62 A 62/2024- 97 - text
7 62 A 62/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců
Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobců: a) T. S., nar. X, státní příslušnost U.
b) V. S., nar. X, státní příslušnost U.
c) A. S., nar. X, státní příslušnost U.
všichni bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7
o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu ve vrácení žádostí o dočasnou ochranu ze dne 2. 9. 2024 žalobcům jako nepřijatelných
takto:
I. Žaloba se ve vztahu k žalobkyni a) zamítá.
II. Žalobkyně a) nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se ve vztahu k žalobkyni a) nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobci požádali dne 2. 9. 2024 o dočasnou ochranu. Žalovaný vyhodnotil žádosti jako nepřijatelné a vrátil je žalobcům. Ve formuláři žádosti u všech žalobců žalovaný vyznačil, že žádost je nepřijatelná, neboť získali dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU.
II. Žaloba
2. Postup žalovaného napadli žalobci žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Argumentují tím, že § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „lex Ukrajina“), podle něhož je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, je v rozporu s unijním právem, a tudíž tento důvod nepřijatelnosti nelze použít.
3. Žalobci dále upozorňují na praxi žalovaného, který v obdobných případech po vyslovení nezákonného zásahu soudem opakovaně přerušil řízení o udělení dočasné ochrany, neboť ohledně slučitelnosti daného ustanovení s unijním právem vyčkává na odpověď Soudního dvora Evropské unie na předběžnou otázku položenou Nejvyšším správním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Azs 93/2023.
4. Žalobci proto požadovali, aby zdejší soud rozhodl, že zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádostí o dočasnou ochranu ze dne 2. 9. 2024 žalobcům jako nepřijatelných byl nezákonný, a dále aby zdejší soud žalovanému přikázal, aby obnovil stav před vrácením žádostí žalobců o dočasnou ochranu a o žádosti žalobců rozhodl do 20 dnů od právní moci rozsudku soudu.
III. Vyjádření žalovaného
5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že v případě žalobkyně a) nesprávně uvedl, že její žádost je nepřijatelná, neboť získala dočasnou ochranu v jiném členském státě. Její žádost je však nepřijatelná z jiného důvodu. Žalobkyně a) ke dni 24. 2. 2022 nepobývala na území Ukrajiny a není tudíž osobou uvedenou v § 3 lex Ukrajina, na kterou se povinně vztahuje rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „rozhodnutí Rady č. 2022/382“).
6. Dle žalovaného se jedná o písařskou chybu jeho pracovníka, nicméně výsledek je stejný. Žádost žalobkyně byla správně vyhodnocena jako nepřijatelná, neboť žalobkyně nepobývala před 24. 2. 2022 na Ukrajině. Byla na území ČR, kde pobývala na základě povolené zaměstnanecké karty. Zaměstnanecká karta žalobkyně zanikla dne 16. 8. 2022 (k ukončení pracovního poměru došlo dne 17. 6. 2022). Z otisků razítek v pase žalobkyně vyplývá, že dne 23. 6. 2022 odcestovala letecky z polských Katowic na letiště Luton ve Velké Británii, kde jí bylo do cestovního dokladu vyznačeno dlouhodobé vízum Spojeného království s platností na šest měsíců. Ve formuláři žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně a) vyplnila, že je od 24. 2. 2022 držitelkou víza nebo povolení v jiném státě: „GBR Ukraine Scheme“, a stát, na jehož území dne 24. 2. 2022 pobývala: „CZE“. Místo hlášeného pobytu ze žalobkyně nečiní osobu pobývající na Ukrajině. Pro posouzení, zda cizinec spadá do okruhu osob, na něž se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady č. 382/2022, je důležitý faktický stav, nikoliv stav formálně evidenční.
7. Současně, jak je patrné ze zadní strany tiskopisu žádosti, na němž žalovaný provádí vyhodnocení žádosti i z hlediska možnosti získání dočasné ochrany podle § 51 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (dále jen „zákon o dočasné ochraně“), ani podmínky pro udělení dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny nebyly splněny. Žalobkyně je podle údajů v žádosti sice matkou žalobců b) a c), ale těm nebyla dočasná ochrana na území ČR dosud udělena. Předpoklady pro udělení dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny nejsou v případě žalobkyně a) dány.
IV. Zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu
8. Zdejší soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 12. 12. 2024, č. j. 62 A 62/2024-72, tak, že vrácení žádostí o dočasnou ochranu ze dne 2. 9. 2024 žalobcům a), b) a c) jako nepřijatelných bylo nezákonným zásahem (výrok I.), uložil žalovanému povinnost obnovit stav před vrácením žádosti žalobkyně a) o dočasnou ochranu (výrok II.), v části požadující přikázat žalovanému, aby o žádosti žalobců rozhodl do 20 dnů od právní moci rozsudku soudu, žalobu odmítl (výrok III.) a rozhodl též o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
9. Zdejší soud dospěl k závěru, že pokud žalobkyně (byť není cizincem uvedeným v § 3 lex Ukrajina, na něhož se vztahuje rozhodnutí Rady č. 2022/382) podá žádost o dočasnou ochranu společně se svým nezletilým dítětem, na které se vztahuje rozhodnutí Rady č. 2022/382, nelze její žádost vrátit jako nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina, nýbrž je třeba ji věcně posoudit v řízení o udělení oprávnění pobytu za účelem dočasné ochrany rodinnému příslušníku cizince požívajícího dočasné ochrany dle § 51 a § 52 zákona o dočasné ochraně.
10. S tímto hodnocením se ovšem neztotožnil Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 13. 8. 2025, č. j. 8 Azs 281/2024-22, první rozsudek zdejšího soudu zrušil ve výroku II., ve vztahu k žalobkyni a) jej zrušil také ve výrocích I., IV. a V., a věc v tomto rozsahu vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Výrok III. a ve vztahu k žalobcům b) a c) rovněž ostatní výroky prvního rozsudku zdejšího soudu nebyly zrušujícím rozsudkem dotčeny, proto není třeba se k jejich předmětu nyní blíže vyjadřovat.
11. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zákon o dočasné ochraně za cizince požívajícího dočasné ochrany považuje i pro případy sloučení rodiny cizince, kterému bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky. Ani skutečnost, že žalobkyně a) žádá o dočasnou ochranu společně se svým nezletilým dítětem, sama o sobě nestačí pro splnění podmínek podle § 51 zákona o dočasné ochraně, pokud dítěti nebylo dané oprávnění uděleno. Pokud by na žalobkyni a) nebylo možné nahlížet jako na osobu blízkou cizince požívajícího dočasné ochrany podle § 51, nevztahoval by se na ni ani § 52 zákona o dočasné ochraně.
V. Posouzení věci krajským soudem
12. Žaloba byla podána včas (§ 84 odst. 1 s. ř. s.), osobami oprávněnými (§ 82 odst. 1 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.
13. Není sporu o tom, že žaloba je přípustná. Přímo z čl. 47 pododstavce prvního Listiny základních práv Evropské unie vyplývá, že každý, jehož práva a svobody zaručené unijním právem byly porušeny, má právo na účinné prostředky nápravy před soudem. Právo osob požívajících dočasné ochrany na udělení povolení k pobytu na území některého členského státu vyplývá přímo z čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. V nynější věci proto nelze použít § 5 odst. 2 lex Ukrajina, který v případě nepřijatelných žádosti vylučuje soudní přezkum, neboť toto ustanovení je v rozporu s unijním právem (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025,
C-753/23, Krasiliva).
14. Žaloba není důvodná.
15. O skutkových okolnostech nynější věci není v zásadě sporu. Žalobci v žalobě výslovně uvádějí, že žalobci b) a c) jsou občany Ukrajiny, kteří ke dni 24. 2. 2022 pobývali na území Ukrajiny a po tomto dni vycestovali z území Ukrajiny, žalobkyně a) k tomuto dni na Ukrajině nepobývala, měla v ČR zaměstnaneckou kartu, ale je matkou žalobců b) a c). Žalobci b) a c) nejprve získali v ČR dočasnou ochranu, poté v létě 2022 všichni žalobci vycestovali do Velké Británie, kde byli cca 2 roky držiteli britského víza pro válečné uprchlíky (tzv. „Ukraine Scheme“). Vízum na vlastní žádost ukončili a v srpnu 2024 přicestovali do ČR s cílem požádat zde o dočasnou ochranu. To odpovídá skutkovému popisu žalovaného ve vyjádření k žalobě. Žalobci poté ve svém dalším vyjádření potvrzují i to, že sdělení o nepřijatelnosti žádostí o dočasnou ochranu žalobců b) a c) žalovaný zrušil a vedl řízení o jejich žádostech. Dočasnou ochranu jim však neudělil.
16. Podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina žádost