1 As 50/2014 — Nejvyšší správní soud

62 A 13/2024- 62 - text pokračování 10 62 A 13/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: J. Z. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín za účasti: I. V2D Holding s.r.o. sídlem 2. května 4099, Zlín II. CETIN a.s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2023, č. j. KUZL 92023/2023, sp. zn. KUSP 73036/2023 ÚP-Vác, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města Zlín (dále jen „stavební úřad“) na žádost osoby zúčastněné na řízení I. (dále jen „žadatel“) územním rozhodnutím ze dne 9. 6. 2023, č. j. MMZL 113751/2023, schválil změnu využití části pozemku p. č. X (ostatní plocha) v katastrálním území X. Část pozemku o výměře 1045 m2 byla volnou zpevněnou plochou bez využití, oplocenou ze tří stran drátěným pletivem a ze severní strany zděným plotem do výšky 2 m. Navrženou změnou došlo k doplnění asfaltového recyklátu, uzamykatelné brány a vyznačení 43 parkovacích míst. Parkoviště má sloužit rezidentům bytových jednotek projektu Rezidence Čepkovská a Riverfront Gardens. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a územní rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 2. Žalobce namítá, že mu stavební úřad neumožnil seznámit se s hlukovou studií doplněnou žadatelem a podat proti ní námitky. Žalobce sice byl vyzván, ať se k podkladům pro rozhodnutí vyjádří, stavební úřad k tomu však stanovil pouze 7denní (nikoliv 15denní) lhůtu. Z poučení obsaženého ve výzvě, že bude následovat vydání rozhodnutí ve věci, je navíc zřejmé, že případná vyjádření účastníků řízení již správní orgány nezajímají. Hluková studie je přitom stěžejním podkladem k vypořádání námitek, které žalobce v územním řízení uplatnil. Některé údaje ve studii nejsou pravdivé, stejně jako předpokládaný pohyb na parkovišti. Studie neobsahuje měření, která měla obsahovat (u zdi, resp. oken domu žalobce). Nezabývá se hlukem v létě, kdy mají lidé otevřená okna. Nemožnost spát s otevřeným oknem kvůli parkovišti považuje žalobce za hrubý zásah do svých práv. Parkoviště pro 43 vozidel není běžným snesitelným záměrem (na rozdíl od jiných přípustných využití ploch je v provozu i v noci). 3. Stavební úřad se při vypořádání žalobcových námitek ohledně nepřiměřených imisí hlukem nepokusil o smírné řešení sporu, resp. dohodu mezi účastníky. Nezjišťoval, zda se o dohodu pokusil alespoň žadatel (nepokusil). Namítanými pachovými imisemi – výfukovými zplodinami a jejich vlivem na pohodu bydlení – se správní orgány nezabývaly vůbec. 4. Schválená změna je v rozporu s Územním plánem města Zlín. Vybudování parkoviště pro 43 vozidel rezidentů bytových domů nespadá pod žádné z přípustných využití plochy. Územní plán umožňuje využití ploch k zajištění nezbytného provozu sousedních (komerčních) ploch. Parkoviště jednak není dopravní infrastrukturou pro komerční zařízení či nákupní centrum, jednak nejde o nezbytné zajištění provozu navazujících ploch, protože přilehlé domy mají dost svých parkovacích míst. Bytové domy lze používat i bez parkovacích stání. Jde tedy pouze o komfort, nikoliv potřebu rezidentů. Územní plán nepřipouští využití nesouvisející s hlavním účelem plochy, které by narušilo kvalitu prostředí. Právě takovým záměrem ale parkoviště je. Závazné stanovisko orgánu územního plánování bere v úvahu pouze 50 m vzdálenou rezidenci Čepkovská, nikoliv druhý bytový dům vzdálený cca 500 m. Parkování rezidentů odlehlého domu povede ke zvýšení provozu na ulici. 5. Žalobce je rovněž přesvědčen, že Ing. arch. T. byl vzhledem ke svému střetu zájmů podjatý. Byl zplnomocněn k zastupování města Zlín v řízeních podle stavebního zákona a současně byl osobou oprávněnou k vydávání závazných stanovisek. Těžko lze předpokládat, že by jako zástupce města a jeho obyvatel cokoliv namítal proti vlastnímu stanovisku. Z jiných stavebních řízení žalobce zjistil, že vztahy žadatele se žalovaným jsou nadstandardní. Žalovaný běžně rozhoduje v žadatelův prospěch. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce byl vyzván, aby se s seznámil s kompletními podklady (což žalobce učinil nahlížením do spisu dne 17. 5. 2023) a aby se ve lhůtě sedmi dnů k těmto podkladům vyjádřil. Žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani nepožádal o její prodloužení. Oba správní orgány dospěly k závěru, že doplněním stávající zpevněné plochy o asfaltový recyklát, uzamykatelnou bránu a vyznačením 43 míst pro rezidenty bytových domů nedojde k narušení pohody bydlení nad přípustnou míru či k negativnímu vlivu na prostředí. Nejde přitom o občanskoprávní námitky, nýbrž námitky územně technické. Orgány územního plánování svými závaznými stanovisky nepotvrdily názor žalobce, že je stavba v rozporu s územním plánem. O podjatosti Ing. arch. T. nebylo rozhodováno, jelikož už nebyl zaměstnancem magistrátu. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. 7. Žalobce ve své replice uvádí, že v závazných stanoviscích chybí úvaha o nezbytnosti parkoviště k užívání bytových domů, pro které je zamýšleno. Ani orgány územního plánování, ani stavební úřad neřešily negativní vlivy parkoviště na blízkou kulturní památku. Hluková studie, kterou stavební úřad argumentuje, je technickým podkladem, který se zabývá výpočtem hluku, nikoliv rušením žalobce nad míru přiměřenou poměrům. Je na stavebním úřadu, nikoliv na zdravotním ústavu, aby tuto otázku posoudil. Nikde v okolí není žádné parkoviště pro 43 automobilů umístěno v těsné blízkosti památkově chráněné vily. IV. Posouzení věci soudem 8. Žaloba není důvodná. 9. Soud nejprve posuzoval, zda byla žalobci upřena možnost seznámit se s hlukovou studií a vyjádřit se k ní. Žalobce podal v rámci územního řízení dne 2. 2. 2023 námitky (ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona). Na jejich základě stavební úřad v součinnosti se žadatelem doplnil podklady o vyjádření Krajské hygienické stanice Zlínského kraje a hlukovou studii. Dne 10. 5. 2023 vydal stavební úřad sdělení – seznámení s podklady rozhodnutí, kterým vyzval účastníky řízení, včetně žalobce, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení sdělení seznámili s podklady pro rozhodnutí a vyjádřili se k nim s tím, že následně stavební úřad ve věci rozhodne. Dne 17. 5. 2023 se na stavební úřad dostavil žalobce a nahlížel do spisu (vyžádal si i kopii hlukové studie). O prodloužení lhůty nepožádal a do jejího uplynutí se k věci nevyjádřil. Územní rozhodnutí bylo vydáno 9. 6. 2023. 10. Z výše uvedené rekapitulace je zřejmé, že stavební úřad umožnil žalobci uplatnit procesní práva, tj. seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Žalobce se s hlukovou studií seznámil při nahlížení do spisu dne 17. 5. 2023. Ve lhůtě stanovené stavebním úřadem pro vyjádření k podkladům (resp. až do vydání rozhodnutí) se mohl k podkladům rozhodnutí vyjádřit, případně požádat o prodloužení lhůty. To však žalobce neučinil. Měl přitom pro své případné vyjádření dostatečný časový prostor, neboť od okamžiku, kdy se s doplněním podkladů seznámil, do vydání rozhodnutí uplynuly více než tři týdny. 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že ustanovení, jejichž porušení se žalobce dovolává (§ 87 a § 89 stavebního zákona), se vztahují na zahájení řízení a uplatnění námitek k předložené žádosti a související dokumentaci na počátku řízení, nikoliv k vyjádření se k doplněným podkladům ve smyslu § 50 správního řádu. Hluková studie nespadá mezi přílohy žádosti o vydání územního rozhodnutí dle § 86 odst. 2 stavebního řádu. Nešlo proto o doplnění chybějících podkladů ze strany žadatele, tudíž nebylo potřeba opakovat postup podle § 87 odst. 1 stavebního zákona a znovu poskytnout účastníkům lhůtu 15 dní k podání námitek. Jelikož byl spis doplněn pouze o dva další podklady, které byly doloženy žadatelem v reakci na žalobcovy námitky, připadal v úvahu právě postup podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. 12. Soud neshledal, že by stavební úřad před vydáním územního rozhodnutí postupoval nezákonně. Stavební úřad není povinen nařizovat opakované veřejné ústní jednání k projednání žádosti o vydání územního rozhodnutí v případě jakéhokoliv doplnění žádosti. Takovou povinnost má zásadně tehdy, změní-li žadatel obsahově navrhovaný záměr tak, že bude způsobilý zatížit své okolí většími vlivy než záměr v původní veřejně projednané podobě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 As 50/2014-76). Ani