34 A 17/2025 – Krajský soud v Brně

34 A 17/2025- 28 - text 8 34 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: M. A. státní příslušnost A. d. a l. r. t.č. ZZC V. L. 234, X V. L. proti žalované: Policie České republiky Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje sídlem Kounicova 24, 611 32 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 6. 2025, č. j. KRPB-113343-27/ČJ-2025-060022-Z takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Vymezení věci, napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 1. Shora označeným rozhodnutím („napadené rozhodnutí“) byl žalobce zajištěn dle § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů („zákon o pobytu cizinců“). Doba trvání zajištění byla stanovena na 31 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od 2. 6. 2025 do 2.7.2025. 2. Zajištění žalobce předcházela kontrola jeho osoby hlídkou policie dne 2. 6. 2025 v Brně na ulici P. č. p. X. Žalobce nepředložil žádný cestovní doklad a provedenou lustrací bylo zjištěno, že k pobytu na území České republiky není oprávněn. Následným ověřováním pobytu cizince bylo zjištěno, že žalobce na území České republiky požádal dne 9. 10. 2023 o mezinárodní ochranu. Tato žádost byla rozhodnutím Ministerstva vnitra zamítnuta jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“), a bylo určeno, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 („nařízení Dublin III“), je Spolková republika Německo. Uvedené rozhodnutí Ministerstva vnitra obstálo v soudním přezkumu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2024, č. j. 34 Az 1/2024-13). 3. Žalobce následně z České republiky vycestoval do Německa, kde byl od 11. 2. 2024 do 20. 12. 2024 uvězněn za krádeže. Ihned poté se vrátil do České republiky a opětovně zde požádal o mezinárodní ochranu. Dle zjištění Ministerstva vnitra byla předtím žalobci dne 28. 12. 2023 Spolkovou republikou Německo vydáno rozhodnutí o navrácení a zákaz vstupu na území členských států. Rozhodnutí o navrácení bylo německým cizineckým úřadem žalobci vydáno též dne 13. 6. 2024, a to se zákazem pobytu na 3 roky a 6 měsíců. Na základě zjištění, že se v případě žalobce nejednalo o první neoprávněné překročení hranic, a že žalobce dle svého vyjádření nehodlá do Německa odcestovat, byl žalobce rozhodnutím Ministerstva vnitra zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. d) zákona o azylu, a to do 4. 3. 2025. Druhá žádost žalobce o mezinárodní ochranu byla rovněž zastavena jako nepřípustná a žalobce byl dne 19. 3. 2025 předán do Německa dle nařízení Dublin III. Ještě tentýž den však žalobce zase odcestoval do České republiky. 4. Před vydáním napadeného rozhodnutí žalobce v rámci podání vysvětlení dne 3. 6. 2025 za přítomnosti tlumočníka (češtině nerozumí písmem ani slovem) uvedl, že je svobodný a na území České republiky má přítelkyni a dceru. Adresu bydliště v zemi původu nezná, bydlí u přítelkyně, ale ani její adresu nezná. Do České republiky se z Německa vrátil kvůli své dceři. Musí zde pracovat, aby ji uživil. Osobní doklady má u bratra ve Francii, protože nevěří přítelkyni, se kterou žije od října 2023. Dceru vyživuje matka z rodičovského příspěvku, on má své výdělky „na černo“ pro vlastní potřebu. Do Německa se vracet nechce, v České republice by chtěl žít legálně a vychovávat svou dceru. 5. Protokol o podání vysvětlení byl dne 3. 6. 2025 sepsán též s přítelkyní žalobce, občankou ČR, která je matkou jeho dcery (nar. X). Uvedla, že žalobce nikde nepracuje, nemá žádný příjem. Na území ČR má jen vzdálené příbuzné. V Alžírsku má matku a otce. S žalobcem sdílí společnou domácnost v nájemním bytě. Nejsou ale na sobě finančně závislí. Žalobce hlídá děti, když přítelkyně chodí na brigády (ta má kromě dcery žalobce ještě další tři děti). Přítelkyně žalobce by si přála, aby byl propuštěn a mohl jít domů za dcerou. 6. Napadené rozhodnutí bylo vydáno za účelem předání žalobce do Německa jakožto státu příslušného k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu, jak bylo naposled určeno na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra, které nabylo právní moci dne 3. 2. 2025. Žalobě proti tomuto rozhodnutí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 Az 3/2025, nebyl přiznán odkladný účinek. Žalobce byl sice dne 19. 3. 2025 předán do Německa, ještě téhož dnes se však vrátil do České republiky, aniž by setrval na vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Povinnost příslušného členského státu k převzetí žalobce neoprávněně pobývajícího na území jiného členského státu vyplývá z čl. 18 odst. 1 písm. d) nařízení Dublin III. 7. K zajištění bylo přistoupeno podle čl. 28 odst. 2 nařízení Dublin III z důvodu, že u žalobce existuje vážné nebezpečí útěku. Žalobce se odmítá do Německa vrátit, nemá oprávnění k pobytu, nevlastní platný cestovní doklad, nedisponuje finančními prostředky na pokrytí pobytu v České republice; zohledněny byly současně okolnosti a průběh jeho předcházejících pobytů na území České republiky a Německa, které důvěryhodnost žalobce jednoznačně oslabují. Žalobce svým jednáním prokázal, že právní předpisy upravující vstup a pobyt cizinců na území států Evropské unie nehodlá respektovat. 8. Žalovaná se zabývala též otázkou uložení zvláštních opatření za účelem vycestování cizince z území dle § 123b zákona o pobytu cizinců. K tomu nebylo možné přistoupit zejména s ohledem na zjištění vyplývající z opakované skutečnosti, že žalobce v Německu pobývat dobrovolně nechce. Přestože má žalobce na území České republiky rodinné vazby (těmi se žalovaná rovněž zabývala), nebýt policejní kontroly, žalobce by zde dosud pobýval neoprávněně, v rozporu s předcházejícími rozhodnutími správních orgánů i soudu. Svůj pobytový status přitom žalobce jakkoli řešit nehodlá. Předání žalobce do Německa je možné a je v souladu s nařízením Dublin III. Zájem na zajištění žalobce převáží za zjištěných okolností nad jeho právem na rodinný a soukromý život. 9. Při stanovení doby zajištění žalovaná přihlédla k předpokládané složitosti přípravy a předání cizince podle na řízení Dublin III (čl. 28), konkrétně ke lhůtě 1 měsíce, v níž dublinské středisko Ministerstva vnitra podává příslušnému státu žádost o převzetí cizince. Tato lhůta běží ode dne nalezení shody v systému EURODAC, tj. od 2. 6. 2025 a končí dne 2. 7. 2025. 10. Z předloženého správního spisu je patrno, že žalovaná zaslala dne 3. 6. 2025 Ministerstvu vnitra podklady pro tzv. dublinské řízení za účelem předání žalobce do Německa. O zajištění žalobce byla podle § 125 odst. 4 zákona o pobytu cizinců vyrozuměna jeho přítelkyni a žalobce byl umístěn do ZZC ve Vyšních Lhotách. II. Žaloba 11. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, neboť jej považuje za nezákonné z několika důvodů. Prvním důvodem je nedostatečné zohlednění nejlepšího zájmu dítěte, o které má žalobce zájem se starat a zajistit tak dceři zdravý psychický vývoj v době, kdy otce potřebuje. 12. Dalším důvodem je, že mělo být uplatněno mírnější opatření spočívající v umístění žalobce do jednoho z Pobytových středisek Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. Žalovaný se touto možností v napadeném rozhodnutí ani nezabýval. Zajištění má být opatřením ultima ratio a má tedy být spíše výjimkou než pravidlem. Podle žalobce by měla být nejprve uložena alternativa k zajištění a teprve v případě jejího selhání by mělo být přistoupeno k zajištění. Při umístění v jednom z pobytových středisek by žalobce byl dostupný pro provedení pravidelné pobytové kontroly. 13. Pochybení spatřuje žalobce dále v tom, že se žalovaná dostatečně nezabývala otázkou naplnění účelu zajištění, a to s ohledem na čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Přemístění do Německa není možné, protože podmínky pro žadatele o mezinárodní ochranu jsou v této zemi v rozporu s čl. 4 Listiny základních práv EU. Žalobce také navrhl, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. III. Vyjádření žalované 14. Žalovaná ve vyjádření k důvodům žaloby uvedla, že otázkou nejlepšího zájmu dítěte se v napadeném rozhodnutí zabývala v rámci posuzování jeho dopadů do rodinného a soukromého života žalobce. Podle žalované je v nejlepším zájmu nezletilé dcery, aby její otec pobýval a pracoval v České republice legálně, bez rizika nuceného návratu do domovského státu. V nejlepším zájmu nezletilé proto je, aby se žalobce vrátil do Německa a vyčkal zde na vyřízené své azylové žádosti. 15. Žalovaná se německým azylovým systémem řádně zabývala, což z napadeného rozhodnutí a správního spisu vyplývá. Neshledala však žádné nedostatky ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU. Nic takového ostatně žalobce ani v řízení o zajištění nenamítal. A co se týká alternativy ubytování žalobce v pobytovém středisku, ta v případě žalobce v úvahu nepřipadala, neboť by nevedla k naplnění sledov