4 As 391/2023 — Nejvyšší správní soud

62 A 155/2020- 432 - text pokračování 15 62 A 155/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. sídlem Soběšická 820/156, Brno zastoupen Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17, Praha za účasti: 1. městys Luka nad Jihlavou sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou zastoupen JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava 2. VODOVODY A KANALIZACE Loucko s.r.o. sídlem 1. máje 753, Luka nad Jihlavou zastoupena Mgr. Petrem Šmídem, advokátem sídlem Komenského 1321/1, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.8.2020, č.j. 33134/2020-MZE-15111, sp. zn. 56VH18884/2020-15111, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení III. Žalovanému se náhradu nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalobce je povinen zaplatit 1. osobě zúčastněné na řízení 20 200 Kč k rukám JUDr. Boženy Zmátlové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalobce je povinen zaplatit 2. osobě zúčastněné na řízení 20 200 Kč k rukám Mgr. Petra Šmída, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o zákonnost rozhodnutí o udělení povolení k provozování vodohospodářského majetku 2. osobě zúčastněné na řízení (dále též „VAK Loucko“). 2. Krajský úřad Kraje Vysočina, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“), rozhodnutím ze dne 6. 5. 2020, č. j. KUJI 41529/2020, vydal VAK Loucko povolení k provozování vodohospodářského majetku (kanalizace) vlastníka městyse Luka nad Jihlavou (1. osoba zúčastněná na řízení, dále též „městys“), identifikační číslo majetkové evidence (dále jen „IČME“) 6105-688703-00286192-3/3 a 6105-688703-00286192-3/4, specifikovaného v tabulce obsažené ve výroku prvostupňového rozhodnutí podle § 6 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 274/2001 Sb.“). Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. 3. Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí již dvakrát zrušil pro nepřezkoumatelnost, nicméně oba jeho rozsudky byly zrušeny Nejvyšším správním soudem ke kasačním stížnostem osob zúčastněných na řízení. Nejprve soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. 62 A 155/2020-181, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2023, č. j. 4 As 103/2022-89. Poté soud rozhodnutí žalovaného opětovně zrušil rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 62 A 155/2020-356, který zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2025, č. j. 4 As 391/2023-210, a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. V posledně zmíněném rozsudku Nejvyšší správní soud připustil, že napadené rozhodnutí obsahuje dílčí nedostatky odůvodnění, nicméně uzavřel, že není nepřezkoumatelné z důvodů zmiňovaných soudem v rozsudku č. j. 62 A 155/2020-356. II. Žaloba a další vyjádření žalobce 4. Žalobce namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Je přesvědčen, že žalovaný zatížil řízení neodstranitelnými procesními i hmotněprávními vadami, navíc se dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami. 5. Poukazuje na to, že je provozovatelem předmětné kanalizace na základě platné smlouvy o provozu vodovodů a kanalizací, o nájmu vodovodů a kanalizací, o správě a rozvoji majetku vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu uzavřené se Svazem vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO (dále též „Svaz“) dne 17. 12. 1996 (dále jen „provozní smlouva“), která trvá minimálně do 31. 12. 2020, a dále na základě povolení vydaného rozhodnutím krajského úřadu ze dne 3. 5. 2004, č. j. KUJI 6705/2004 OLVHZ, KUJI007JD81, které bylo zrušeno rozhodnutím krajského úřadu dne 31. 1. 2019 s odkladem vykonatelnosti. 6. Dovozuje, že správní orgány nejasně vymezily předmět řízení (v rozhodnutí o zrušení povolení k provozování byl vodohospodářský majetek vymezen odlišně), nesprávně posoudily předběžnou otázku vlastnického práva k předmětnému vodohospodářskému majetku a s tím spojené otázky existence provozní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a vlastníkem majetku a její platnosti i ve vztahu k městysu. Provozní smlouva je podle žalobce stále platná a trvá. Otázku ukončení smlouvy ať již odstoupením či pozdější výpovědí, resp. platnost těchto úkonů žalovaný konkrétně nevypořádal. 7. Žalovaný v předcházejícím správním řízení zrušil první rozhodnutí krajského úřadu ve věci, neboť ve výroku nebyl přesně specifikován vodohospodářský majetek. Na výzvu krajského úřadu VAK Loucko zakreslil kanalizační řady do mapky a došlo k rozšíření předmětu žádosti o udělení povolení k provozování o dalších 54,43 metrů kanalizačního potrubí v ulici Za Humny. Ani po tomto doplnění však celková délka kanalizací dle žádosti (2 483,36 metrů) neodpovídá celkové délce kanalizací (2 697 metrů), k nimž bylo žalobci zrušeno povolení k provozování. Délky kanalizací krajský úřad neověřil v odpovídající dokumentaci. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že předložení mapky a pasportu se zaznamenáním kanalizačních řad je dostatečným skutkovým podkladem pro vydání řešeného povolení. K namítanému rozdílu v délkách kanalizací se pak správní orgány nevyjádřily vůbec. 8. Vlastníkem kanalizace, resp. minimálně její části, je stále Svaz. I kdyby tomu tak nebylo, VAK Loucko nedoložil platnou provozní smlouvu ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb. Těmito námitkami se přitom žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. Krajský úřad podle žalobce rovněž chybně odkazoval na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2017, č. j. 72 Co 153/2017-650, z něhož nelze vycházet při posuzování otázky vlastnického práva, jejíž vyřešení je nezbytným předpokladem pro vydání rozhodnutí o provozování vodohospodářského majetku. K tomu žalobce odkázal na související spory vedené Svazem v souvislosti s vodohospodářským majetkem u civilních soudů. 9. Podle žalobce se smlouva o provozování a nájmu vodohospodářského majetku č. 1/2016 ze dne 7. 3. 2018 a její dodatek č. 3 nevztahují k předmětnému majetku. Platnost dodatku č. 3 nebyla prokázána, neboť nebylo doloženo usnesení rady městysu Luka nad Jihlavou, nýbrž pouze výpis z usnesení rady. I tuto námitku žalovaný v napadeném rozhodnutí pominul. 10. Nesouhlasí rovněž se závěry správních orgánů ohledně neplatnosti dohody o převodu majetku a zpochybňuje odůvodnění rozhodnutí ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUJI 53597/2019, týkající se vypořádání majetku mezi Svazem a městysem, jakož i právní relevanci předání majetku. Pokud jde o majetek vybudovaný na základě smluv o dílo na jednotlivé investiční akce, ten nebyl doposud Svazem převeden na žádný subjekt. 11. Na své argumentaci žalobce setrval v podané replice, v níž poukázal na prodloužení provozní smlouvy, resp. na své oprávnění provozovat vodohospodářský majetek Svazu i po 31. 12. 2020. Navrhl, aby soud jak napadené, tak prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 12. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval i po vydání zrušujících rozsudků Nejvyššího správního soudu. Po vydání druhého zrušujícího rozsudku č. j. 4 As 391/2023-210 žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2024, č. j. 10 As 266/2023-76, v němž bylo potvrzeno, že otázka vlastnictví vloženého majetku byla pravomocně vyřešena výrokem III. rozhodnutí krajského úřadu ze dne 8. 7. 2019. Uvedený rozsudek přitom Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku č. j. 4 As 391/2023-210 pominul. K rozhodnutí ve věci obce Bítovčice, který předožil VAK Loucko, by soud neměl přihlížet. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný se žalobou nesouhlasí. Odkázal na závěry obsažené v napadeném rozhodnutí, které považuje za správné a dostatečně odůvodněné. Navrhuje žalobu zamítnout. Na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před soudem, i po vydání zrušujících rozsudků Nejvyššího správního soudu. IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 14. Osoby zúčastněné na řízení shodně odkazují na závěry obsažené v napadeném rozhodnutí, s nimiž se ztotožňují. VAK Loucko dále uvádí, že vodohospodářský majetek vymezený v prvostupňovém rozhodnutí nelze specifikovat přesněji než na podkladě příslušných kolaudačních souhlasů a rozhodnutí stavebního úřadu. Nepřesnost délek kanalizací způsobil sám žalobce, který bez podkladů a vysvětlení rozšířil délku kanalizace; nadto to byl žalobce, kdo v rozhodné době jako provozovatel vedl majetkovou evidenci předmětných kanalizací. 15. Na svých procesních stanoviscích osoby zúčastněné na řízení setrvaly i po vydání zrušujících rozsudků Nejvyššího správního soudu. VAK Loucko ve vyjádření z 29. 9. 2025 odmítl, že by výrok III. majetkového r