33 A 35/2024 – Krajský soud v Brně

33 A 35/2024- 32 - text pokračování 11 33 A 35/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: T. P. bytem X zastoupen JUDr. Emil Flegel, advokát sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2024, č. j. KUJI 88360/2024, sp. zn. OOSČ 632/2024 OOSČ/167, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2024, č. j. KUJI 88360/2024, sp. zn. OOSČ 632/2024 OOSČ/167, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Emila Flegela, advokáta, sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasnou žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce výše citované rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2024, č. j. KUJI 88360/2024, sp. zn. OOSČ 632/2024 OOSČ/167 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „správní orgán I. stupně“ či též „prvostupňový orgán“), ze dne 19. 8. 2024, vypravené dne 20. 8. 2024, č. j. DOP/53696/2024-pesko/7922/2024 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „prvostupňové rozhodnutí“ či též „rozhodnutí o přestupku“), a předmětné rozhodnutí potvrdil. Současně žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl i žalobcovo odvolání proti usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 12. 8. 2024, vypravené dne 12. 8. 2024, č. j. DOP/52648/2024-pesko/7922/2024, kterým byl zamítnut návrh žalobce na nařízení ústního jednání. I toto usnesení žalovaný jako zákonné a správné potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se měl dopustit tím, že dne 28. 5. 2024 v době nejméně od 21:49 hod. do 21:50 hod. řídil ve Velkém Meziříčí na ul. Františky Stránecké osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 320 D, RZ: X, pod vlivem alkoholu a na daném místě byl zastaven a kontrolován hlídkou PČR. V průběhu kontroly byl žalobce vyzván k provedení orientační dechové zkoušky přístrojem zn. DRÄGER, který dne 28. 5. 2024 ve 22:02 hod. naměřil u žalobce hodnotu 0,28 ‰ alkoholu v dechu a ve 22:07 hod. potom 0,27 ‰. S těmito výsledky žalobce na místě souhlasil a odborné lékařské vyšetření za účelem zjištění přítomnosti alkoholu v krvi nežádal. Po odečtení odchylky 0,24 ‰ zohledňující faktory ovlivňující výsledek měření a jeho přepočet tak byla žalobci prokázána minimální hodnota alkoholu v krvi bližší k době řízení vozidla ve výši 0,04 ‰. Tím žalobce z nedbalosti porušil § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a naplnil znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. c) téhož zákona. 3. Za uvedený přestupek uložil prvostupňový orgán žalobci podle § 35 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), s přihlédnutím k § 125c odst. 5 písm. b) a odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu, pokutu 7 000 Kč a zároveň trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Současně byla žalobci rozhodnutím o přestupku uložena povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální částce 2 500 Kč. II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul obsah správního spisu a zrekapituloval průběh řízení. Poté v rozsahu odvolacích námitek přezkoumal rozhodnutí o přestupku. 5. Žalovaný dospěl k závěru, že prvostupňový orgán postupoval v přestupkovém řízení v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), a zjistil skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Spáchání přestupku žalobcem bylo na základě listinných podkladů spolehlivě zjištěno a prokázáno. Závěry správního orgánu I. stupně považuje žalovaný nejen za věcně správné, ale ve výsledku taktéž jako zákonné a plně přezkoumatelné. 6. Stěžejním důkazem v řízení o přestupku založeném na přítomnosti alkoholu v krvi je společně s laboratorním vyšetřením analýza přítomnosti alkoholu v krvi zjištěná dechovou zkouškou provedenou certifikovaným a kalibrovaným analyzátorem. V řešené věci byla u žalobce přítomnost alkoholu v krvi zjištěna přístrojem Dräger Alkotest 7510 typu Standard, který měl v době měření platné osvědčení a splňoval požadované metrologické vlastnosti, o čem svědčí dokumenty založené ve správním spisu. V daném případě byla k určení přítomnosti alkoholu v krvi žalobce provedena dostatečně průkazná dechová zkouška. Poněvadž byla výsledná naměřená hodnota alkoholu v krvi pozitivní (po odečtu odchylky ve prospěch žalobce činila 0,04 ‰), bylo prokázáno, že žalobce byl v době řízení motorového vozidla ovlivněn alkoholem. Platná právní úprava přitom vychází z tzv. nulové tolerance, kdy je i při nízkém obsahu alkoholu v krvi řízení motorového vozidla zakázáno. 7. K námitce žalobce, že výsledky dechové zkoušky byly ovlivněny cigaretovým kouřem, pak žalovaný zdůraznil, že tento důvod žalobce uvedl až v rámci odvolání, pročež se jeho námitka jeví jako spekulativní a neopodstatněná. Ze spisového materiálu neplyne žádná skutečnost, že by žalobce mezi jednotlivými měřeními kouřil elektronickou cigaretu. Žalobce byl po zákonném poučení PČR vyzván k podrobení se dechové zkoušce, přičemž s naměřenými hodnotami souhlasil a ty bez výhrad podepsal. Dle judikatury správních soudů je přitom podpis žalobce v tomto případě třeba chápat jako souhlas se zjištěným skutkovým stavem. 8. Ve věci nebylo potřeba nařizovat ústní jednání, neboť žalobce pro jeho nařízení neuvedl žádné konkrétní důvody. Obecné konstatování, že policie při dechových zkouškách nedodržela návod k obsluze a nepostupovala dle příslušné metodiky, k nařízení ústního jednání nepostačuje. Žalovaný se ztotožnil se závěrem prvostupňového orgánu, že provádění dalšího dokazování svědeckými výpověďmi by bylo za dané situace nadbytečné, neboť by z povahy věci nemohly na spolehlivě zjištěném skutkovém stavu nic změnit. 9. Žalovaný uzavřel, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo a respektoval rovněž princip legitimního očekávání. Jelikož ve správním řízení nedošlo k žádným procesním pochybením, žalovaný odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl a rozhodnutí potvrdil. Týmž způsobem žalovaný rozhodl i o odvolání žalobce proti usnesení, jímž prvostupňový orgán zamítl jeho návrh na nařízení ústního jednání. III. Žaloba 10. Žalobce má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, nezákonné a účelové. K tomu uvedl, že policisté při provádění kontroly nepostupovali v souladu s metodikou Ministerstva dopravy č. j. 285/2009-160-OST a pracovním postupem Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“) č. 114-MP-C008-08. Měření alkoholu v dechu nelze považovat za správně provedené, neboť v situaci, kdy žalobci vyšla v celkovém pořadí druhá dechová zkouška (po odečtu možné chyby analyzátoru a expertně stanovené nejistoty přepočtu v celkovém rozsahu 0,24 ‰) jako negativní, měla tato být vzata jako konečná a v dalším testování již nemělo být pokračováno. 11. Pokud tudíž správní orgány při rozhodování o vině žalobce za přestupek vycházely z výsledku třetí dechové zkoušky (s výslednou hodnotou 0,28 ‰), která neměla být vůbec provedena, jsou jejich závěry nezákonné. Současně správní orgány pochybily, jestliže mechanicky upřednostnily první (v posuzované věci celkově třetí) dechovou zkoušku jen proto, že byla učiněna nejblíže po ukončení řízení vozidla. Se zřetelem na volné hodnocení důkazů a presumpci neviny a z ní vyplývající zásadu in dubio pro reo je pro zjištění hladiny alkoholu v těle řidiče vždy třeba vycházet z nejnižší naměřené hodnoty. 12. Současně žalobce namítal, že výsledky testu na přítomnost alkoholu v dechu nebylo možné použít proto, že byl výsledek dechových zkoušek ovlivněn cigaretovým kouřem, neboť žalobce v průběhu jednotlivých zkoušek kouřil elektronickou cigaretu. To je podle návodu k obsluze analyzátoru i souvisejícího pracovního postupu ČMI zakázáno. S odkazem na ustálenou judikaturu žalobce zdůraznil, že nedodržení pracovního postupu ČMI vylučuje použití výsledků dechových zkoušek pro účely přestupkového řízení. Ke zjištění skutkového stavu věci byly správní orgány povinny nařídit ústní jednání, v rámci kterého by jako svědky vyslechly minimálně žalobcovy spolujezdce, jejichž čestná prohlášení žalobce v řízení doložil. 13. Jelikož v posuzované věci nebylo žalobci spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu dostatečně prokázáno, žalobce navrhl, aby krajský soud napadené, jakož