hmotněprávní nárok na odpočet daně na vstupu, když předložil správci daně bezvadné daňové doklady, které nebyly ze strany daňových orgánů relevantním způsobem zpochybněny. Ostatně, daňové orgány stanovily společnosti Wine-world company s.r.o. daňovou povinnosti i na základě daňových dokladů, jež ale v případě žalobce nepostačují k prokázání nároku na odpočet DPH. V tom žalobce shledává účelový postup. Žalobce předložil i doprovodné doklady, které nesly označení konkrétního produktu, množství alkoholu a jeho původ. Celní úřad ověřil správnost doprovodných dokladů, není proto důvodný závěr žalovaného, že žalobce neprokázal původ dodávaného vína. 5. Bylo povinností správce daně zjistit všechny okolnosti o žalobcem tvrzené přepravě druhým vozidlem. Sám žalobce k těmto informacím přístup objektivně neměl. Nemohl proto ani konkretizovat řidiče, jejichž výslech navrhoval. Žalobce se neztotožňuje s hodnocením svědecké výpovědi jednatele dodavatele Wine-world company s.r.o., pana J. L. Žalovaný měl výslech tohoto svědka provést znovu pro nesoulady podpisů na jednotlivých dokladech. Žalobce sporuje neprovedení výslechů A. L. a A. M., oba byli jednateli společnosti Dixo Group s.r.o. Mohli totiž potvrdit počátek obchodní spolupráce mezi žalobcem a společností Wine-world company s.r.o., neboť to byla právě společnost Dixo Group s.r.o., která žalobci tohoto dodavatele doporučila. Závěrem žalobce namítá, že žalovaný měl aplikovat závěry rozsudku Soudního dvora EU ze dne 9. 11. 2021, ve věci C-154/20 a na něj navazujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Afs 334/2017-208, ve věci Kemwater ProChemie, s.r.o. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě upozornil, že žalobce přehlíží závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 262/2021-55, které se ve velké míře promítají do posouzení jeho žalobních námitek. Žalovaný, vázán právním názorem v kasačním rozsudku, provedl výslech svědka T. B., který však odmítl vypovídat. Skutkový stav se tedy nikam neposunul, což je podle žalovaného předzvěstí nedůvodnosti žaloby. K jednotlivým žalobním námitkám pak žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí, ve kterém se zabýval stěžejními důvody pro nepřiznání nároku na odpočet DPH. Závěry judikatury navazující na rozsudky ve věci Kemwater ProChemie, s.r.o. nejsou v projednávané věci aplikovatelné, neboť žalobce neprokázal, že od deklarovaného dodavatele zdanitelná plnění vůbec přijal. Bylo by tedy předčasné zkoumat, zda tato plnění nemohl žalobci poskytnout jiný odběratel společnosti Wine-world company s.r.o. Argumentuje-li žalobce v žalobě ohledně deklarovaného rozsahu zdanitelných plnění standardy na trhu, obchodními zvyklostmi, „kupeckými výpočty“ a především pak obchodní spoluprací s ostatními žalobcovými dodavateli, činí tak zcela nadbytečně, neboť z daňového hlediska nelze plně porovnávat obchodní vztahy s různými žalobcovými dodavateli. Žalovaný má dále za to, že navržené svědecké výpovědi nemusel provádět z důvodu nevěrohodností svědka L., resp. nadbytečnosti v případě svědků L. a M. IV. Ústní jednání konané dne 21. 10. 2025 7. Při ústním jednání jak žalobce, tak žalovaný setrvali na svých stanoviscích a argumentaci, předestřené v žalobě, resp. ve vyjádření k žalobě. Žalobce na podporu této argumentace předestřel právní závěry, formulované v judikatuře Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudku ze dne 20. 6. 2025, č. j. 2 Afs 147/2024-42, s nímž se dle jeho názoru postup žalovaného v nyní projednávané věci ocitá v rozporu. V. Posouzení věci soudem 8. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (správce daně), včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 9. Krajský soud předně uvádí, že rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí je v projednávané věci značně modifikován tím, že o věci již rozhodoval Nejvyšší správní soud, který v rozsudku č. j. 8 Afs 262/2021-55 zavázal žalovaného právním názorem, aby v dalším řízení buď předvolal a vyslechl jako svědka účetního Wine-world company pana T. B., případně v novém rozhodnutí přezkoumatelně zdůvodnil, proč není potřebné či vůbec možné tento důkaz v nyní projednávané věci provést. Nejvyšší správní soud totiž dospěl k závěru, že z obsahu daňového spisu vyplývaly dostatečně relevantní informace, že tato osoba mohla objasnit skutkový stav projednávané věci, ačkoliv žalobce sám jeho výslech nenavrhoval. I v takovém případě ale bylo povinností správce daně tuto osobu vyslechnout, neboť dle § 92 odst. 2 daňového řádu musí dbát, aby rozhodné skutečnosti pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů. 10. Současně je však třeba dodat, že tím se rozsah přezkumu zcela nevyčerpává. Jak konstatoval i Nejvyšší správní soud, „v případech, kdy o věci rozhoduje nejen krajský soud, ale posléze i Nejvyšší správní soud, je rovněž nutno vyslovené právní názory v obou rozhodnutích vnímat jako komplex. Závazný právní názor soudu je tedy spojením závěrů vyslovených krajským soudem spolu s reakcí na argumenty kasační stížnosti, případně závěry činěné z moci úřední, které uvede ve svém rozhodnutí Nejvyšší správní soud, bez ohledu na to, zda jde o výrok kasační, zamítavý či odmítavý“ (srov. usnesení Nejvyššího správní soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007–75, bod 75). V projednávané věci Nejvyšší správní soud reagoval na další námitky žalobce tak, že je shledal nedůvodnými či nepřípustnými. Žalovaný