2 Azs 3/2022 — Nejvyšší správní soud

56 A 6/2024- 51 - text  10 56 A 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobkyně: T. N. D. státní příslušnost X zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, vízový odbor sídlem Hradčanské náměstí 5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2024, č. j. 301601-2/2024-MZV/VO, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 6. 5. 2024, č. j. 301601-2/2024-MZV/VO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč k rukám jejího advokáta Mgr. Marka Sedláka do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobkyně směřovala svoji žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta její žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza ve smyslu § 20 odst. 5 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (dále též „vízový kodex“), a také směrnice 2004/28/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice o volném pohybu“). 2. Rozhodnutí žalovaného předcházelo rozhodnutí Velvyslanectví ČR v Hanoji (dále též „ZÚ Hanoj“ nebo „velvyslanectví“) ze dne 19. 2. 2024, č. X, kterým byla zamítnuta podle § 20 odst. 5 písm. g) ZPC žádost žalobkyně o krátkodobé vízum ze dne 4. 1. 2024 za účelem návštěvy syna, cizího státního příslušníka s trvalým pobytem na území ČR, a to z titulu rodinného příslušníka dle § 15a odst. 1 písm. d) a odst. 2 ZPC. ZÚ Hanoj dospěl k závěru o nesplnění druhé podmínky ust. § 15a odst. 1 písm. d) ZPC, tedy že žalobkyně není z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislá na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem EU nebo jeho manželem, nebo nebyla na této výživě nebo jiné nutné péči závislá bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občankou, tedy ve Vietnamské socialistické republice. 3. Žádost o krátkodobé vízum z titulu rodinného příslušníka podal dne 4. 1. 2024 na ZÚ Hanoj současně i manžel žalobkyně pan V. T. V., nar. X, rovněž státní příslušník Vietnamské socialistické republiky. 4. Žalobkyně je tchyní české občanky. Má 63 let. Žádala o udělení krátkodobého víza rodinného příslušníka občana EU z důvodu tvrzené závislosti na výživě, kterou jí poskytuje snacha společně se svým manželem (synem žalobkyně). Již minimálně rok jí každý měsíc posílají do Vietnamu 10 000 Kč. Podle správních orgánů to však závislost na výživě neprokazuje. Soud jejich závěry přezkoumal. II. Řízení před správními orgány 5. Žalobkyně požádala dne 4. 1. 2024 o krátkodobé vízum z titulu rodinného příslušníka občana EU. Doložila, že její syn (občan Vietnamu) jí spolu se snachou (občankou ČR) v průběhu roku 2023 každý měsíc posílali přes Western Union přibližně 10 000 Kč. Sama žalobkyně již nepracuje. Bydlí v domě spolu s manželem a druhým synem, který tento dům vlastní. Nemá žádné příjmy. S manželem, který je také v důchodu, mají od státu v dlouhodobém užívání pole, na kterém aktuálně pracuje její bratr (ve stejné žádosti uvedl manžel žalobkyně, že tam pracuje jeho bratr). Pole propůjčuje žalobkyně bratrovi bezplatně (manžel žalobkyně uvedl, že z toho jemu a jeho manželce plyne roční příjem cca 4 000 Kč). Důchod ani jiné dávky žalobkyně od státu nepobírá, to potvrdily i příslušné vietnamské orgány. Ve Vietnamu žije několik jejích sourozenců. 6. Velvyslanectví České republiky v Hanoji dne 19. 2. 2024 rozhodlo o neudělení víza z důvodu podle § 20 odst. 5 písm. g) ZPC s tím, že žalobkyně neprokázala, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle § 15a ZPC. Nedoložila totiž svou závislost na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem Evropské unie nebo jeho manželem. Doklady o zasílání finančních prostředků jsou pouze důkazem o tom, že se na účet žalobkyně pravidelně převádí částky z jiného bankovního účtu. Žalobkyně ale měla povinnost prokázat svou závislost na synově výživě z důvodu uspokojování svých základních životních potřeb. Neprokázala, že by bez této finanční pomoci nedokázala své životní potřeby uspokojovat. Ve Vietnamu má několik sourozenců, a také druhého syna, který je výdělečně činný a žalobkyně s ním bydlí. Nevysvětlila, proč jí její syn neposkytuje potřebnou péči, ani zda má nějaké další pravidelné příjmy nad rámec toho, co jí posílá druhý syn z Česka. Žalobkyně má ve Vietnamu zázemí, ve kterém si dokáže zajistit upokojování svých základních životních potřeb. Žalobkyně podle svých slov trpí cukrovkou a má vysoký krevní tlak. Z dokladu ze zdravotního střediska vyplývá, že nikdo z rodiny žalobkyně netrpí závažnou chorobou, v případě žalobkyně jde o stařeckou vetchozrakost, fyzickou kondici, menopauzu a prodělanou operaci slepého střeva. 7. Žalobkyně nejprve podala blanketní žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza. Avizovala její doplnění poté, co žalovaný jejímu právnímu zástupci umožní nahlédnout do spisu. Požádala velvyslanectví, aby spis postoupilo žalovanému spolu s blanketním odvoláním. Velvyslanectví na tuto žádost reagovalo sdělením, že spisový materiál se aktuálně nachází v Hanoji. Velvyslanectví neumožňuje nahlížení do spisu, ale umožní vyhotovení kopie celého spisového materiálu po zaplacení správního poplatku, který bude k nahlédnutí svého druhu pro žalobkyni k dispozici dne 13. 3. 2024 v 16:00. Zároveň velvyslanectví vyzvalo žalobkyni k odstranění vad podání ve lhůtě pěti dnů. 8. Následně žalobkyně v doplnění své žádosti o nové posouzení namítla, že velvyslanectví nesprávně vykládá a aplikuje zákonný pojem závislost ve smyslu § 15a odst. 1 písm. d) ZPC. Kromě toho by žalobkyně splňovala také podmínky § 15a odst. 3 písm. a) bod 1 tohoto zákona. Tím se velvyslanectví vůbec nezabývalo. Žalobkyně znovu požádala o nahlížení do spisu jejím advokátem za účelem doplnění žádosti o nové posouzení dříve, než o ní rozhodne žalovaný. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal, že rozhodnutí velvyslanectví je v souladu s § 20 odst. 5 písm. g) ZPC. Zdůraznil, že velvyslanectví nemohlo postoupit spis žalovanému, aniž by vyčkalo na to, zda žalobkyně doplní svou žádost. V opačném případě by velvyslanectví nemohlo zvažovat možnost autoremedury v souladu s § 180e odst. 4 ZPC. Požadavek žalobkyně na doplnění žádosti o nové posouzení až po seznámení se se spisem nemá oporu v zákoně. Docházelo by tím k prolomení zákonné patnáctidenní lhůty k podání žádosti. 10. Ohledně výkladu pojmu závislosti na výživě žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2023, č. j. 2 Azs 3/2022-50, podle kterého je cizinec z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem Evropské unie nebo jeho manželem, pokud jde o potřeby, bez jejichž uspokojení by nedokázal v zemi původu žít. Dále žalovaný odkázal na sdělení Evropské komise – Pokyny týkající se práva volného pohybu občanů EU a jejich rodin č. C/2023/1392 („sdělení Komise“), která uvádí, že závislost musí být skutečná a musí mít strukturovanou podobu. Pouhé prohlášení občana EU o tom, že podporuje dotčeného rodinného příslušníka, není samo o sobě dostačující k prokázání existence závislosti. Jako příklad dostatečného důkazu sdělení Komise uvádí doklady o pravidelných platbách peněžní částky, které občan EU během značně dlouhého období poskytoval závislému rodinnému příslušníkovi a jsou nezbytné k tomu, aby závislý rodinný příslušník uspokojil základní potřeby v zemi původu. 11. Podle žalovaného žalobkyně nedoložila, že by jí syn se snachou zasílali finanční prostředky během značně dlouhého období. Zároveň neprokázala, že by tyto prostředky nutně potřebovala k uspokojování svých základních životních potřeb. Podstatné je, že žalobkyně má kromě syna žijícího v ČR ještě druhého syna, který s ní žije v jednom domě. Žalobkyně na něj dům přepsala. Je proto legitimní očekávat, že tento syn se o ni ve stáří postará. Kromě toho žalobkyně přenechala svému bratrovi do užívání zemědělský pozemek (údajně bezúplatně; dle tvrzení jejího manžela za úplatu asi 4000 Kč). Ten tedy také má vůči žalobkyni materiální závazek. Z potvrzení vietnamských orgánů neplyne, že žalobkyně nebude mít nárok sociální či důchodové dávky. III. Shrnutí argumentace v žalobě a replice 12. Žalobkyně nejprve namítala zkrácení na svých procesních právech v důsledku toho, že jí žalovaný neumožnil nahlížet do spisu. Tím porušil § 38 správního řádu. Nahlédnutím do originálu spisu, nikoliv do jeho kopie, si její právní zástupce chtěl ověřit, zda o neudělení víza rozhodla oprávněná úřední oso