9 Afs 86/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 46/2023- 42 - text  6 31 Af 46/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobce: P. V. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Bc. Veronikou Šemberovou sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské nám. 196/1, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2023, č. j. MMB/0429752/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Úřad městské části Brno-Bohunice („správce poplatku“) rozhodnutím ze dne 3. 7. 2023, č. j. BBOH/04223/23/TS („platební výměr“), žalobci vyměřil podle § 4 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve spojení s obecně závaznou vyhláškou statutárního města Brna č. 32/2022, o místních poplatcích („vyhláška“), místní poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství ve výši 129 580 Kč. Důvodem byla skutečnost, že žalobce v době od 29. 3. 2022 do 26. 3. 2023, tj. 394 dní („období záboru“), využíval veřejné prostranství na ulici Amerlingova v městské části Brno-Bohunice, na části pozemku p. č. X v k. ú B. v rozsahu 38 m2 („veřejné prostranství“), k umístění stavebního zařízení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 9. 2023, č. j. MMB/0429752/2023 („napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce tvrdil, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně nezabýval namítanou absencí řádných podkladů a důkazů. Správce poplatku nedisponoval (s výjimkou jediné nedatované fotografie) žádnými důkazními materiály, které by potvrzovaly, že žalobce dlouhodobě využíval veřejné prostranství ke skladování materiálu. O místních šetřeních se správce poplatku zmínil poprvé až v platebním výměru, o jejich proběhnutí však žalobce do té doby nebyl nijak informován. Žalobce se zúčastnil až místního šetření, které proběhlo 17. 5. 2023. Úřední záznamy, které mají místní šetření prokazovat, neobsahují žádné fotografie, které by dokládaly užívání veřejného prostranství. Bez přesného zaměření navíc nelze určit, zda stavební materiál ležel na veřejném prostranství, nebo na pozemku žalobce. Pouze ručně datované snímky obrazovky z portálu mapy.cz nemohou být dostatečným podkladem pro zaměření rozsahu veřejného prostranství. 3. Žalovaný k námitce pouze konstatoval, že správní orgán nemusí pořizovat fotografie ani žalobci zápisy z místních šetření předkládat. Podle žalobce by však žalovaný měl v případě zpochybnění úředních záznamů zajistit, aby byly součástí i další prokazatelné důkazy. Pouhý velmi zjednodušený zápis zaměstnance učiněný jako úřední záznam nemůže být dostatečným důkazem. 4. Provádění místních šetření po celý rok bez toho, aby byl žalobce upozorněn, není hospodárné a nesplňuje princip přiměřenosti. Správce poplatku měl žalobce správně již po prvním místním šetření informovat. Pokud žalovaný uvádí, že přesné zaměření nebylo možné provést, neboť bylo veřejné prostranství po celou dobu ohrazeno plotem, tím spíše měl správce poplatku žalobce okamžitě vyzvat k součinnosti. Tím mohlo být ihned postaveno na jisto, v jaké míře žalobce veřejné prostranství zabíral. Správní orgány však v rozporu s principy dobré správy úmyslně prodlužovaly stav za účelem následného vyměření poplatku. Správní orgány nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť bez jakýchkoliv důkazů pouze převzaly datum skončení původního žalobcem nahlášeného a uhrazeného záboru, aniž by prokázaly, že žalobce skutečně po dobu více než roku veřejné prostranství využíval. 5. Listina obsahující prostý náčrt místní situace, na němž je ručně dopsána výměra zabraného veřejného prostranství, byla chybně hodnocena jako souhlas s výměrou plochy záboru v období záboru. Žalobce pouze potvrdil, že z předložené fotografie lze dopočítat výměru plochy, který byla obehnána mobilním oplocením. Nepotvrdil však existenci záboru ani dobu jeho trvání. Žalobce je přesvědčen, že věta: „Zábor od 29. 3. 2022 do 26. 4. 2023“, která se nachází až pod jeho podpisem, byla dopsána dodatečně. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí. K porušení principů dobré správy nedošlo. Ze spisu je zřejmé, že byl žalobce správcem poplatku opakovaně kontaktován za účelem podání ohlášení k místnímu poplatku. Sám poplatník se k poplatku přihlásil dne 14. 3. 2022 a dne 26. 4. 2023 telefonicky kontaktoval starostu městské části, kterému sdělil, že toho dne ukončil užívání veřejného prostranství a oplocení odstranil. Dne 17. 5. 2023 se účastnil místního šetření za účelem upřesnění výměry plochy. Žalovaný vyšel žalobci v maximální míře vstříc. Žalobce naopak kromě obecných pochybností nepředložil žádné důkazy zpochybňující postup správce poplatku. IV. Posouzení věci 7. Žaloba není důvodná. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích ve znění do 31. 12. 2023 se poplatek za užívání veřejného prostranství vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Podle § 11 odst. 1 téhož zákona nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří mu správce poplatku poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem. 9. Podle čl. 15 vyhlášky se poplatek vybírá za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý započatý den nebo za každé i započaté období užívání veřejného prostranství, za které je stanovena paušální částka. Podle čl. 18 vyhlášky je před započetím užívání veřejného prostranství poplatník povinen učinit u správce poplatku, v jehož působnosti se veřejné prostranství nachází, ohlášení, ve kterém uvede dobu, rozsah, způsob užívání a označení zabraného místa (odst. 1). Poplatek je splatný nejpozději v den zahájení užívání veřejného prostranství (odst. 3). Podle čl. 23 odst. 1 věta první vyhlášky nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří mu příslušný správce poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem. 10. Podle § 80 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, může správce daně provádět místní šetření. V rámci tohoto postupu správce daně zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí ohledání u daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní, jakož i na místě, kde je to vzhledem k účelu místního šetření nejvhodnější (odst. 1). K provedení místního šetření může správce daně přizvat osobu, jejíž přítomnost je podle povahy věci potřebná (odst. 2). O průběhu místního šetření sepíše správce daně podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam (odst. 3). Správce daně může pořizovat obrazový nebo zvukový záznam o skutečnostech dokumentujících průběh úkonu, o čemž předem uvědomí osoby, které se tohoto úkonu účastní (odst. 4). 11. Důvodem platby místního poplatku za zvláštní užívání veřejného prostranství je skutečnost, že konkrétní část veřejného prostranství nelze ostatními subjekty užívat, tj. že na této části veřejného prostranství je vyloučeno jeho obecné užívání. Je-li veřejné prostranství veřejným statkem, pak poplatek za jeho zvláštní užívání představuje odvod za omezení práv ostatních uživatelů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, č. j. 9 Afs 86/2008-89). V této věci se pak soud zabýval otázkou uskladnění stavebního zařízení na veřejném prostranství. 12. Soud na tomto místě připomíná, že v řízení ve věcech místních poplatků se postupuje podle daňového řádu, jelikož místní poplatek je „daní“ ve smyslu daňového řádu [§ 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu]. I v tomto řízení se tedy uplatní obecné principy související s rozložením důkazního břemena v daňovém řízení, zejména pak zásada, že daňový subjekt (poplatníka poplatku) tíží důkazní břemeno k prokázání jeho vlastních tvrzení (§ 92 odst. 3 daňového řádu). To sice nebrání správci poplatku v rámci vlastní vyhledávací činnosti (ve smyslu § 78 a násl. daňového řádu) vyhledávat a zohledňovat důkazy bez ohledu na návrhy poplatníka, a to jak v jeho prospěch, tak v neprospěch, aby došlo ke správnému zjištění, stanovení a vybrání poplatku (což ostatně správce v nyní posuzované věci učinil, neboť zcela mimo důkazní aktivitu žalobce sám pravidelně prováděl místní šetření za účelem zjištění skutečného stavu na veřejném prostranství). Neznamená to však, že by správa daní (poplatků) byla ovládána zásadou vyšetřovací, která přenáší odpovědnost za zjištění skutkového stavu na orgán veřejné moci. 13. Žalobce ohlásil zvláštní užívání veřejného prostr