32 A 1/2024 – Krajský soud v Brně

32 A 1/2024- 21 - text pokračování 7 32 A 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: P. P. bytem X zastoupeného JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2. 11. 2023, č. j. KUJI 102092/2023, sp. zn. OOSČ 778/2023 OOSC/193, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2023, č. j. KUJI 102092/2023, sp. zn. OOSČ 778/2023 OOSC/193, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Emila Flegela, advokáta se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Moravské Budějovice, odbor dopravy a silničního hospodářství (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 10. 2023, č. j. MUMB/ODSH/25198/2023, sp. zn. ODSH/03023/2023-LuL (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ve formě zavinění z nedbalosti podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupku se dopustil tím, že dne 7. 8. 2023 ve 12:49 hod na pozemní komunikaci č. I/38 v 211,6 km (GPS 49°3′40.48″ N 015°47′04.14″ E) ve směru jízdy od obce Znojmo na obec Jihlava jako řidič motorového vozidla Mercedes-Benz Sprinter, X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec, kde je obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích nejvyšší dovolená rychlost 90 km/h, naměřena byla rychlost 123 km/h, po odečtení tolerance měřicího zařízení ± 3 % – 119 km/h, zaokrouhlená na celá čísla ve prospěch řidiče, tj. překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 29 km/h. Uvedeným jednáním porušil ustanovení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. 3. Za spáchání přestupku byla žalobci podle ustanovení § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a podle ustanovení § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 2 500 Kč. Současně byla žalobci podle ustanovení § 95 zákona o odpovědnosti za přestupky, § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. II. Žaloba 4. Žalobce namítal, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami, které žalobce uvedl v doplnění odvolání. Žalovaný se odvolacími námitkami zabýval nedostatečně, když neuvedl konkrétní důkaz, z něhož při svém rozhodování vyšel. Žalovaný při svém rozhodování vyšel pouze z úředního záznamu a oznámení o přestupku. Ve spisovém materiálu je pouze důkaz o tom, že vozidlu X byla změřena rychlost, ale neobsahuje žádný důkaz o tom, kdo vozidlo v daný okamžik řídil, ani o jiných skutečnostech. Žalobce zpochybnil úřední záznam a oznámení o přestupku jako jediné dva podklady, v nichž je označován za pachatele přestupku. A v průběhu správního řízení předestřel odlišnou skutkovou verzi. Z uvedeného důvodu považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 5. Dále žalobce již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítal, že ve věci nebylo provedeno dokazování, a pokud ano, stalo se tak nezákonně v nepřítomnosti žalobce. Žalovaný pak výslovně uvedl, že správní orgány ve věci vydaly rozhodnutí, aniž by prováděly dokazování. Takový postup je nezákonný. I listiny jsou důkazy, které je potřeba provést, a to v přítomnosti žalobce. Tak postupováno nebylo, proto byl žalobce zkrácen na svých právech. 6. Proto žalobce navrhl, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že prvostupňové rozhodnutí o přestupku žalobce je opřeno o dostatečné důkazy. Správní orgán I. stupně mohl objektivně rozhodnout o vině žalobce, aniž by byl v důkazní nouzi. 8. Námitky uvedené v obsáhlém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný s ohledem na srozumitelnost a efektivitu řízení neodůvodnil jednotlivě, ale vypořádal se v odůvodnění napadeného rozhodnutí se stěžejními námitkami, které interpretují dílčí námitky v rámci odvolání. 9. Podle žalovaného je napadené rozhodnutí věcně správné a zákonné, proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 11. Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 12. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání. 13. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 14. První žalobní námitka se vztahovala k tomu, že správní orgány, i přes odlišnou skutkovou verzi předestřenou žalobcem v doplnění odvolání, vycházely při svém rozhodování pouze z oznámení přestupku a z úředního záznamu. Podle žalobce nebyla dostatečně prokázána osoba pachatele přestupku. 15. Co se týče důkazních materiálů ohledně přestupku, bylo k dispozici oznámení přestupku, úřední záznam, záznam z měřicího zařízení, ověřovací list měřicího zařízení a výpis z evidenční karty řidiče. Přílohou oznámení přestupku byl formulář oznámení přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti, který sepsali zasahující policisté při zastavení vozidla žalobce, přičemž žalobce se odmítl vyjádřit a odmítl formulář podepsat. Tato sada důkazních materiálů by byla dostatečná v situaci, pokud by žalobce nerozporoval okolnosti spáchání přestupku a pokud by podepsal formulář oznámení přestupku. Resp. by verze skutkového děje přednesená žalobcem až dodatečně v rámci doplnění odvolání mohla být považována za značně nevěrohodnou. To se však netýká nyní řešeného případu. 16. Z úředního záznamu vyplývá, že policejní hlídka se po změření rychlosti ve 12:49 hod. ihned rozjela za žalobcovým vozidlem, vozidlo po celou dobu neztratila z dohledu, zastavila jej prostřednictvím pokynu k zastavení vozidla za použití zvláštního výstražného zařízení modré barvy a nápisu STOP POLICIE, a ihned po zastavení došlo k provedení silniční kontroly, přičemž ztotožněn byl právě žalobce. Nicméně žalobce v doplnění odvolání tento průběh spáchání přestupku zpochybnil. Uvedl, že policisté stáli u zaparkovaného vozidla na parkovišti u Motorestu u Nováků v době, kdy vyšel v cca 13 hod z motorestu. Poté, co vozidlo odemknul, tak je ztotožnili a ptali se ho, kdo vozidlo řídil. Sdělili mu, že „před nějakou dobu“ mu bylo změřeno překročení nejvyšší povolené rychlosti. Odvolatel vozidlo v době údajného změření rychlosti neřídil a toto mu nebylo nijak prokázáno. Tím žalobce vnesl do správního řízení pochybnosti o okolnostech spáchání přestupku. Nastala tedy situace, kdy správní orgány v podstatě vycházely pouze z informací uvedených v oznámení přestupku a v úředním záznamu, což však není dostatečné. 17. Obecně krajský soud uvádí, že povinnost zjišťovat skutkový stav stran skutečností odpovídajících skutkové podstatě přestupku, leží vždy na správním orgánu. Pokud existuje rozumná pochybnost, tzn. ne zcela nepravděpodobná možnost, že deliktního jednání se obviněný z přestupku nedopustil, nelze jej za přestupek postihnout (in dubio pro reo). Povinnost prokázat přestupek obviněnému má správní orgán. Obviněnému stačí k tomu, aby nemohl být za přestupek postižen, rozumná pochybnost o otázce, zda se předmětného jednání dopustil; obviněný se nemusí vyviňovat, tedy prokazovat, že se deliktního jednání nedopustil (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68, bod 18). 18. Co se týká procesní hodnoty úředního záznamu, lze v tomto odkázat na bohatou judikaturu správních soudů. Význam úředního záznamu spočívá v přestupkovém řízení v tom, že na jeho základě si může správní