34 A 20/2025 – Krajský soud v Brně

34 A 20/2025- 33 - text 11 34 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: M. A. státní příslušnost A. d. l. r. t.č. X zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům sídlem Poděbradská 5, 190 00 Praha 9 proti žalované: Policie České republiky Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje sídlem Kounicova 24, 611 32 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2025, č. j. KRPB-113343-46/ČJ-2025-060022-ZSIS takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Vymezení věci, napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 1. Shora označeným rozhodnutím („napadené rozhodnutí“) bylo prodlouženo zajištění žalobce dle § 129 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů („zákon o pobytu cizinců“). Doba trvání zajištění byla prodloužena o 20 dnů, do 22. 7. 2025. 2. Žalobce byl prvotně zajištěn dle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Doba trvání zajištění byla původně stanovena na 31 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, od 2. 6. 2025 do 2.7.2025. Rozhodnutí o prvotním zajištění žalobce obstálo v soudním přezkumu zdejším soudem (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2025, č. j. 34 A 17/2025-28). 3. Zajištění žalobce předcházela kontrola jeho osoby hlídkou policie dne 2. 6. 2025 v B. na ulici P. č. p. X. Žalobce nepředložil žádný cestovní doklad a provedenou lustrací bylo zjištěno, že k pobytu na území České republiky není oprávněn. Následným ověřováním pobytu cizince bylo zjištěno, že žalobce na území České republiky požádal dne 9. 10. 2023 o mezinárodní ochranu. Řízení o žádosti bylo rozhodnutím Ministerstva vnitra zastaveno z důvodu nepřípustnosti žádosti podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“), a bylo určeno, že státem příslušným k posouzení žádosti je podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 („nařízení Dublin III“) Spolková republika Německo. Uvedené rozhodnutí Ministerstva vnitra obstálo v soudním přezkumu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2024, č. j. 34 Az 1/2024-13). 4. Žalobce následně vycestoval do Německa, kde byl od 11. 2. 2024 do 20. 12. 2024 ve výkonu trestu odnětí svobody. Po propuštění se vrátil do České republiky a znovu požádal o mezinárodní ochranu, přestože mu již dříve Německo vydalo rozhodnutí o navrácení a zákazu vstupu na území schengenského prostoru. 5. Na základě zjištění, že žalobce opakovaně neoprávněně překročil hranice a nehodlá se do Německa vrátit, byl rozhodnutím Ministerstva vnitra zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. d) zákona o azylu do 4. 3. 2025. Řízení o druhé (opakované) žádosti žalobce o mezinárodní ochranu bylo rovněž zastaveno jako nepřípustné a žalobce byl dne 19. 3. 2025 předán do Německa, avšak tentýž den se vrátil zpět do České republiky. V rámci podání vysvětlení dne 3. 6. 2025 žalobce uvedl, že má v České republice přítelkyni a dceru, chce zde pracovat a žít legálně. Přítelkyně žalobce potvrdila, že spolu sdílejí domácnost, nejsou však na sobě finančně závislí. 6. Zajištění žalobce bylo provedeno podle čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 („nařízení Dublin III“) z důvodu vážného nebezpečí útěku. Žalobce se odmítá do Německa vrátit, nemá platné doklady ani oprávnění k pobytu, nemá ani finanční prostředky a jeho předchozí chování oslabuje jeho důvěryhodnost. Rodinné vazby žalobce byly zohledněny, avšak vzhledem k tomu, že žalobce svou pobytovou situaci nehodlá řešit a nebýt policejní kontroly, pobýval by v České republice neoprávněně, bylo rozhodnuto o jeho předání do Německa. 7. V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že nadále trvají důvody zajištění žalobce. Ten naplnil hned několik objektivních kritérií svědčících o existenci vážného nebezpečí útěku dle § 129 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žalovaná se zabývala možností uložit žalobci zvláštní opatření za účelem vycestování, dospěla však k závěru, že v případě žalobce tak učinit nelze. Zabývala se případným zásahem do soukromého a rodinného života žalobce, zkoumala i hledisko nejlepšího zájmu nezletilé dcery žalobce. Prověřila, zda je předání žalobce do Německa možné, zabývala se dodržováním standardů ochrany základních lidských práv v Německu. Dospěla k závěru, že předání žalobce v době trvání zajištění je uskutečnitelné a nebrání mu žádná překážka. 8. Při stanovení doby prvotního zajištění žalovaná přihlédla k předpokládané složitosti přípravy a předání cizince podle na řízení Dublin III (čl. 28), konkrétně ke lhůtě 1 měsíce, v níž dublinské středisko Ministerstva vnitra podává příslušnému státu žádost o převzetí cizince. Tato lhůta běží ode dne nalezení shody v systému EURODAC, tj. od 2. 6. 2025 a končí dne 2. 7. 2025. 9. Dobu zajištění žalovaná dle odůvodnění napadeného rozhodnutí prodloužila dle s čl. 28 odst. 3 Dublinského nařízení o 20 dnů, tj. do 22. 7. 2025 tak, aby se v součtu jednalo o šest týdnů od vyhovění žádosti o převzetí či přijetí dotčené osoby zpět ze strany Německa. Dne 10. 6. 2025 Německo přijalo svoji odpovědnost a zaslalo souhlas s přijetím žalobce. Dne 17. 6. 2025 bylo žalobci předáno rozhodnutí o odpovědnosti Spolkové republiky Německo, přičemž proti rozhodnutí podal žalobce dne 20. 6. 2025 správní žalobu spolu s žádostí o přiznání odkladného účinku žalobě. O žalobě ani o odkladném účinku nebylo do okamžiku vydání napadeného rozhodnutí rozhodnuto. Stanovená lhůta bude podle žalované využita pouze v případě, že se nepodaří realizovat předání žalobce do Německa v kratší době. 10. Skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí podle žalované odůvodňují prodloužení zajištění žalobce dle § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Prodloužení zajištění je nezbytné k pokračování přípravy a k realizaci předání žalobce do Německa. Lhůta je pro realizaci přemístění dostatečná. 11. Z předloženého správního spisu je patrno, že žalovaná zaslala dne 3. 6. 2025 Ministerstvu vnitra podklady pro tzv. dublinské řízení za účelem předání žalobce do Německa. O zajištění žalobce byla podle § 125 odst. 4 zákona o pobytu cizinců vyrozuměna jeho přítelkyni a žalobce byl umístěn do X ve V. L. Po vydání zamítavého rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2025 ve věci prvotního zajištění požádalo Ministerstvo vnitra dne 26. 7. 2025 žalovanou o prodloužení zajištění žalobce do 22. 7. 2025, neboť dne 10. 6. 2025 zaslala Spolková republika Německo souhlas s přijetím žalobce zpět, rozhodnutí o odpovědnosti Německa dle nařízení Dublin III bylo žalobci předáno dne 17. 6. 2025 a žalobce měl 15 dní na podání žaloby proti tomuto rozhodnutí. II. Žaloba 12. Žalobce má za to, že byl v řízení o prodloužení zajištění zkrácen na svých právech. Žalovaná při prodloužení zajištění nepřihlédla k tomu, že žalobce má na území novorozenou dceru a družku. Žalobce s nimi pobýval ve společné domácnosti. V České republice pobývá i strýc žalobce. Žalovaná řádně nezohlednila nejlepší zájem dítěte a nerespektovala rodinný život žalobce. Odloučení žalobce od jeho nezletilé dcery odporuje nejlepšímu zájmu nezletilé. Proto žalobce navrhoval aplikovat alternativy k zajištění. 13. Pokud jde o hledisko nejlepšího zájmu dítěte, žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, který se zabývá potřebou zohlednění možného pozitivního či negativního dopadu rozhodnutí na nezletilé dítě. Odkázal i na související judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, ze které usuzuje, že v případě soudního rozhodování o dětech nelze upřednostňovat abstraktní principy před nejlepším zájmem dítěte v konkrétním případě. 14. Žalobce poukázal na to, že čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte má trojí význam, zaprvé zakotvuje hmotné právo dítěte na to, aby byl jeho nejlepší zájem předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí. Zadruhé se jedná o základní interpretační princip pro soudy a další orgány veřejné moci v případech, kdy se jejich činnost dotýká dětí. Zatřetí obsahuje i procesní požadavky, mezi než patří požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, že nejlepší zájem dítěte byl skutečně předním hlediskem při rozhodování, musí v něm být vyloženo, co příslušný orgán považoval za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl, a případně jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy či právy. Tento požadavek již vyslovil i Ústavní soud ve své judikatuře. 15. Žalobce odkázal na bod 17 preambule nařízení Dublin III, dle kterého by kterýkoliv členský stát měl mít možnost odchýlit se od kritérií příslušnosti, zejména z humanitárních důvodů a z důvodu solidarity, aby bylo možné sloučit dohromady rodinné příslušníky, a posoudit žádost o mezinárodní ochranu i přesto že k tomu daný stát není příslušný dle nařízení Dublin III. Dle názoru žalobce v jeho zajištění není možn