— Nejvyšší správní soud

33 A 9/2024- 81 - text pokračování 13 33 A 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobkyně: P. G., a.s. sídlem X zastoupena Mgr. Jiří Brož, advokát sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha1 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. MZDR 22502/2023-5/PRO, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně napadla u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) svou žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. MZDR 22502/2023-5/PRO (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo změněno rozhodnutí Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 8. 6. 2023, č.j. KHSJM 33666/2023/BM/PRAV, sp. zn. S-KHSJM 75636/2022 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání ze spáchání přestupků, jichž se dopustila jako provozovatel provozovny stravovacích služeb v provozovně stravovacích služeb P, na adrese X, dne 19. 12. 2022, spočívajících ve dvou ve výroku I popsaných skutků, které byly kvalifikovány jako 1) přestupek podle ustanovení § 36 odst. 8 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 65/2017 Sb.“) spočívající v tom, že nesplnila povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., pokud jde o povinnost provozovatele provozovny stravovacích služeb vyzvat osobu, která porušuje zákaz kouření, aby v kouření nepokračovala nebo aby prostor opustila. 2) přestupku podle ustanovení § 36 odst. 8 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb. tím, že nesplnila povinnost stanovenou v § 9 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., pokud jde o povinnost prostor, kde je kouření zakázáno, u vstupu označit zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření zakázáno“ odpovídající podobě stanovené dle přílohy zákona č. 65/2017 Sb., neboť při výkonu státního zdravotního dozoru bylo zjištěno, že provozovna nebyla u vstupu řádně označena. Za uvedené spáchané přestupky uložil prvostupňový orgán žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 30.000,- Kč, a dále povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že kromě změny návětí výrokové části změnil a) výrok I. v bodě 1) prvostupňového rozhodnutí tak, že se žalobkyně dopustila přestupku podle § 36 odst. 8 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb. tím, že nesplnila povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., pokud jde o povinnost provozovatele provozovny stravovacích služeb vyzvat osobu, která porušuje zákaz kouření, aby v kouření nepokračovala nebo aby prostor opustila, neboť při výkonu státního zdravotního dozoru (dále také „kontrola“) bylo zjištěno, že v prostoru s hracími automaty, který je oddělen skleněnými dveřmi bez uvedení, že se jedná o prostor ke kouření, tři osoby kouřily, u každého hracího automatu byly umístěny popelníky, v popelnících, umístěných vedle hracích automatů, na kterých hrály osoby, byly nedopalky, přičemž tyto osoby obviněná po celou dobu kontroly na místě nevyzvala, aby nepokračovaly v kouření nebo opustily prostor. b) výrok I. v bodě 2) prvostupňového rozhodnutí tak, že se žalobkyně dopustila přestupku podle § 36 odst. 8 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb. tím, že nesplnila povinnost stanovenou v § 9 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., pokud jde o povinnost prostor, kde je kouření zakázáno, u vstupu označit zjevně viditelnou grafickou značkou "Kouření zakázáno" odpovídající podobě stanovené dle přílohy zákona č. 65/2017 Sb., neboť při výkonu kontroly bylo zjištěno, že provozovna je při vstupu z ulice označena nevyhovující grafickou značkou, která je umístěna u vedlejších dveří, přes které do provozovny vstupují hendikepované osoby, grafická značka je špatně viditelná a nesplňuje požadavky uvedené v § 9 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb. ve spojení s přílohou zákona č. 65/2017 Sb.“ Zároveň žalovaný snížil uloženou pokutu na výsledných 20.000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění se žalovaný zabýval přezkumem napadeného rozhodnutí ve světle vznesených odvolacích námitek. K jednotlivým změnám rozhodnutí o přestupcích uvedl následující argumentaci. 5. Ke změně návětí výrokové části žalovaný uvedl, že k projednání přestupků podle zákona č. 65/2017 Sb. byl prvostupňový orgán věcně příslušný na základě ustanovení § 40 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb., takže byl opravena citace zákona. Dále žalovaný doplnil, že prvostupňový orgán předmětné přestupky projednal ve společném řízení podle § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. 6. Ke změně výroku I prvostupňového rozhodnutí žalovaný nejprve obecně uvedl, že předmětem sporu je zejm. výklad pojmu „provozovna stravovacích služeb“ a otázka, zda lze provozovnu žalobkyně pod tento pojem kvalifikovat. Podle protokolu o kontrole prvostupňový orgán při kontrole zjistil, že se v dané provozovně podávají nápoje (alko i nealko), přičemž v hlavním hracím prostoru jsou umístěny dva bary. Žalobkyně podle veřejné části živnostenského rejstříku provozovala v provozovně v době výkonu kontroly mj. živnost „hostinská činnost“, která je definována jako činnost spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány. 7. Žalovaný tak má za prokázané, že žalobkyně nabízela ve své provozovně v rámci hostinské činnosti k přímé spotřebě spotřebitelům alkoholické a nealkoholické nápoje, a proto se v souladu s § 23 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. jedná o poskytování stravovacích služeb, a to v provozovně stravovacích služeb ve smyslu § 2 písm. i) zákona č. 65/2017 Sb. V dané provozovně jako celku, ve které žalobkyně provozuje stravovací služby, je tudíž zakázáno kouřit. 8. Ke změně výroku I bodu 1) prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb. právo (natož povinnost) provozovatele požádat o policejní zákrok vůči kouřící osobě výslovně nezmiňuje. Dle názoru žalovaného je nezbytné pro vyvození odpovědnosti žalobkyně za tento přestupek vycházet z dikce daného ustanovení. Prvostupňový orgán byl povinen prokázat, že žalobkyně prostřednictvím svého zaměstnance neučinila ke kouřící osobě výzvu ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb. Z protokolu o kontrole neplyne, zda se kontrolující dotázaly zaměstnance žalobkyně (povinné osoby) či kouřícího zákazníka, zda byl kouřící zákazník vyzván ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb. Prvostupňový orgán ostatně ve výše citovaném odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „tuto skutečnost není zřejmě ani možné prokázat či vyvrátit“. 9. Žalovaný uvedl, že v dané věci se tak nepodařilo prokázat, zda byl kouřící zákazník v hlavním hracím prostoru provozovny ze strany žalobkyně vyzván, aby v tomto jednání nepokračoval nebo aby prostor opustil. Žalovaný poukázal právní princip in dubio pro reo jako jeden z projevů presumpce neviny. Žalovaný proto změnil výrok I. bod 1) napadeného rozhodnutí tak, že zúžil vymezení přestupku podle § 36 odst. 8 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb. tak, že vypustil část popisu skutku, který se týkal nevyzvání osoby kouřící v hlavním hracím prostoru provozovny, neboť takové protiprávní jednání se žalobkyni nepodařilo prokázat. 10. Dále žalovaný přezkoumal přestupkové jednání spočívající ve zjištění, že v dalším prostoru provozovny s hracími automaty odděleném skleněnými dveřmi bez označení, že se jedná o prostor ke kouření, byly přítomny tři kouřící osoby, přičemž u každého hracího automatu byly umístěny popelníky a v nich byly nedopalky, přičemž tyto osoby zaměstnanci žalobkyně po celou dobu kontroly na místě nevyzvali, aby nepokračovaly v kouření nebo opustily daný prostor. Žalobkyně tvrdila, že prostor s hracími automaty oddělený skleněnými dveřmi není provozovnou stravovacích služeb a nejsou v něm poskytovány stravovací služby. 11. K tomu žalovaný uvedl, že zákon č. 65/2017 Sb. (na rozdíl od již zrušeného zákona č. 379/2005 Sb.) neponechává na vůli provozovatele provozovny stravovacích služeb zvolit si, v jakém režimu bude vnitřní prostor provozovny provozovat (zda jako kuřáckou, nekuřáckou či provozovnu se stavebně odděleným prostorem vyhrazeným ke kouření), ale v § 8 odst. 1 písm. k) zákona č. 65/2017 Sb. stanovuje pro vnitřní prostor provozovny stravovacích služeb v podstatě absolutní zákaz kouření s výjimkou vodních dýmek. Možnost zřídit stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření je upravena v § 10 zákona č. 65/2017 Sb. a vztahuje se pouze na vlastníka prostoru uvedeného v § 8 odst. 1 písm. a), provozovatele mezinárodního letiště a poskytovatele zdravotních služeb. Provozovna stravovacích služeb tvoř