9 Afs 70/2014 — Nejvyšší správní soud

29 Af 54/2024- 192 - text 7 29 Af 54/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka ve věci žalobkyně: JAFRA shoecomponents s.r.o., IČO: 48910171 sídlem tř. Tomáše Bati 1642, 765 02 Otrokovice zastoupený advokátem Mgr. Radkem Salajkou, LL.M. sídlem Hlubočepská 1156/38b, 152 00 Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č. j. 32415/24/5300-21443-711275 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí žalovaného, jimiž podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítl její odvolání proti platebním výměrům Finančního úřadu pro Zlínský kraj na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 9. 9. 2024, č. j. 1432032/24/3306-52523-711071, č. j. 1432112/24/3306-52523-711071, č. j. 1432125/24/3306-52523-711071 a č. j. 1432142/24/3306-52523-711071 (dále jen „předmětné platební výměry“). 2. Předmětnými platebními výměry správce daně podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), a podle § 147, § 139 odst. 1 a § 90 daňového řádu vyměřil žalobkyni nadměrný odpočet za zdaňovací období září 2014 ve výši 500 371 Kč, za zdaňovací říjen 2014 ve výši 711 041 Kč, za zdaňovací období listopad 2014 ve výši 571 224 Kč a nadměrný odpočet za zdaňovací období březen 2015 ve výši 566 699 Kč. Správce daně tak významně snížil nárok žalobkyně na nadměrné odpočty oproti částkám, které uplatňovala v daňových přiznáních za uvedená zdaňovací období. Žalobkyně v těchto zdaňovacích obdobích uplatnila nárok na odpočet DPH za přijatá zdanitelná plnění od české společnosti MARCEP s. r. o. (dále jen „MARCEP“), jejichž předmětem byly kůže (výrobní materiál žalobkyně), doprava a celní a administrativní služby. MARCEP měla zboží kupovat od italské společnosti Conceria Benvenuti, srl (dále jen „Conceria“) a německé společnosti BSL Schuhfertigteille GmbH (dále jen „BSL“). 3. Správce daně původně zastával názor, že plnění od společnosti MARCEP představovalo pořízení zboží z jiného členského státu, pročež měla žalobkyně v takovém případě postupovat podle § 25 zákona o DPH a přiznat daň na výstupu. Pod vlivem rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, č. j. 1 Afs 87/2016–45 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), a doplnění dokazování tuto konstrukci opustil a nárok žalobkyně na odpočet daně z těchto zdanitelných plnění neuznal v původních platebních výměrech ze dne 3. 11. 2015, č. j. 1762899/15/3306-52525-703147, č. j. 1724002/15/3306-52525-703147 a č. j. 1715585/15/3306-52525703147, a ze dne 21. 11. 2017, č. j. 200247/17/3306-52525-703147, neboť žalobkyně měla a mohla vědět, že se účastní podvodu na DPH. Odvolání žalobkyně proti původním platebním výměrům žalovaný rozhodnutími ze dne 8. 9. 2017, č. j. 38810/17/5300-21443-712165, a ze dne 7. 3. 2019, č. j. 9628/19/5300-21443-712165, zamítl a původní platební výměry potvrdil. 4. Žalobkyně proti citovaným rozhodnutím žalovaného podala žaloby, o nichž krajský soud rozhodl rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 29 Af 87/2017-165, tak, že obě řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného spojil ke společnému projednání, a následně obě rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného pak Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 4 Afs 387/2020-44, zamítl jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Nejvyšší správní soud, ani krajský soud se neztotožnily s názorem žalovaného, že ve věci prokázání vědomé účasti žalobkyně na podvodu unesl své důkazní břemeno. 5. Žalovaný uložil správci daně doplnění dokazování a poté opětovně zamítl odvolání žalobkyně proti snížení nadměrného odpočtu v rozhodnutích ze dne 28. 4. 2022, č. j. 11538/22/5300-21443-701707 a č. j. 11543/22/5300-21443-701707. Žalobkyně to rozhodnutí napadla žalobami, o nichž krajský soud rozhodl rozsudkem ze dne 20. 2. 2024, č. j. 29 Af 38/2022-100, tak, že obě řízení žalobách proti rozhodnutím žalovaného spojil ke společnému projednání, a následně obě rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Znovu se neztotožnil se závěrem daňových orgánů, že žalobkyně o své účasti na daňovém podvodu mohla a měla vědět. Ke kasační stížnosti žalovaného nicméně Nejvyšší správní soud citovaný rozsudek zrušil, a to rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 6 Afs 74/2024-50, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaný však na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 74/2024-50 nečekal a vázán právním názorem krajského soudu v rozsudku č. j. 29 Af 38/2022-100 opětovně rozhodl o odvolání proti původním platebním výměrům tak, že změnil původní platební výměry ve prospěch žalobkyně tak, že částka vyměřené daně odpovídala původním daňovým tvrzením (rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, č. j. 16982/24/5300-21443-701707). Dne 4. 7. 2024 však žalovaný nařídil z moci úřední dle § 119 odst. 1 daňového řádu obnovení tohoto řízení. Krajský soud proto usnesením ze dne 26. 11. 2024, č. j. 29 Af 38/2022-169, odmítl žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 4. 2022, č. j. 11538/22/5300-21443-701707 a č. j. 11543/22/5300-21443-701707, neboť shledal, že odpadl předmět řízení. 7. Nyní projednávaná věc se tedy pomyslně vrátila zpět na začátek. Napadené rozhodnutí vzešlo z obnoveného daňového řízení, přičemž stěžejním novým podkladem byl trestní rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 11. 2022, č. j. 4 T 32/2022-2127 (dále jen „trestní rozsudek“), kterým byla schválena dohoda o vině a trestu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 8. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobkyně navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného opět zrušil. Navrhla, aby krajský soud postupoval dle § 78 odst. 3 s. ř. s. a zrušil i předmětné platební výměry. 9. Žalobkyně zdůraznila, že daňové a trestní řízení jsou samostatná a sledují jiný účel. To, že žalobkyně, člen jejího statutárního orgánu a prokurista využili možnosti sjednat dohodu o vině a trestu, nelze interpretovat tak, jak činí žalovaný. Využít tento institut totiž nelze bez prohlášení viny, k čemuž žalobkyni vedly ryze osobní důvody pramenící z dehonestujícího trestního řízení. Žalobkyně navíc upozornila, že v době vynesení rozsudku krajského soudu č. j. 29 Af 38/2022-100 žalovaný musel vědět o trestním rozsudku, přesto jej nenavrhl k důkazu. Takovou skutečnost podle žalobkyně nelze nahrazovat obnovou řízení. 10. Žalobkyně namítá překážku litispendence, neboť v současnosti jsou vedena dvě řízení o stejné věci. Jednak jde o obnovené řízení, které je předmětem této žaloby, a pak věc vedená u krajského soudu pod sp. zn. 29 Af 38/2022 po kasačním rozsudku č. j. 6 Afs 74/2024-50. Žalobkyně taktéž namítá porušení zásady ne bis in idem, neboť žalovaný o stejné věci rozhodl dvakrát. 11. Žalobkyně se nadále necítí být zapojena do podvodu na DPH. V situaci, do níž se dostala, byla nucena od MARCEP po omezenou dobu odebírat výrazně dražší kůže, než tomu bylo dříve, kdy odebírala totéž bez mezičlánku MARCEP. V krátkém časovém úseku není možné dodavatele nahradit a není možno ani výrobu přerušit a vyčkávat, neboť by to znamenalo nenávratnou ztrátu části trhu. Argumenty žalovaného jsou jen teoretické, kdežto žalobkyně předkládá ucelenou argumentaci dokládající, že se nestala součástí podvodného řetězce a že není naplněn vědomostní test: žalobkyně měla pod kontrolou dodávky zboží (použitím vlastní, efektivní a zaběhlé dopravy), platila až po kontrole dodávky (nikoliv předem), měla informace, že MARCEP si plní finanční závazky vůči dodavatelům kůží. Žalobkyně věděla, že platí více, ale akceptovala to, aby zachovala výrobu. Zneužití informace o sortimentu, cenách a dodavatelích kůží a nucený odběr od prostředníka MARCEP žalobkyně akceptovala jako stav, který se na specifickém trhu s kůží může stát, a po překlenutí nepříznivého stavu se vrátila k původnímu přímému odběru. Žalobkyně má za to, že žalovaný jí neprokázal úmysl zkrátit daň a neunesl tak důkazní břemeno, jak mu bylo vytýkáno ze strany soudů. Žalobkyně namítá, že žalovaný se měl zaměřit na splnění daňové povinnosti především společností MARCEP, v tomto ohledu je napadené rozhodnutí nepodložené a nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nadále setrvává na právním názoru vysloveném v napadeném rozhodnutí a nesouhlasí s žalobními námitkami žalobkyně, které nadto považuje za obsahově totožné s námitkami odvolacími. Proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž námitky žalobkyně shledáv